Vokoun nám to vychytá, věří Erat ve vítězství

Úvod sezony měl prachbídný, snášela se na něj jako nejlépe placeného hráče Predators kritika. Ale on se nepoložil, po pár zápasech se zvedl. Mužstvo na něm opět stojí. „Vždycky jsem v této roli chtěl být,“ přiznává.

Povězte – jak se cítíte jako olympionik?
„Je vidět, že tady už tím všichni žijí, nedávno jsme hráli ve Vancouveru a tam už ta olympijská nálada byla cítit všude. Ve městě byly rozsvícené kruhy a v té aréně, v níž se bude hrát, visely i další symboly. Takže už to na mě dýchalo. Bude to určitě jeden z nejhezčích turnajů v historii.“

Jak se vám osobně v hale ve Vancouveru hraje?
„Mám ji rád, hlavně kvůli super atmosféře.“

Už jste si zjišťoval, kde bude mít český tým kabinu?
„To ještě ne. Přeci jenom ještě tady v NHL máme jinou práci.“

V rozhovoru pro oficiální stránky ligy jste říkal, že v reprezentační šatně rozhodně country pouštět nebudete. To jste si na ni ještě nezvykl za těch osm let v Nashvillu?
„Téhle muzice už ani nikdy nepřijdu na chuť. Navíc si nemyslím, že právě country člověka nabudí. Před zápasem se musí hrát úplně něco jiného!“ (usměje se)

Když si uvědomíte, jak se vám v úvodu sezony moc nedařilo, neměl jste obavu, jestli se vejdete do nominace?
„Určitě jsem chvíli přemýšlel, jestli v týmu budu, nebo ne. Ale zase si nemyslím, že by nějakých deset patnáct zápasů ovlivnilo názor pana Růžičky, koho na turnaj vezme. Já se soustředil akorát na to, abych hrál co nejlíp. Víc jsem ovlivnit nemohl."

Trenér už nepřímo odhalil, jak budou vypadat útoky. Akorát se zatím neví, kdo bude hrát v elitní formaci s Jaromírem Jágrem a Petrem Čajánkem. Zřejmě to budete vy, nebo Milan Michálek.
„Tohle ani nevím, nesleduju to. Já jedu na olympiádu vyhrát, ne řešit to, jestli budu hrát v první, druhé, nebo čtvrté lajně. Chci co nejvíc pomoct týmu a ne spekulovat, s kým budu hrát.“

Takže se s Michálkem o místo na výsluní neporvete...
(usměje se) „To určitě ne. Jsem moc rád, že si na turnaji budu moct zahrát. Nejdůležitější je výsledek. A ne to, kdo s kým hraje.“

V oficiální brožuře mají u svého jména všichni olympionici uvedeného i sportovce, kterého nejvíc obdivují. Víte, kdo je tam vedený jako váš idol?
„Jé, tak to netuším.“

Stojí tam Jaromír Jágr.
„Fakt? Vidíte, to se docela trefili... Já to sice sám nepsal, ale je pravda, že když jsem vyrůstal, byl Jarda největší osobností. A tou zůstal i dodneška. K takovému se hráči se dá jenom vzhlížet.“

Martin Erat (vlevo) se raduje se spoluhráčem z Nashvillu Stevem Sullivanem. • ČTK/APVašim velkým kamarádem je Patrik Eliáš, kapitán týmu pro Vancouver. Je dobře, že mužstvo bude stát vedle Jágra právě na něm?
„Jistě. Ale ono je tam i více hráčů, kteří to mohou vzít na sebe. Nebude jako v NHL rozhodovat první nebo druhá lajna. V reprezentaci je to jiné, na všech hráčích záleží. Každý má nějakou roli, někdo má dělat černou práci, jiný rozhodovat zápasy.“

Před čtyřmi lety v Turíně jste byl mužem na černou práci, tentokrát byste už měl být v té druhé skupině, nemyslíte?
„Jsem starší a zkušenější, s tím přichází i tlak. A budu rád, když na mě budou trenéři spoléhat.“

