Holík: Splnilo se mi velké přání
Robert Holík se dočkal vysněného dresu. Sedmatřicetiletý útočník se vrací do New Jersey, což mu udělalo obrovskou radost. S vedením týmu se dohodl velice rychle.
Zrovna se chystal pokosit trávu na své usedlosti ve Wyomingu, když mu zazvonil telefon. „Čeká mě dost práce na farmě, tak prosím rychle,“ reagoval Robert Holík na žádost o rozhovor deníku Sport.
Čechoameričan Holík zavítá znovu do míst, kde prožil desetileté a zároveň nejplodnější období své kariéry. A moc by si přál, aby poslední dres, který ze sebe svlékne, byl ten z Devils.
Dres týmu, s nímž v letech 1995 a 2000 vyválčil Stanley Cup. Po Jágrovi druhý nejproduktivnější Čech v NHL začne od podzimu čerpat roční gáži 2,5 milionu dolarů.
Z Atlanty přecházíte do New Jersey, je to řešení, které jste si nejvíc přál?
„Určitě ano. Bylo to moje velké přání. Věděl jsem, že v Atlantě nezůstanu a měl jsem před sebou docela dobré možnosti jinde. Mému agentovi se brzy přihlásilo několik klubů a ve finále se ozvali i z Devils. To mi udělalo velkou radost.“
Že si na vás vzpomněli, že vás ještě chtějí…
„Přesně tak. Dohodli jsme se strašně rychle. I Jersey mělo velký zájem domluvit se. Nenarazili jsme na nic, co by té dohodě vadilo. To bylo taky fajn. Řekli jsme si navzájem, co od sebe očekáváme a podepsali jsme to.“
Shoda od začátku panovala i po finanční stránce?
„Taky. Tohle řešil hlavně agent, o žádných problémech mi nic neříkal. (usmívá se) Já se s generálním manažerem Devils moc dobře znám. Opravdu to nebylo složitý.“
Však taky GM Lou Lamoriello prohlásil, že se těší na chvíli, až vás v klubu zase potká…
„A já se těším na něj!“
Skoro to vypadá, že se vám po New Jersey stýskalo, nebo se pletu?
„To zase ne. Nestýskalo se mi. Když někde skončíte a jdete jinam, nemá cenu vracet se myšlenkami zpátky. To nejlepší, co ve vás je, musíte dát zase někomu jinému. Podle toho jsem se řídil. Devils jsem z hlavy nevymazal, ale myslel jsem jen na to, jak hrát co nejlíp v týmu, kde zrovna jsem.“
Přepadne vás nostalgie, až se poprvé ukážete v novém působišti?
„Nemyslím si. Ale mám dojem, že tam všechno zůstalo při starém. Všichni lidi v klubu, pořád tam šéfuje Lou.“
Snad jen ta nová přepychová aréna bude jiná…
„To je pravda. Nová hala na zápasy i ta tréninková. Ale jinak je všechno při starém.“
Ze starých mazáků, kteří pamatují oba triumfy ve Stanley Cupu, zůstal v Devils jen gólman Brodeur. Teď jste to s Brianem Rolstonem rozšířili na trio. Vrátíte do Jersey vítěznou epochu?
„To bych byl rád. Taky proto jsem si vybral právě Devils. Chtěl jsem jít do týmu, kde je velká šance dojít daleko ve Stanley Cupu. Do týmu, kde bych si vysloveně užil své poslední dvě sezony v NHL. A to tenhle tým splňuje. Buď za rok, ale spíš až po té další sezoně chci skončit. Když se toho dočkám v Jersey, budu rád.“
Sám jste v tisku dobrovolně připustil, že od vás už nelze očekávat výkony jako před šesti, sedmi lety. Ale dodal jste, že svoji práci pořád zvládáte dobře. Jdete často a tvrdě do osobních soubojů, vyhráváte vhazování. Co od sebe v Devils očekáváte?
„Já si před sebe nic konkrétního nestavím. Hlavně chci, aby nám to všem dohromady šlapalo. Když se mě Lou ptal, zda přijmu v jeho týmu jakoukoliv roli, souhlasil jsem. Není důležité, kdo jak bude hrát, jestli bude vidět víc ten, nebo ten, podstatné je, co předvedeme dohromady. To tvrdím pořád, co hraju hokej.“
V Atlantě jste minulou sezonu dělal kapitána. V Devils nebudete pokukovat ani po asistentovi?
„Určitě ne. Já budu radši, když mi žádnou funkci nedají. V Atlantě jsem si to vyzkoušel, je to velká pocta, cítíte velký respekt, ale není to sranda dělat. Naopak, je to dost těžká práce nést tak velkou zodpovědnost.“
To jistě. Co vás na šéfování v Thrashers nejvíc trápilo?
„Stojí to dost nervů. Chtěl byste třeba řadu věcí změnit, protože máte dojem, že to tak musí být, ale nejde to. Kolikrát jsem byl strašně naštvanej. Ale hrozně! My jsme měli špatný začátek sezony, nedařilo se nám vyhrávat. Zvednout se bylo hodně obtížný, museli jsme řešit dost věcí uvnitř týmu a už jsme to nedohnali. Někdo to chtěl dělat v týmu jedním směrem, druhý zase jinak. Prostě žádná legrace.“
Vzpomínám si na větu Ilji Kovalčuka krátce před koncem sezony. Stěžoval si, že už se řada hráčů vidí na dovolené a nedává hokeji všechno.
„Jo, takhle nějak to asi bylo.“
Před šesti lety vám fanoušci Jersey vyčítali odchod k rivalovi do Rangers. Očekáváte, že si na vás teď někteří radikálnější příznivci smlsnou?
„Moc tomu nevěřím. A doufám, že to bude v pohodě. Všichni naši fanoušci by si měli uvědomit, že ze všeho nejdůležitější jsou vítězství. A že i já pro vyhrávání udělám co nejvíc budu moct.“
-Holíkovy štace v NHL-
Hartford Whalers (1990-1992), New Jersey Devils (1992-2002), NY Rangers (2002-04), Atlanta Thrashers (2005-08). Celkem 1252 utkání, 738 bodů (322+416). V play off 138 zápasů, 58 bodů (20+38).
