Pár vln už jsem zvládnul

A zlost z vykradeného kufru… Poslední týdny byly pro hokejového útočníka Martina Erata nabité překotnými událostmi. „A teď musím zase trénovat, abych shodil těch sto kilo,“ v žertu naráží na to, jak mu přítelkyně výborně vyvařuje.

A ještě jedna věc ho stejně jako drtivou většinu Čechů zaměstnává, sleduje fotbalové EURO. „Fandím hlavně hezkýmu fotbalu,“ říká šestadvacetiletý klíčový hráč Predators, jenž s klubem podepsal sedmiletý kontrakt na celkem 31,5 milionu dolarů.

Na dovolené v Mexiku jste zkoušel surfovat na vlnách. Jaké to bylo?
„Snažím se tomu sportu trošku přiučit, ale řeknu vám, není to žádná sranda.“

Jak to, že vás zrovna tohle láká?
„Odmala jsem surfování chtěl zkusit. Nejsem fanatik, ale chytlo mě to.“

Už jste zvládnul i opravdu velké vlny?
„Pár jo, ale zatím nic moc. (usměje se) Zase tam budu muset vyrazit a potrénovat. Ono to na první pohled vypadá jednoduše, ale je to zatraceně těžký. Všechno je o rovnováze a o tom, že člověk přesně musí vědět, co a kdy má udělat. Jinak nemá šanci.“

Návrat do Česka ale moc příjemný nebyl, prý vám vykradli zavazadla. Co přesně se přihodilo?
„Je to pravda, vybrali mi kufr a sebrali spoustu věcí. Mezi nimi byl i foťák, takže nemáme vůbec žádné fotky z dovolený, což nás s přítelkyní hrozně mrzí. Jsme z toho špatní. Měl jsem tam i dárek pro bráchu k narozeninám, ale i ten byl pryč…“

Myslíte si, že ten, kdo ty věci kradl, přesně věděl, čí je to kufr?
„Vůbec nevím. Prostě mi přišel o den později a už byl vybraný.“ (smutně)

Snažíte se to přes leteckou společnost nějak řešit?
„Je to v jednání. Doufám, že nám aspoň něco dají, abychom si za ty peníze mohli koupit nové věci.“

Takže vás po roce Česko přivítalo velmi nevlídně…
„Jsem zpátky v realitě.“ (hořce)

Před dovolenou jste zažil další zklamání, národní tým na šampionátu v Kanadě vypadl ve čtvrtfi nále. Už to přebolelo?
„Co se dá dělat, vrátit už se to nedá. Nevyšlo nám to, teď už si jenom můžeme říkat, co jsme udělali špatně. Doufám, že se ještě na nějaké mistrovství dostanu a dopadne to lépe.“

A co jste tedy udělali špatně?
„Pár věcí se dalo změnit.“

Třeba se více snažit, abyste ve čtvrtfinále potkali Švýcary, ne Švédy?
„Tam už si nejde tolik vybírat. Celkově jsme hráli na turnaji dobrý hokej, ale v tom zápase o všechno byli Švédové šťastnější. Dostali jsme blbej gól na 2:2 a potom jim to tam spadlo v nastavení… Ale to si všichni pamatují, nemá cenu se v tom znovu babrat.“

Soupeř rozhodl chvilku po přesilovce, kterou hrál po vašem vyloučení. Trpěl jste předtím na trestné lavici?
„Trpěl. Ale nedalo se nic dělat, v tu chvíli už jsem musel zafaulovat.“

Jinak by se soupeř dostal do obří šance…
„Nebylo zbytí. I když kluci to oslabení zvládli výborně, hned potom jsme inkasovali.“ (posmutněle)

Měl jste přeci jenom malinké výčitky, nebo jste hned věděl, že zákrok byl nevyhnutelný?
„Faul to byl, hokejku jsem zvednul vysoko. Takový je prostě hokej. Kdyby byl bez faulů, možná by byl nádherný. Ale ty k němu patří.“

V útoku jste si především při přesilovkách skvěle rozuměli s kamarádem Patrikem Eliášem. Na to budete vzpomínat s radostí?
„To bylo super, akorát mě mrzí, že jsme nedávali tolik gólů při hře pět na pět. Jenže zase když dáváte branky při přesilovkách, potom už při hře pět na pět nemáte takový čas, takže je to těžší. Aspoň že vycházely ty početní výhody.“

