Hráči NHL k mání, které ale do týmu nechcete: beci, jimž nejde bránění

Montreal je už bez šance na play off. Snaží se logicky získat co nejvíce výběrů v draftech, případně mladé hráče. Na odchodu je zadák Joel Edmundson, který za poslední dvě sezony patří k nejhorším obráncům NHL. Devětadvacetiletý hokejista je staromódním bekem. Vysoký (195 cm) a silný (102 kg). Na tom samozřejmě není nic špatného. Bohužel si ale příliš nerozumí s pukem, v obranné zóně disponuje velkými nedostatky. Není ani produktivní. Edmundsonovi se rozhodně vyhnout. Je příliš malá šance na to, že by byl posilou pro nový tým. Nemluvě o tom, že má kontrakt i na příští sezonu v hodnotě 3,5 milionů dolarů. Takové peníze se dají s naprostou jistotou využít mnohem lepším způsobem.

Minnesota míří do play off, ale ráda by se zbavila kotvy v platovém stropu. Jordan Greenway v něm zabírá 3 miliony dolarů, což neodpovídá výkonům na ledě. 6 bodů ve 43 utkáních. Jeden z nejslabších útočníků NHL směrem do ofenzivy. Nevyniká ani poziční hrou v obranném pásmu. Jednoduše a stručně: pro Wild není v aktuálním ročníku přínosem. A vzhledem k tomu, že kontrakt má až do léta 2025, není divu, že se ho Minnesota chce zbavit. A pokud ke Greenwayovi na cestu v případné výměně nepřibalí vysoký výběr v draftu, novému celku by se příchod šestadvacetiletého útočníka nevyplatil.

V minulé sezoně společně se svým agentem učinili tragické rozhodnutí. Odmítli návrh na prodloužení smlouvy s Dallasem na sedm let za 49 milionů dolarů. V létě podobnou nabídku nedostali, Klingberg vyhodil svého agenta a podepsal s Ducks na jeden rok. Věřil, že svými výkony si řekne před uzávěrkou přestupů o angažmá v týmu, který má šanci na Stanleyův pohár. Klingberg ale opět potvrzuje to, co se o něm už léta ví. Patří k nejhůře bránícím bekům NHL. A takového obránce nechcete nasazovat do klíčových okamžiků v rozhodujících zápasech v play off. I to je důvod, proč v létě třicetiletému zadákovi nikdo nenabídl lepší kontrakt než právě Anaheim.

Týmy pro play off rády doplňují šířku kádru. Na tom není nic špatného, ba naopak. Je vždycky dobré mít kam sáhnout, když se vám někdo zraní. Ale ne vždy je takový hráč týmu prospěšný. Aneb je rozdíl, když získáte Garneta Hathawaye, jednoho z nejlepších útočníků do 4. útoku, nebo Nicka Ritchieho. Ten už druhý ročník po sobě patří mezi nejslabší útočníky v defenzivní činnosti, nedisponuje ani dobrým bruslením na poměry dnešní NHL. Pokud jej některý tým nakonec získá, bude to opět pro jeho výšku (191 cm) a váhu (105 kg).

Nemálo generálních manažerů v NHL má pořád rádo vysoké a silné hráče. Věří, že mohou být týmu ve vyřazovacích bojích prospěšní, jako tomu bývalo před dvaceti lety. Hokej se ale výrazně změnil. Vyhrávají týmy, které mají bruslařsky dobře vybavené hokejisty, kteří si zároveň rozumí i s pukem. A ano, mohou být i vysocí a silní. Jako například Nick Paul z Tampy Bay. A víte, kdo byli největšími a nejsilnějšími hráči Colorada ve finálovém utkání minulý rok? Mikko Rantanen a Josh Manson. Elitní útočník a obránce do druhého či třetího obranného páru. Ve čtvrtém útoku naopak řádili zkušení Darren Helm či Andrew Cogliano. Ani jeden z nich nepřesahuje 183 centimetrů.