
Normálně by brázdil ledové plochy, sbíral body a šrouboval Columbus z posledního místa Východní konference NHL. Jenže nemůže. Jakub Voráček se nachází v období rekonvalescence po následcích otřesů mozku. Kolik jich bylo? „Hodně,“ ucedil poněkud hořce 33letý útočník v pořadu Tiki- Taka na O2 TV Sport. A jak to vypadá s návratem? Je vůbec ve hře?
Komplikovaná otázka. „Uvidíme,“ opáčil nejprve Voráček stroze, ale pak dodal: „Teď je předčasné přemýšlet o návratu. Letos ještě ne, ale příští rok…“ Možná. Nic není jisté. Ani vyloučené.
Končit ještě nechce, to rodákovi z Kladna vidíte na tváři. Chybí mu kabina, parťáci. „To pozná každý bývalý sportovec,“ pokývl hlavou směrem k Davidu Lafatovi, dalšímu hostovi Tiki-Taka, jenž se mimo jiné rozpovídal o tom, proč mu je líto útočníků Sparty a že nechápe angažování Dimitrije Kamenoviče.
To jsou ale poněkud malicherné starosti oproti tomu, s čím se potýká Voráček. V této sezoně naskočil jen do 11 zápasů, dal 1 gól a na 5 nahrál. Víc toho nestihl. Potýká se s následky několika otřesů mozku. Těch bylo… „Dost,“ přiznal. „Plus minus jedenáct, dvanáct. Z toho čtyři, pět horších.“
Hrozná, neuvěřitelná čísla, která dočasně zastavila Voráčkovu kariéru. Ten by nejraději hned zítra naskočil do zápasového kolotoče. Kdyby mohl. „Postrádám takový ten režim,“ líčil, „kdy ráno vstanete, jdete do kabiny… A zápasy celkově.“