Jako v Nashvillu.
„V něm mám zodpovědnost, spoléhá se na mě. A jsem rád, že jsem se do té pozice dostal, vždycky jsem chtěl, abych byl rozhodujícím hráčem v mančaftu. Když jsem přišel do NHL a v pěti šesti zápasech jsem nedal gól, nikdo si toho ani nevšiml. Teď jsem první na ráně.“

Navíc jako nejlépe placený hráč týmu.
„Ano, s penězi přichází i větší tlak, což je normální. Ale v reprezentaci je to něco jiného, nepojedu do Vancouveru s tím, že chci dávat každý zápas pět gólů.“

Vy jste známý tím, že jste vždycky v národním týmu byl za toho srdcaře, který nic nevypustí.
„Zápasy za národní tým a v NHL? To se vůbec nedá srovnat. Jsou věci, které se prostě nezapomínají, třeba když člověk slyší českou hymnu a jde mu mráz po zádech. To je ten nejkrásnější pocit, který může být. Moc si cením toho, že jsem v nominaci. A budu makat pro tým.“

Věříte, že Eliáš, s nímž jste často v kontaktu, bude po otřesu mozku stoprocentně v pořádku?
„Jistě se dá do kupy, má ještě dost času. Co jsem s ním naposledy mluvil, bolela ho ještě hlava. Ale u tohoto zranění se to každý den může změnit. Takže snad bude brzy fit.“

Měl jste o něj strach poté, co ho před čtrnácti dny poslal k zemi Wilson z Colorada?
„To jo. Vždycky je nepříjemné, když se někdo zraní, navíc když je to kamarád.“

Poté, co ho kouč Růžička označil za kapitána, tak říkal, že napíše několika hráčům, aby olympiádu už rozebrali. A vy jste byl jedním z nich. Co jste už stihli probrat?
„Spíš ty organizační věci, říkali jsme si, kdy přiletíme a tak. Je to kapitán, takže by měl všechno přece vědět.“ (usměje se)

Martin Erat se snaží prostřelit brankáře Nashvillu • ČTK/AP

Čeští fanoušci touží po zlatu. Je to reálné přání?
„Je správné, že lidi očekávají ty nejlepší věci. My uděláme maximum a věřím, že můžeme udělat dobrý výsledek. Máme dobré hráče, i ty mladé. V minulosti neměli příležitost si zahrát, takže teď mají šanci. Mohou se ukázat, bude to pro ně obrovská zkušenost.“

Přesně jako pro vás před čtyřmi lety v Turíně.
„Ano. Byl to pro mě celkově neuvěřitelný zážitek.“

Co říkáte na formu gólmana Tomáše Vokouna, s nímž jste dlouho hrával v Nashvillu?
„On dlouhodobě chytá famózně, nemívá žádné velké výkyvy. Určitě bude naším klíčovým hráčem, brankáři budou vyhrávat zápasy.“

Může být zrovna on tím, kdo českému týmu vykouzlí zlato?
„Věřím, že nám to vychytá. Když máte za sebou někoho, jako je on, tak hned máte větší sebevědomí, můžete si víc dovolit. Jeho jméno budí velký respekt. Ale pozor, na ledě je dalších dvacet hráčů, kteří se o to musí poprat.“

Nemáte pocit, že teď na Floridě chytá ještě líp než předtím v Nashvillu?
„Ono se to nedá srovnávat, oba týmy hrají úplně jinak. Florida, co jsem si všiml, je více útočná, takže Vokýsek je pod velkým tlakem. V Nashvillu hrajeme víc defenzivně. Ale on takhle výborně chytá už delší dobu. Už se těším, až se na olympiádě uvidíme. Těším se na něj nejen jako na spoluhráče, ale i kamaráda.“

Sledujete, jakou formu mají gólmani ostatních velmocí?
„Na to se nedá takhle dívat – na olympiádě může rozhodnout jedna tečovaná střela a je konec... Takže vůbec nezáleží na tom, jaké má brankář statistiky teď v NHL. Navíc jsou to všechno osobnosti, které jsou speciálně maximálně vyhecované právě na ten zápas o všechno.