Můj cíl byl milion, přiznává Polák
Na mistrovství světa zazářil, také v St. Louis prožil dobrou sezonu. Přesto o nové smlouvě jednal hokejový obránce Roman Polák téměř čtyři měsíce! S výsledkem je však nakonec nadmíru spokojený.
Zůstal v klubu Blues, v nadcházející sezoně si vydělá milion dolarů a příští rok ještě o 200 tisíc víc.
„Jsem šťastný, protože jsem nechtěl chodit jinam,“ říká třiadvacetiletý pořízek, který v minulé sezoně bral 475 tisíc dolarů.
Po vydařeném ročníku, v němž patřil k nejvytíženějším hráčům St. Louis, i brilantní premiéře na mistrovství světa ve Švýcarsku si mohl říct o lepší podmínky. „Věděli jsme, že se nakonec nějak dohodneme, byla to jen otázka času.“
Na čem jednání tak dlouho vázla?
„Klub z toho chtěl vyjít co nejlevněji a my s agentem zase chtěli pochopitelně co nejvíce. Klasické dohady. Hlavně šlo ale o délku smlouvy. Ve hře byly varianty na pět let, na dva roky a i na rok.“
Vy jste preferoval tu nejdelší?
„Ze začátku ano, ale nebyly tam ty peníze, jaké jsme si představovali. Tak jsme to nechali na dva roky. Potom třeba můžeme žádat dvakrát tolik, takže to je nakonec možná i lepší.“
Když o smlouvě jedná útočník, ukáže statistiky, góly a přihrávky. Co ale především rozhoduje u obránců?
„I u beků se dá opřít o statistiky. Teda u těch ofenzivnějších... (usmívá se) U mě to tak nebylo. (Polák dal v 69 zápasech jeden gól a nasbíral čtrnáct asistencí – pozn. red.) Tam šlo spíš o to, kolik jsem hrál minut, co jsem přinesl týmu. Pak se to srovnává s jinými obránci, kolik ti berou peněz a podobně. Já třeba chodil bránit první lajny soupeřů, tak se k tomu při jednáních přihlíželo.“
Mají defenzivnější typy hokejistů složitější jednání o smlouvách?
„To určitě. Ale když neděláme body, tak se musíme smířit s tím, že budeme dostávat míň peněz. Když máte dát za sezonu šedesát gólů a v další sezoně znovu, tak to je přece jenom větší tlak než v našem případě. Je to odpovídající tomu, jaké má kdo místo v týmu. Můj cíl byl, abych měl smlouvu přes milion a to se povedlo.“
Oslavil jste to?
„Teprve budu pořádat pro kamarády takovou menší grilovačku. Tam to asi oslavíme. Ale když mi agent volal, že se domluvili a je to hotovo, tak jsem byl zrovna na Stodolní. Tak jsme to pak vzali při jednom…“
Podpis jste ale ze Stodolní neposílal, ne?
„Ne, ne. (usmívá se) To jsem řešil až z dovolené faxem. Kluci mi hned gratulovali, mezi prvními samozřejmě Rosťa Olesz.“
On s vámi nebyl na Stodolní?
„Ne. Ani nevím, kde on vlastně byl. Měl absenci.“ (směje se)
Kouč Andy Murray vám během dlouhého licitování o výši kontraktu nevolal?
„Vůbec ne. On je takový typ člověka, že je prostě trenér a bude trénovat s tím, co má. Do složení kádru podle mě moc nemluví, nechává to na vedení.“
Sám už jste se po podpisu nové smlouvy něčím odměnil?
„Uvažoval jsem, že bych si udělal nějakou radost. Třeba nějakým sportovním vozem… Ale zatím jsem si nic nekoupil. Příští rok budu shánět bydlení, v Americe budu muset koupit dvě auta, takže to asi už nechám takhle. Budu investovat do bydlení.“
Sezona v NHL vám vyšla parádně, zazářil jste i na mistrovství světa. Máte pocit, že jste s agentem využili dobrou vyjednávací pozici?
„Určitě ano. Mám dvakrát tolik, než jsem měl. A přede mnou třeba podepsali obránci, kteří nasbírali dvojnásob bodů než já, a mají kontrakty za 800 nebo 700 tisíc. Myslím, že jsme to vyjednali dobře. Jsem spokojený, potěšilo mě to. Hlavně jsem rád, že jsem zůstal v St. Louis.“
Sledoval jste přestupové dění pečlivě?
„Chodí mi to do mailu, kdo a za kolik podepisuje. Také agent mi říkal, jak to zrovna vypadá a jak jsme asi daleko.“
Byla ve hře i nějaká jiná možnost?
„Myslím, že ne. Agent jednal jenom se St. Louis. Navíc mi pak klub dal i kvalifi kační nabídku, takže jsem ani s nikým jiným jednat nemohl.“
Smlouvu máte, ale pořád se může stát, že byste se stěhoval v rámci nějakého velkého trejdu. Jednu chvíli se třeba mluvilo o tom, že St. Louis má má zájem o Heatleyho a mezi případnými „náhradami“ padlo i vaše jméno. Může se něco takového stát?
„Doufám, že ne. Co jsem mluvil s prezidentem a generálním manažerem klubu, tak se to snad ani nestane. Počítají se mnou. A já to chci klubu vrátit, moje výkonnost ještě musí jít nahoru.“
Poslední dobou zámořské lize zdatně konkuruje KHL. Co na to říkáte?
„O Rusku bych zatím vůbec neuvažoval. Chci hrát NHL, o ní jsem jako malý kluk snil. Dokud to půjde a budou mě tam chtít, tak je pro mě NHL nejlepší soutěž na světě. Až budu starší a chtěl bych třeba vydělat nějaké peníze, tak bych o tom možná uvažoval. Ale teď rozhodně ne.“
