Vránova otevřená zpověď: o konci v Detroitu, MS i asistenčním programu
Zjistil, že jde odshora dolů, a rozhodl se vyhledat pomoc. V Detroitu zamítli druhou šanci, dostal ji v St. Louis. Na mistrovství světa ho nevzali, ačkoli v NHL zase sypal góly a byl připravený. Jakub Vrána prošel obrodou. Ve tváři má zase úsměv, a když mluví o vážných věcech, zajiskří mu v očích. „Jde o to, aby člověk našel další smysl života a oprostil se od všeho, čemu se musí postavit,“ říká ve své zpovědi 27letý útočník. Deník Sport byl jediný, s nímž hovořil.
Vyprávěl o přetrhaných poutech s Detroitem, povídal o asistenčním programu NHL a NHLPA, kam se sám rozhodl nastoupit. Jakub Vrána dost věcí uvedl na pravou míru, ale taky upozornil, že o něčem vůbec nesmí mluvit. Pozvánky do reprezentace nikdy neodmítl. Přijel, i když v NHL neměl smlouvu. Letos však chyběl a zmínil důvody, proč. „Třeba přijde šance příště. Hrát v Praze by bylo nádherné. Ale chci být především úspěšný s klubem, vyhrát Stanley Cup,“ dodal.
Před mistrovstvím světa i po turnaji se čile probíralo, zda by po všech peripetiích bylo dobré vás vzít. Předtím jste nikdy neodmítl. Měl jste zájem i tentokrát?
„Jasně, že ano. Mluvil jsem s trenérem Jalonenem i Martinem Havlátem. On však tým nestavěl, neměl jako generální manažer velké pravomoce. Ale byl to výborný rozhovor. Bavil jsem se i s Karim, že jsem ready. On to viděl jinak. Tím pádem to pro mě skončilo. Prostě, udělal jsi tým, neudělal jsi tým. Nic víc jsem v tom ani nehledal. OK, jdeme dál.“
Šampionátu jste se zúčastnil třikrát. První v roce 2019 jste měl výborný, byť se zdálo, jako by vás tam nechtěli. Další za covidu v Rize solidní, loni horší. Vyvážil to zisk bronzu?
„Poslední mistrovství dopadlo dobře pro tým. Čísla jsem neměl, jaká bych i sám očekával. V tom se mi turnaj nepovedl. Ale zase jsem s Karim řešil, jak jinak můžu být užitečný. Vždycky to není jen o gólech, byť ode mě se čekají. Chápu. Ale šlo o práci bez puku a tak dále, což jsem plnil. Nakonec jsme skončili třetí, super. Letos jsme si to s Karim řekli na rovinu jako lidi. Zavolal, zeptal jsem se a on řekl, že nejedu. Rozhodnutí jsem přijal. Třeba přijde šance příště.“
Uvedl nějaký důvod?
