Rouskův boj o NHL: Peníze mi hlídá máma, Kulicha prý kazím. Řešil Spartu
Čeká ho patrně nejpodstatnější rok hokejové kariéry. Útočník Lukáš Rousek (25) si s jednocestnou smlouvou v zádech zkusí uzmout více prostoru v nejlepší lize světa. Za Buffalo dosud odehrál 17 zápasů. „Je to málo. Kdybych nemířil výš, nemusím v zámoří být,“ povídá tasmánský čert z Ostrova nad Ohří v obsáhlém rozhovoru pro deník Sport a web iSport.cz, v němž přiblížil vztah s vedením, finance, parťáka Jiřího Kulicha nebo své myšlenky na Spartu.
Když nepřesvědčí, těžko bude za Atlantikem shánět další práci. Kontrakt mu dobíhá. Teď, nebo nikdy. Rousek má dobrou šanci prorazit, upotřebit nabyté zkušenosti v třetí či čtvrté formaci Sabres. Farma v AHL z něj udělala komplexního hokejistu. Upoutá trenéry hlavního týmu a odstartuje základní část 4. října v Praze, kde Buffalo čeká New Jersey? „To kdybych věděl,“ usmívá se univerzální křídelník.
Jak se v Česku chystáte na ročník, v němž byste měl ideálně naplno prorazit do NHL?
„Můj režim je každoročně stejný, nic extra neměním. Posilovnu mám se svým kondičním trenérem čtyřikrát týdně, k tomu běhání spíše na krátkou vzdálenost. Zapojuji taky kopce s důrazem na obratnost, dvakrát třikrát týdně chodíme na led s Davidem Kalivodou v Letňanech. Nedávno už jsem řešil návrat do zámoří, měl bych odjet první týden v září.“
Co s vámi dělá, že vás u Sabres čeká poslední rok pod současným kontraktem?
„Nějak na to nemyslím. Je na mně, jak se na sezonu připravím a jak v ní pak zahraju. Uvidíme, co se stane za tři čtvrtě roku, tím směrem ještě nekoukám. Ale každý si chce zahrát NHL, kdo ne, asi by neměl být vrcholový hokejista. Konkurence je velká, trenéři nám říkali, že nás v létě nebudou vůbec kontrolovat a nechají na nás, jak se připravíme. Případně existuje dalších dvacet kluků, kteří o šanci bojují.“
Asi velký rozdíl oproti českému pojetí letního drilu.
„Tuzemské kluby chtějí trénovat pohromadě. V Americe je příprava individuální, zavolají vám třeba jednou za tři týdny, jestli nejste zraněný nebo něco nepotřebujete. Jinak nechají na vás, jestli přijedete nachystaný.“
Protože zmiňujete zranění, vybaví se mi začátek vaší zámořské cesty, kdy jste dlouhé měsíce laboroval s křížovým vazem v koleni. Jak na těžké období vzpomínáte?
