V Česku nebylo místo, zkusil Kanadu. Teď pokukuje po NHL v Columbusu
Cesta není nikdy jedna, což je dobře vidět na příběhu brankáře Pavla Čajana. V Liberci se nahromadila konkurence, on by patrně nechytal juniorskou extraligu. Tak se vydal na rok do Kanady, čekal, že se pak vrátí. Výsledek? Žádná letenka domů. Jako dvacetiletý odchytal 22 zápasů v AHL. „Každý by chtěl do NHL, každý má své sny. Ale je důležité, aby brankáři fungovali vedle sebe jako kamarádi,“ komentuje svůj boj o pozici. Rád by jednou vyskočil do branky Columbusu.
Chytat ve dvaceti letech v AHL není zrovna běžné. V minulé sezoně jen pět takhle mladých brankářů odchytalo aspoň deset zápasů. Patří sem předpokládané hvězdy budoucnosti Jesper Wallstedt (Minnesota) a Jaroslav Askarov (Nashville), do zmíněné společnosti ale patří i mladý gólman farmy Columbusu Pavel Čajan.
Má za sebou zajímavou cestu a sám věří, že ještě zajímavější před sebou. Před rokem podepsal kontrakt pro AHL, který má platnost na dvě sezony. Nyní je na velkém kempu Columbusu, ale v hlavě má nastaveno, že půjde opět do Clevelandu.
Když nahodíte téma, co je třeba udělat, aby se farmářský kontrakt změnil na ten vysněný v NHL, vypálí rychle: „Hlavně makat. Je tady velká konkurence, takže je potřeba na sobě pracovat každý den. A taky potřebujete štěstí, abyste využili šanci nahoře, kdyby jednou přišla.“
U Blue Jacktets jsou role rozdané jasně, v NHL mají místo Elvis Merzlikins a Daniil Tarasov, který vyskočil z farmy. Na zkoušce je Aaron Dell, když uspěje, patrně ho čeká pozice v AHL.
Čajanovi je dvacet, když se s ním bavíte, dobře chápe, čím je potřeba si projít. „V Liberci jsem trénoval přes léto s Vítkem Vaněčkem, bavili jsme se o tom. On na šanci v NHL čekal pět let,“ odvětí gólman. Rady zkušenějšího parťáka, který hodně dlouho makal na příležitost ve Washingtonu, mají svoji váhu.
Sice jste krůček pod vysněným pracovištěm, ale stejně k němu vede extrémní štreka. „Vítek mi taky říkal, ať jsem trpělivý, že to může přijít kdykoliv a nemám se upínat ke scénářům, že nějaká možnost chytat nahoře musí přijít už v téhle sezoně NHL,“ je Čajan nachystaný se rvát o flek. „Záleží na postupné práci, pokud by to trvalo třeba ještě dva roky, pořád je to dobré, ve dvaceti třech by to bylo fajn,“ zasní se, že jednou do výtahu nastoupí.
Doma plno. Tak do Kanady!
Od třinácti let působil Čajan v Liberci a do Ameriky ho od roku 2020 vyslala situace u Bílých Tygrů. V hierarchii před ním stáli starší Lukáš Pařík, jehož ve třetím kole draftu vybralo LA Kings a mladší talent Daniel Král.
Na Čajana by nezůstalo místo, takže by se pravděpodobně v juniorské extralize do akce moc nedostal. „Pářa šel vysoko na draft, v juniorce dostával větší prostor, takže bych moc nechytal. Odešel jsem do Kanady, abych chytal,“ říká upřímně.
Necítil, že by ho nižší soutěže v Česku měly posunout. Takže vymyslel plán: „V Liberci to tenkrát nebylo moc jisté. Říkal jsem si, že i kdybych šel do Kanady jen na rok a vrátil se, něco mi to dá. Minimálně se vylepším v angličtině, poznám nové lidi, načerpám zkušenosti do života.“
Místo návratu po jedné odchytané sezoně do Česka, nastal zlom. Rovnou skočil do AHL. „To byl bonus,“ usměje se.
Jen tedy nikdo nemohl vědět, jak si na všechny vyšlápne covid. Z odjezdu do Kitcheneru nakonec v létě 2020 nebylo nic, celý rok nechytal jediné soutěžní utkání. Směr Kanada nabral brankář až v létě 2021.