Během mistrovství jste podepsal lukrativní sedmiletý kontrakt s Nashvillem na celkem 31,5 milionu dolarů, ale tehdy jste se o tom nechtěl bavit s novináři. Kvůli tomu, abyste se nerozptyloval?
„Ano. Nechtěl jsem, aby to vypadalo, že místo nároďáku řeším něco s klubem.“

Vám osobně to nevadilo?
„Je pravda, že jsem se chtěl soustředit jenom na turnaj, sám jsem z toho byl celkem rozhozený. Ale agent i klub za mnou přišli s konkrétními čísly a chtěli, abych to podepsal co nejdřív.“

Takže to nešlo odložit?
„Dlouho to naopak vypadalo, že kontrakt uzavřeme už před mistrovstvím. Jenže pořád tam bylo pár maličkostí, na kterých se muselo zapracovat. A najednou se Nashville během mistrovství ozval, že to bleskově vyřešil.“

Aby těch komplikací nebylo málo, chvilku poté, co zprávu o dlouholeté smlouvě klub slavnostně roztroubil do světa, přišla reakce od NHL, která ji kvůli chybně rozloženému platu odmítla. Jak jste si v tu chvíli připadal?
„Nebylo to nic příjemného, mohl jsem toho být ušetřený. Ale stalo se.“

Vynadal jste poté svému agentovi, že nebyl pozornější?
„To nebyla jeho chyba, ale Nashvillu. Ta čísla nám dali lidi z jeho vedení. Potom stačilo jen přehodit 250 tisíc a všechno bylo vyřešený. Už to beru s humorem, byla to jen prkotina.“

Pořídil jste si za tak dobrý kontrakt něco pro radost?
„Koupil jsem si pár věcí v Mexiku na dovolený, ale všechny jsem měl v tom kufru, takže jsem o ně přišel…“

Odmalička sníte o tom, že si koupíte ferrari. To ještě v garáži nemáte?
„Ne. Ale opatřil jsem si Audi R8, což je taky slušný. (usměje se) Ferrari se na české silnice moc nehodí, je hrozně nízké. Audi sice taky, ale ještě to pořád jde.“

Už jste se s ním vyřádil?
„Auto mám od prosince, ale zrovna když jsem si ho koupil, bylo v Nashvillu dost deštivo. Ale jo, už jsem ho párkrát protáhnul.“

Zpátky k té smlouvě – jedná se o nejlukrativnější kontrakt v historii Predators. Je vidět, že si vás klub váží.
„Jsem moc rád, že se mnou takhle počítá a jsem mu moc vděčný.“

Zároveň jste se vystavil ještě většímu tlaku.
„Ten si uvědomuju už poslední dva tři roky, sezonu jsem dohrával s áčkem, byl jsem asistentem kapitána. Takže nějakou roli v týmu mám a vedení mi dávalo najevo, že se mnou chce uzavřít dlouhodobý kontrakt. Na začátku sezony jsem ale nevěděl, jestli chci v Nashvillu vůbec zůstat, situace byla velmi nejistá.“

Teď už je to lepší, ne?
„Určitě ano. Měl jsem na toto téma i dlouhý rozhovor s naším generálním manažerem, který mě ujistil, že se vše zklidnilo.“

Během předešlého léta se management zbavil klíčových hráčů například Vokouna nebo Kariyi, potom se neustále spekulovalo, kdo vás koupí, jestli se budete stěhovat. Nejistota musela být nepříjemná.
„Ten rok byl pro všechny těžký. Pro hráče, vedení, pro celý Nashville. Teď je ale podepsané celé jádro, máme navíc výborné mladé hráče. Takže věřím, že jako klub budeme stoupat jenom nahoru. Jsou k tomu všechny předpoklady. Většinový majitel je z Nashvillu, takže nejistota, že by nás chtěl někdo stěhovat jinam, je naštěstí za námi.“

V klubu působíte už od sezony 2001/02, nový kontrakt vám má vypršet až v roce 2015. Dovedete si představit, že strávíte celou zámořskou kariéru na jednom místě?
„Každý hráč touží být v jediném klubu, když jde do NHL. V Nashvillu si nemám na co stěžovat, jsem rád, že mi takhle i ohledně nové smlouvy vyšli vstříc. Teď už se můžu soustředit jenom na hokej a ne na to, jestli budu jednou zajištěný, nebo ne.“