Voráček začal v NHL skvěle

Jakub Voráček už rok po draftu přesvědčil šéfy klubu a v devatenácti letech bez respektu vlétl do nejslavnější ligy světa.

V přípravě na sezonu byl Voráček nejproduktivnější z českých hráčů, za sedm zápasů posbíral osm bodů (2+6). Nikdo nepochyboval, že získá pevné místo v sestavě.

Jakub Voráček

Narozen: 15. srpna 1989 Výška/váha: 188 cm/93 kg Pozice: levé nebo pravé křídlo Klub: Columbus Blue Jackets Plat: 875 tisíc dolarů Draftován: v roce 2007 v 1. kole, celkově na 7. místě Předchozí kluby: Kladno, Halifax (QMJHL) Bilance v NHL: 3 zápasy/2 body (1+1) Reprezentace: MS ‚20‘ 2007 a 2008 (2x 4. místo), MS ‚18‘ 2006 (3. místo) a 2007 (sestup)

„Trenéři mi řekli, že na sobě musím dál pracovat, hrát pro tým a pokračovat ve hře, jakou jsem předváděl v přípravě,“ říká pro Sport vycházející hvězda. A přesně to zatím dělá…

„Je na něj slyšet chvála ze všech stran. A nejen proto, jaký je to super hráč, ale hlavně super člověk,“ zdůrazňuje František Musil, bývalý obránce a v současnosti skaut Edmontonu. „Za tak krátkou dobu se přizpůsobil tamnímu prostředí. To je pro začátek každého hokejisty důležité, získat si místní na svoji stranu.“

Voráček, jemuž zámořští spoluhráči neřeknou jinak než „Jake“, se o místo v prvním mužstvu pral už loni. Nakonec ale musel ještě na rok do juniorky. „Generálního manažera Columbusu znám velice dobře. Je to rozvážný člověk, který se nechce unáhlit,“ tvrdí Musil.

„Nechtěl Kubu hnát do kariéry v NHL moc brzy, protože ví, co pro něj může znamenat v dalších patnácti letech. Možná z něj nebude úplně elitní hráč. Ale v lize bude hrát hodně dlouho.“

Mladý útočník rozhodnutí šéfů přijal bez výhrad. Naopak. Věděl, že ještě musí přidat, aby na nejvyšší úroveň stačil. „Nikdy jsem nepatřil k hráčům, kteří by se mohli chlubit nějak výjimečnou postavou.

A loni jsem vážil jen nějakých osmdesát jedna kilo,“ vzpomíná. „To letos už se cítím mnohem silnější, líp připravený na sezonu. A je to vidět i na ledě.“

Však taky Voráčka kouč týmu Ken Hitchcock chválil, když jej po roce uviděl na předsezonním kempu. „Za léto jsem nabral víc než deset kilo,“ pochlubil se útočník.

A bezelstně prozradil „snadný“ recept. „Když dobře jíte, dodržujete určitou životosprávu a makáte každý den v posilovně dvě a půl hodiny tři měsíce v kuse, dá se to nabrat.“

No jistě. Jak snadné… „Tohle ukazuje, jak je to adaptabilní člověk, ochotný se zlepšovat,“ pokyvuje Musil. „Nechce všechno hned, ale ví, že jeho čas přijde. To mnoha hráčům v dnešní době chybí. On loni akceptoval, že musí ještě chvíli počkat. I když to pro něj muselo být těžké.“

Zato na první gól v NHL Voráček nečekal vůbec. Běžela 15. minuta prvního utkání sezony v Dallasu. Mladík s třiadevadesátkou se objevil před brankou a nádherně napálil puk do šibenice. Ale nic se nedělo…

„Myslel jsem, že jsem trefil horní tyčku. Dál jsem nad tím nepřemýšlel, hra normálně pokračovala,“ vypráví. Až když po pár desítkách sekund přišlo přerušení, rozhodčí se pro jistotu šli podívat na záznam.

„Věděl jsem, že se půjdou poradit o té mé střele. Protože i kluci mi říkali, že to možná přece jen gól bude. A jeden trenér, co je na tribuně, se hned podíval na záznam a dal to vědět na střídačku. Takže jsem to věděl ještě dřív.“

Premiérovou branku tak oslavil na hráčské lavici. „Ale co, hlavně, že to byl gól. Počítá se stejně,“ usměje se. „Rosťa Klesla mi hned dojel pro puk, abych si ho schoval.“

Voráček se trefil hned z první střely v lize. To se z českých hráčů povedlo jen Janu Čalounovi a Petru Kalusovi. A z legend třeba Mario Lemieuxovi.

U velkého okamžiku byli přímo i útočníkovi rodiče a přítelkyně. Cestu na první zápas jim ještě zaplatil klub. Výlet na další duel proti Coyotes už ale pak financoval samotný Jakub. „Tak ono šlo vlastně jen o cestu z Dallasu do Phoenixu. To bylo v pohodě,“ prohodí. Jako by se jednalo o běžnou věc.

Přitom kolik českých teenagerů si může dovolit pozvat rodiče na výlet do Arizony. Voráček na to reaguje zeširoka. A inteligentně… „Celý život za něčím jdu, makal jsem.

Letos v létě jsem byl prakticky celé léto v Columbusu, obětoval jsem všechno tomu, abych se dostal do NHL. Teď se mi to všechno vrací. A takovéhle věci k tomu patří,“ vysvětluje.

Českému hokeji zkrátka roste další velký hokejista. „Přitom kdo o něm ještě nedávno něco věděl?“ ptá se Musil. „Maximálně, že je to dobrý hráč. Ale to je tak všechno. Jenže on se pořád zlepšoval. To je otázka jeho osobní vůle a chuti se zdokonalovat. Jeho zarputilost a hladovost ho posunuly tam, kde teď je.“

A třeba ho dostanou ještě dál.