Jiří Vítek
Premium
22. července 2018 • 04:30

Pohled za kulisy ECHL: Radost z vyhazovů a strašný život. Jaký je plat?

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Dostat se z AHL do NHL je výzva. Ale prokousat se mezi elitu z ECHL, která je v hierarchii severoamerických soutěží až třetí v pořadí? To už je pořádná fuška. Řada hráčů bere angažmá v ní jako křivdu, český obránce Aleš Sova si však odchodem do East Coast Hockey League splnil sen zahrát si v Americe. V uplynulé sezoně prošel třemi kluby a nyní otevřeně popisuje svoji zkušenost. „V kabině jsou hesla, jako by se šlo do války, ale pak se vleze na led a každý hraje sám na sebe,“ přiznává. Teď si zahraje ve Francii.



Prošel brněnskou Kometou, v jejímž dresu naskočil v extralize k pěti zápasům. Ve Znojmě si vyzkoušel EBEL, má za sebou také angažmá v Itálii či Dánsku. Do NHL měl 26letý obránce Aleš Sova daleko, to mu však nezabránilo, aby si na vlastní kůži vyzkoušel zámořský hokej.

„Měl jsem k tomu dva důvody. Jednak jsem si chtěl vždycky zahrát v Americe, vyzkoušet jiný styl hokeje, jiné hřiště. Chtěl jsem si tím splnit sen,“ popisuje, proč se z Dánska vydal přes oceán do East Coast Hockey League. „Druhý důvod byl ten, že by mi to angažmá mohlo dát šanci vrátit se zpět do Evropy do lepší soutěže, nebo si alespoň říct o lepší kontrakt.“

S tímto přáním přišel Sova před rokem za svým agentem a jednání začala. První možnost ztroskotala na neochotě vedení klubu brát do týmu Evropany, další nabídka přistála na stole až na konci srpna, kdy se blížil začátek evropských soutěží. Risk se vyplatil a obránce, někdejší juniorský reprezentant, mohl vyrazit do Ameriky.

Když jednoho vyhodili, zavládla radost...

Tím odstartoval boj. Na předsezonní kemp týmu Quad City Mallards dorazil Sova se smlouvou v kapse, záhy však zjistil, že tam panují poněkud jiné poměry, než na jaké je zvyklý v Evropě. „Přiletěl jsem do kempu a bylo nás tam třináct obránců. Byl to zkrátka boj o místo, smlouva nic neznamenala,“ vzpomíná na prvotní šok.

I pořádky v kabině byly odlišné „Bylo vidět, jak se všichni kluci navzájem pozorují, každý měl prolustrované, kde kdo hrál a jaké má šance. Když jednoho vyhodili, zavládla radost a za dva dny se celá situace opakovala.“

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit
Vstoupit do diskuse
0