S Cheliosem se díváme na Ramba

Zůstal jen mezi náhradníky, na ledě se neobjevil ani na vteřinku. Pohár mu tedy nepatří. „Ale byl jsem ve finále, byl jsem u toho,“ říká nadšeně jedenadvacetiletý obránce Detroitu.
Zklamání? Ani náhodou. Každý soudný člověk ví, že do našlapaného kádru Red Wings cesta nevede. A pro obranu to platí dvojnásob. Lidström, Rafalski, Kronwall... Co hráč, to osobnost. „Mně stačí, že před zápasem, když četli celou soupisku i s náhradníky, jsem slyšel svoje jméno,“ usmívá se Kindl.

Předpokládám, že máte schovaný na památku některý zápis o utkání, kde jsou i náhradníci...
„Jé, to mě ani nenapadlo. Škoda... Ale co, aspoň mě četli (směje se). Je to pěkný pocit. Stejně tak, že můžete být s takovými velkými hráči v kabině a na ledě při tréninku. Nádhera.“

*Překvapilo vás, že vedení klubu povolalo na play off tolik hráčů z farmy?
„Vlastně ani ne. S Grand Rapids jsme se nedostali do play off AHL, takže jsme byli k dispozici. A v Red Wings nechtěli opakovat loňskou sezonu. Tehdy poslali domů všechny z farmy, což se jim nevyplatilo. Zranili se jim totiž dva klíčoví obránci a neměli nikoho, kdo by je nahradil. Proto nás teď zavolali nahoru.“

A o dost vám zkrátili dovolenou.
„To ano, bude to pro mě nejdelší sezona. Ale nemůžu si stěžovat, jsem v NHL a není nic lepšího.“

Do zápasu vás nepustili. Přesto, troufnul byste si jít do akce?
(usměje se) „Proč ne! V sobotu jsem dostal příležitost jít na rozbruslení, protože netrénovali Lidström ani Rafalski. A řeknu vám, byl jsem pořádně natěšený. Věděl jsem, že hrát večer nebudu, ale stálo to za to. Bylo to super být součástí týmu, i když jen při tréninku.“

V kádru Red Wings je plno zkušených borců, vítězů Stanley Cupu. Jak vás mladé mezi sebe vzali?
„Úplně v pohodě. Já jsem byl draftovaný už v roce 2005, takže jsem se poznal skoro se všemi. A vídám se s nimi i během tréninkového kempu. Až za ty dva poslední měsíce mám ale trochu pocit, že k nim patřím.“ (směje se)

S náhradníky teď trénuje i Chris Chelios. Víte, že svůj první Stanley Cup získal skoro rok před tím, než jste se narodil?
„Vím, vím, je to tak. To je úplně neuvěřitelná představa, co? Je mu sice šestačtyřicet, ale je to úplně neskutečný hráč, legenda. Já mám to štěstí, že když někam jedeme, sedím s ním v autobusu na předposlední sedačce.“

Chtělo to na začátku hodně odvahy, abyste s takovou legendou prohodil pár slov?
„Právě toho jsem se bál nejvíc. Co budu povídat? Jak se na mě bude dívat? Ale bylo to úplně v pohodě. Chová se ke mně neskutečně a já ho moc respektuju. A taky si myslím, že by mohl hrát do padesátky. Jsem o tom přesvědčený. Stačí sledovat, jak na sobě pracuje. Málokdo mu stačí.“

Tak povídejte, o čem se s Cheliosem bavíte nejvíc?
„Úplně o všem. A hlavně spolu koukáme na filmy, kecáme o nich. Teď nedávno vybral Ramba dvojku a byla to s ním docela zábava. Nebo nakoupí bulvární časopisy a probíráme, co je ve společnosti dobrý a co špatný.“

Patřit k Red Wings je prestižní záležitost. Ovšem jen malé části hráčů se podaří, aby si v týmu zahráli. Někdy nestačí ani hodně trpělivosti. Jste na tu tvrdou zkoušku připravený?
„Myslím, že jsem. Dostat se do Detroitu je jako hrát fotbal za Manchester United nebo Real Madrid. V takové situaci je vždycky nutná velká trpělivost. Já už jsem tady vlastně čtvrtým rokem a jsem připravený čekat dál. Inspiruje mě příklad Jirky Fischera. On je pro mě vzorem. Neustále mi opakuje, ať jsem trpělivý, že to přijde. A já to tak beru.“