Z tréninkové haly Colorada slyšíte: bacha na něj. Ondřej Pavel (22) by mohl udělat hned první tým! Zámořský reportér Brennan Vogt chodí zkoumat letní dřinu v Denveru. A přivolává překvapení, že útočník urve sestavu Avalanche. Vytratil se vám z radaru? Od 16 let vyrůstá za mořem. Stal se z něj specialista na bránění nejlepších hráčů soupeře, poslední tři roky makal v NCAA, před sezonou dostal smlouvu v klubu NHL. „Klíčové je, jak moc chcete obětovat,“ usměje se. Obětovat umí dost i mimo hokej, studuje strojírenství se zaměřením na matematiku.
Aktuální nastavení se dá nazvat jako „připraven k boji“?
„Je to zajímavý. Za necelý měsíc budu pravděpodobně na ledě s hráči typu Cale Makara a Nathana MacKinnona, kteří patří mezi TOP deset nejlepších na světě. Pak jsou tam další skvělí kluci. S některými teď chodím trénovat, makám vedle Samuela Girarda, Ryana Johansena, Erika Johnsona nebo Kurtise MacDermida. Hrají stabilně NHL, chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl, že s nimi půjdu na stejný led. Není to tak dávno, kdy jsem se na tyhle hráče díval v televizi a najednou stojím vedle nich. Zažehne to ve vás oheň. Chtěl bych se jim vyrovnat, být ve stejném týmu jako oni.“
Jak k tomu dojít?
„Soustředím se, abych co nejvíc zmenšil rozdíl, který mezi námi je.“
Zaregistroval jste, kdo o vás nedávno pronesl větu, že jste hráčem, který poměrně rychle získává důvěru trenérů?
„No, já sociální sítě nesleduju, účet na Twitteru mám, ale nejsem tam. Jen táta mi občas pošle něco, co se tam objeví.“ (usměje se)
Takže znáte správnou odpověď?
„Generální manažer Colorada?“
Trefa, Chris MacFarland. Co podle vás vězí za takovou chválou?
„Strašně si toho vážím. Když mě brali, říkali, že se jim jedna věc líbí. Zamlouvalo se jim, že vím, jaké jsou moje dobré stránky, a také si uvědomuji, kde to je horší. Nesnažím se měnit v někoho, kdo nejsem. Hodně hráčů, kteří udělají krok do profi hokeje, se střetne s realitou, že najednou nejste mezi nejlepšími deseti hráči ale mezi TOP 200. Musí dokázat, že mají cenu a mohou pomoci týmu. Já v posledních letech našel směr, který mi funguje a dává smysl i pro tým.“
Tím je, že z vás roste skvělý bulař a silný hráč pro spodní šestku?
„A pro oslabení. Vhazování mám hodně rád, protože je to takový zajímavý souboj jeden na jednoho. Tam potřebujete určitou techniku, kterou rád zdokonaluju. Kdo vyhraje, získává pro tým výhodu, že začíná na puku. Odmalinka jsem byl velmi ofenzivní hráč, ale postupně jsem se změnil, radši nedostanu gól, než abych ho sám dal. Měl jsem pár zápasů, kdy jsem chodil na nejlepšího hráče soupeře. To je pro mě největší pocta, máte najednou velkou zodpovědnost.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
