Patrik Eliáš: Manželka to měla těžké
Slabší nátura by nejspíš vyhledala pomoc psychologa. Poslední týdny byly pro Patrika Eliáše plné nervů. Od poslední listopadové soboty si však útočník New Jersey zakázal slovo stres. Toužebně očekávané narození dcery vymazalo hokejové starosti. „Teď je mi báječně,“ říká pyšný otec.
O víkendu si Eliáš mohl konečně vychutnat pocity úlevy. Příchod jeho potomka nebyl zrovna pohodový. „Cokoli se nám mohlo přihodit, to se taky stalo,“ tvrdí čtyřiatřicetiletý útočník. „Nechci zabíhat do detailů, ale pro Péťu (manželka) to bylo moc těžké.“
A do toho všeho ještě situace v Devils. Tým kolem vymodleného a hlavně královsky zaplaceného kanonýra Ilji Kovalčuka se brodí v bídě. Ve Východní konferenci jsou horší už jen Islanders. „V takovém okamžiku zapomenete na problémy a užíváte si jen to pozitivní,“ tvrdí šťastný otec.
Řekl byste, že jste si s narozením dcery úplně vyčistil hlavu od všech hokejových starostí?
„Malá je pro mě ten nejcennější dárek, který jsem mohl dostat. A díky ní se najednou všechno odlehčilo. Řešíte, jestli dobře spí, jestli je v pořádku maminka. Najednou máte v hlavě opravdu úplně jiné věci. Hodně příjemné. I když do toho přišel ten pondělní pohřeb.“
Porod a vzápětí pohřeb vašeho bývalého kouče Pata Burnse, to je až mrazivá kombinace.
„Je to divný, to máte pravdu. Radujete se, jste šťastný, že se vám splnilo velké přání, a dva dny na to letíte na pohřeb. Člověk si uvědomí ten koloběh života, realita. Bohužel.“
Pokud si pamatuju, s trenérem Burnsem jste si na sebe museli zvyknout, abyste pak společně slavili v roce 2003 váš poslední Stanley Cup. Nepřipadá vám ta realita až moc krutá?
„Určitě, během pár dnů to bylo z extrému do extrému. Přiznám se, že jeho smrt mě zasáhla. Prožil jsem s ním opravdu hodně a ať už jsme měli vztah spolu ze začátku jakýkoli, nikdy nezapomenu na to, že jsem pod ním dokázal v mém hokejovém životě něco neskutečného, výjimečného.“
Poslední týdny, měsíce byly pro vás dost divoké. Jak se vám podařilo zvládnout ten stres?
„Na rovinu, ten stres byl minimální, tedy třeba ve srovnání s tím, jak to třeba vypadalo ještě před měsícem a půl. Jak se porod blížil, všechno se zklidňovalo. I Péťa byla stále víc pozitivně naladěná. Hodně nám pomohli naši známí a hlavně švagrová, která u nás byla skoro dva měsíce. A pokud se jedná o hokej, tak... No nedaří se, jenomže s tím člověk nic nenadělá.“
Kvůli Kovalčukově obří smlouvě jste sezonu rozjížděli s pořádně osekanou soupiskou, aby se klub vešel do platového stropu. S pár hráči se asi nedaly čekat zázraky, nemyslíte?
„To byl jen začátek. I když je fakt, že to všechno ovlivnilo. Nebudu říkat, že ne. Navíc nešlo jen o užší kádr, spousta kluků byla napjatá, co se vlastně bude dít. Teď je už ale atmosféra v pohodě, víc si věříme. Zlepší se to.“
Ten letní humbuk právě kolem Kovalčuka a vše, co poté následovalo, Devils ublížilo. Aspoň se na tom shodují zámořští experti. Souhlasil byste s nimi?
„Nevím... Těžko říci. Kovy (Kovalčuk) je výborný hokejista. Individuálně je na tom skvěle, navíc hrozně moc dře, jenomže my jsme byli zvyklí na nějaký režim, pravidla. Takže teď je potřeba, aby si tomu přivykl i Kovy a zapadl do toho.“
Takže souhlasil?
„Jak jsem řekl, mělo to na tým vliv. Ale není to ten jediný důvod, proč se nám nedaří. Vemte si třeba trenéra. Pokaždé když přijde nový, tak zákonitě hledá tu svoji kombinaci pětek. Já třeba hrál v prvních deseti patnácti zápasech snad v každé pozici. No a aby se našlo to nejlepší řešení, je potřeba nějaký čas, aby to do sebe zapadlo. A co se týká Kovalčuka, je tady na fůru let a nejdůležitější je, aby byl spokojený on i ostatní hráči. Aby se dobře cítil celý tým. A věřte mi, ono to přijde.“
Ruská hvězda po dlouhých peripetiích dostala patnáctiletý kontrakt. Šokovalo vás, na jak dlouho s ním klub podepsal?
„Když se podíváte na ostatní sporty, najdete v nich hvězdy nebo atraktivní sportovce s podobným příběhem. Takové věci se kolem nich prostě dějí. Kovy podepsal dlouhou smlouvu, pro něj je to životní rozhodnutí. A jestli mě to šokovalo? (přemýšlí) Přiznám se, že trošičku ano, protože je třeba, aby se podepsali i další hráči do budoucna, jako je třeba Zach Parise. Tedy kluci, kteří jsou pro tuhle organizaci důležití. Ale je to rozhodnutí managementu, já to jen sleduju a starám se o to, abych odváděl svoji práci.“
Tak špatnou sezonu s Devils ale nepamatujete. Nepřepadla vás myšlenka to zabalit a jít jinam?
„Něco takového jsem nezažil. A všichni z toho byli nervózní. Jenomže to je normální, že se v takových chvílích panikaří a převládá jen to negativní. Tím spíš, když víte, že ten tým má na víc. Přesto mě ani na vteřinu nenapadlo, že bych někam odcházel. A že se něco někde objevilo. Já ty bláboly četl a můžu k tomu říci jen to, že se mnou se nikdo nebavil o možnosti mého odchodu. A já sám jsem ani nechtěl.“ 
Ve smlouvě máte klauzuli, že s případným transferem byste musel souhlasit. Byl jste díky ní klidnější, když se kolem vás vyrojila ta zmíněná panika?
„Je to výhoda, že vás pak věci kolem nemusí tolik znervózňovat. Na druhou stranu ale říkám, pokud vám dají najevo, že vás nechtějí, pak vám žádná klauzule nepomůže. Ten váš vzájemný vztah už totiž není optimální. Vždycky jde o to, aby se člověk cítil, že je žádaný, že pracuje v prostředí, kde je to v pohodě. A ne aby chodil do práce nasra... Kdyby skutečně přišly debaty o výměně, budu to řešit. Ale tak to nebylo, nikdo se o tom nebavil.“ V posledních zápasech už to není ale výsledkově tak zoufalé.
Znamená to, že se Devils probouzejí?
„To není o dvou třech zápasech, už posledních deset utkání hrajeme líp. A když budu mluvit za sebe, tak můžu říci, že se cítím super. Jen mi to tam nepadá. Po tom všem, co mám za sebou, mám ale pocit, že si to sedá a že i já to konečně protrhnu.“
