V San Jose chtěl restartovat upadající kariéru. To se ale Filipu Zadinovi nedaří. Tým kulhá a útočníkovy výkony taky. Aktuálně má na kontě pouhých 13 bodů (5+8) a postupně se propadl až do čtvrtého útoku s minimem prostoru. „Poslední utkání jsou jen o tom vydržet a doufat ve změnu. Třeba si trenér všimne něčeho dobrého,“ doufá čtyřiadvacetiletý útočník. I z toho důvodu se v českém prostředí začalo spekulovat, že by se mohl šikovný forvard přesunout do Pardubic, které po překvapivém vyhazovu Václava Varadi nově vede jeho otec Marek Zadina. To ale šestka draftu z roku 2018 aktuálně vylučuje.
V Česku se aktuálně proslýchá, že byste mohl přijít do Pardubic. Proběhl nějaký kontakt?
„Sleduju situaci v Pardubicích, ale nikdo se mě nesnažil stáhnout zpátky.“
Přemýšlel jste případně nad přestupem po sezoně, kdy vám končí smlouva?
„Abych řekl pravdu, tak ne. Uvidíme, co se stane po sezoně. Jestli dostanu, nebo nedostanu smlouvu. Zahrát si v Pardubicích by bylo samozřejmě nádherné, když tam trénuje táta.“
Je ještě čas se s ním bavit o vašich zápasech, když toho má teď mnohem více?
„Snaží se koukat, když hrajeme v příznivý čas. Už ale tolik nestíhá, sám toho má dost. Jsem rád, že nemusí vstávat a sledovat naše zápasy.“
V Detroitu jste se vzdal slušných peněz, abyste restartoval kariéru. Neříkal jste si na začátku, kam jste to přišel?
„Něco málo jsem si řekl. Kdyby ale tohle někdo věděl před sezonou, udělal bych jiné rozhodnutí a vybral jiný tým. Pořád si stojím za tím, že nemáme špatný tým. Máme dobrá jména, jen si to na začátku nesedlo. Snažíme se z toho vyhrabat.“
Jak těžkou sezonu zvládáte?
„Je to náročný, ale něčím podobným už jsem si prošel v Detroitu. Vím trochu, co od toho očekávat. V situaci, ve které jsme, je všechno těžké. Přijde vám, že je nemožné dát gól. Je to náročné jak na hlavu, tak i na fyzičku, protože se každý snaží o to víc.“
Měl jste možnost hrát společně s Tomášem Hertlem, vyhověli jste si?
„Tomáš je výborný centr. Hrát s ním je lehčí. Věřím, že od prvního zápasu nám to šlo a hráli jsme dobře. Bodovali jsme oba dva, a když ne, vytvářeli jsme si šance. Trenér se ale vždycky rozhodne to rozhodit. Je škoda, že nehrajeme víc spolu. Když ale šanci dostanu, snažím se ji využít.“
Zatím na ledě průměrně strávíte necelých 13 minut. To je málo prostoru něco ukázat.
„Je to těžké. Na ice time jsem nekoukal, ale poslední utkání jsou jen o tom vydržet a doufat ve změnu. Třeba si trenér všimne něčeho dobrého a příští zápas bude čas na ledě větší. V těchto minutách je náročné hrát s pukem a něco vymyslet. Více méně to ani po fyzické stránce nejde, jelikož chvíli hrajete, pak sedíte pět minut a takhle pořád dokola. Snažím se vždy něco udělat, abych zaujal.“
Dostal jste od trenéra Davida Quinna zpětnou vazbu, proč čas na ledě ubývá?
„Abych řekl pravdu, tak ani nevím. Na začátku jsme sice nevyhrávali, ale mně i Tomášovi se dařilo. Důvod se ke mně nedostal. Asi to bylo tím, že se lajny musely změnit. Bohužel od té doby se to táhne.“
Mělo na pozici v kádru vliv i zranění z konce listopadu?
„Asi jo. V tu chvíli jsem se zvedal a hrál lépe i více. Pak jsem si natáhl sval a bohužel jsem vynechal pět zápasů. Pak začínáte zase od nuly a snažíte se vybojovat, co jste ztratil.“
Nabral jste na začátku dost minusových bodů (-27). Sleduje hráč ještě v dnešním hokeji tuhle statistiku?
„Tahle statistika je jiná než ostatní. Někdy ji můžete ovlivnit, ale ne vždy. Číslo není moc hezké, ale já bych řekl, že minimálně půlku tvoří minusy, kdy s tím člověk nic neudělá a je jen na ledě. Dost jsem jich nabral tím, že jsem skočil na led, když někdo vystřídal. Byl jsem na něm tři sekundy a dostali jsme gól.“