Ale pro jeho vývoj bylo důležité, jak se k němu zachoval Liberec: „Za to jim chci poděkovat, nebyl jsem už jejich hráč, ale vůbec v klubu neměli problém, že u nich budu normálně trénovat. Vážím si jejich přístupu. To samé teď v létě.“
Nesáhnout si celý rok na zápasový puk se ale jeví jako celkem zásadní překážka. „Taky to snadné vůbec nebylo. Ale aspoň jsem trénoval, navíc mě motivovaly takové falešné naděje,“ roztáhne Čajanova tvář k úsměvu. „Vždycky jsem slyšel, že za měsíc se začne, tak jsem makal, abych byl připravený. Všechno se posouvalo, až přišel březen a bylo po sezoně,“ vysvětluje.
Skok z juniorky do AHL je extrém
Rok v Kitcheneru mu začal tedy až na podzim 2021. A i když se uměl postarat sám o sebe, což znal z Liberce, za mořem přišla další těžká zkouška. „V Liberci jsem udělal první krůček, abych se osamostatnil. Zkušenosti, jak se postarat sám o sebe, jsem měl. Ale angličtinu jsem měl třeba na úrovni, že rozumíte, ale neodpovídáte,“ rozpovídá se Čajan. Do zámoří ho nasměroval agent Tomáš Krejčí ze společnosti Unlimited Sports Management Hockey.
„Najednou mi přiletěly letenky, sednete na letadlo, pořádně nevíte, kdo vás kde v cílové destinaci vyzvedne, kde to bude,“ vypočítává. Odejít hrát do ciziny zní fantasticky, perete se s lepšími protihráči, čeká vás kvalitní soutěž. Jenže? „Začátek těžký byl a pro každého to asi není. Ale když zvládnete ten úvod a rozkoukáte se? Za mě pohoda, všichni vám se vším pomohou,“ přidá brankář.
Teď má za sebou sezonu v AHL, kde Cleveland patřil na dno ligy, aktuálně si užívá druhý NHL kemp, na kterém by se chtěl udržet co nejdéle a trochu vystrčit drápy.
„Přijde mi, že v AHL už umí hráč vytěžit z minima maximum, dobře vystřelí přes beka, udělá si šanci, když to k ní na první pohled vůbec nemíří. Navíc je lepší zakončení, čelím tvrdším a přesnějším střelám,“ rozebírá přechod z juniorky.
A další schody k dýchání vzduchu v hale NHL, byť jen při kempu? „Jasně, zase je to skok. Ale přijde mi, že z juniorky do AHL byl větší.“ Je připravený jít cestou, kterou rozebíral před pár týdny s Vaněčkem v Liberci. „U nás je to o trpělivosti hodně,“ přikývne. „Trenér vždycky ukáže na jednoho z brankářů a ne vždycky se to spojí s tím, co čekáte vy. Říkáte si, že byste měl chytat, ale trenér se rozhodne jinak, což se musíte naučit respektovat a makat každý den na sto procent,“ ukazuje, že dobře chápe zásadní pravidlo gólmanského světa.
„Odchytal jsem v minulé sezoně dvaadvacet zápasů na farmě, což je slušné. Ale základ je být připraven každý den, že chytáte, nebo ne. Ale aby na vás trenér mohl vždycky ukázat a věděl, že vždycky odvedete tu nejlepší práci,“ přidává.
S tím pak taky ale přichází téma, že by si brankáři mohli na farmě vydrápat oči. Do akce může jeden, do NHL pak nakouknete opravdu ve chvíli, kdy jste nachystaní a převalili jste ostatní brankáře v AHL. Navíc na farmu vám každý rok vypustí novou konkurenci, ať mladíka, který prošel juniorkou, nebo staršího mazáka typu Della.
„Řídím se tím pořekadlem ´přej a bude ti přáno´,“ odvětí Čajan. „Druhého brankáře se snažím vždycky podpořit, protože pak bude on podporovat mě. Každý by chtěl do NHL, každý má své sny. Ale je důležité, aby brankáři fungovali vedle sebe jako kamarádi, ano bojovali mezi sebou v tréninku, jen si nemůžete dělat naschvály,“ ví dobře.
K tomu už i pochopil, že kluby NHL nesledují jen, jestli máte nejrychlejší lapačku a jak bleskově se dovedete přesunout od levé tyče k pravé: „Dost tady i řeší, jaký máte charakter. Když nejste týmový hráč, chovají se k vám taky jinak.“
Aby Pavel Čajan nakouknul už v téhle sezoně do branky klubu v elitní soutěži světa? Spíš ne. Ale sám by rád udělal pár kroků, aby se příští rok šance zvýšila. To už by rovnou mohl podepsat svoji první NHL smlouvu, pokud vše půjde dobře.
Přitom za moře odcházel původně proto, že by si nezachytal juniorskou extraligu. Chtěl se jen rok posunout, kam jen to půjde.
