Budování trenérské kariéry podle kouče NHL: Vítězem můžete být, i když jste nic nevyhráli

Těch otevřených míst je každoročně jen pár, a tak musíte být připraven, musí se o vás vědět a musíte mít za sebou velmi náročnou a úspěšnou trenérskou cestu. V zámoří platí, že musíte být „na očích“, proto si ve většině případů manažeři klubů NHL vytáhnou trenéry z tamních lig. Evropané to mají mnohem těžší, i když výjimky byly a jsou. V ještě probíhající sezoně dostal angažmá asistenta trenéra u Vancouver Canucks teprve historicky třetí Čech - Jaroslav Svejkovský se propracoval do této prestižní pozice díky mnohaleté práci skills kouče. Předchozí dva české trenéry v NHL si asi dosadíte.

Jaké jsou rozhodovací procesy při najímání trenérů pro nejlepší juniorské ligy, univerzity a samozřejmě NHL? „Kontaktoval jsem mnoho lidí z těchto organizací a zjistil, jak postupovali při rozhodování, rekrutování, jaký je proces vyhledávání trenérů. To jsem si dal dohromady na základě spousty statistik. Podstatné je to, že jsem hovořil pouze s lidmi, kteří se pohybují v profesionálním hokejovém světě. Jsou to trenéři, manažeři, nejsou to obyčejní fanoušci, ale někdo, kdo v tom oboru skutečně denně a roky pracuje. Jak se dostat nahoru? Čísla na jedné straně, ale také můj vlastní názor na straně druhé. Je to jen má zkušenost, není to ani správná, ani špatná cesta, ale prošel jsem si tím: 30 let se snažím trenérsky někam posunout. Upřímně, neexistuje jednoduchá odpověď, neexistuje žádná magie. Všemu je třeba dát nějaký směr, je třeba být agresivně trpělivý.“

Průměrná hráčská kariéra. „Hrál jsem hokej na nižší úrovni v Kanadě. Jako junior jsem byl draftován do NHL týmem New York Islanders, strávil jsem v jejich organizaci krátké období, ale měl jsem problémy se zraněními. Zabalil jsem to, šel jsem to na chvíli ještě zkusit do Evropy.“

Trenérské začátky. „Chvíli jsem tam hrál a náš trenér, Američan, byl vyhozen. Požádali mě, zdali bych ho nahradil, a já to vzal. K trénování jsem si vytvořil opravdu skvělý vztah. Začal jsem přemýšlet a mluvit o trénincích, kombinacích, sestavení útoků, skautingu - to všechno jsem si dělal sám. Už jsem toto vlastně sledoval jako hráč. Zajímalo mě to. Měl jsem v sobě to nejdůležitější, vášeň, jak pro hru, tak pro trénování. Po sezoně jsem hledal trenérské angažmá v Severní Americe, nebál jsem se a odpovídal na inzeráty. No, a byla z toho juniorská liga v Saskatchewanu. Hledali trenéra, podal jsem žádost, přidal životopis. Bez jakýchkoliv zkušeností jsem se stal trenérem a vlastně jsem neměl ani tušení, co dělám. Jediné, na co jsem se mohl spolehnout nebo čemu jsem mohl důvěřovat, byly mé instinkty, z mé minulé hráčské kariéry s teenagery a spoluhráči. A od tohoto okamžiku jsem začal trenérskou kariéru, bylo mi 22 let a trénoval jsem hráče juniorského věku, kteří byli o dva roky mladší než já.“

Trenér/manažer. „Měl jsem od začátku na sobě obrovské množství povinností, co se týče pravidel fungování týmu, od zákazu vycházení po 22. hodině, řešení sociálních záležitostí, které se vyskytují v týmu, a samozřejmě trénování a zápasy. Musel jsem to vše přijmout stejně. Po dvou letech jsem se posunul do Western Hockey League, do týmu Swift Current a strávil tam 7 skvělých let. Tam jsem potkal spoustu důležitých lidí. Poté jsem se stal trenérem farmy týmu, který právě do NHL expandoval, Minnesota Wild. První rok to bylo v Clevelandu, další 4 roky v Houstonu v AHL.“

Trénování v NHL. „A po těchto letech jsem nastoupil jako asistent trenéra v NHL u Detroit Red Wings. Pak už to šlo rychle. Jako hlavní trenér 7 let San Jose Sharks, poté 4 roky v Edmonton Oilers a 5 let v Los Angeles Kings. Během mé cesty jsem natrefil skoro na každý stupínek trenérské práce, jediné, co jsem netrénoval, bylo NCAA. Ale díky synovi, který tam hrál, vím, jak to tam chodí.