PŘÍMO Z DAVOSU | Platil za obrovský talent. V mládí prošel všemi reprezentačními výběry, dostal se dokonce na mistrovství světa dvacetiletých. Pak ale vývoj odchovance Třince Lukáše Danečka zamrzl. „Nechci na nikoho nadávat, že mi házel klacky pod nohy. Nevím, prostě mi to nevyšlo. To se v hokeji stává. Byla moje chyba,“ říká dnes 30letý gólman. Ve čtvrtek se po letech postavil od první minuty do branky Ocelářů, na prestižním Spengler Cupu čelil finskému Kuopiu. Ač prohrál, za šanci byl šťastný.
Do Davosu ho trenér Marek Zadina vzal jako trojku. Do zápasu se s Lukášem Danečkem nepočítalo, přijel sem pouze trénovat. Jenže osud tomu chtěl jinak. Šimona Hrubce zmohl náročný program a potíže s vysokohorským prostředím, Petr Kváča se pak zranil ve středu v utkání proti Magnitogorsku. Ze střídačky naskočil do nájezdů a při tom posledním se zranil.
Trenér gólmanů Jaroslav Kameš tak musel prstem ukázat na Lukáše Danečka, který jinak hájí barvy prvoligového Frýdku-Místku. Teď se měl na nejstarším klubovém turnaji planety postavit v burácející Vaillant Areně do brankoviště proti KalPě.
„Že půjdu do brány jsem se dozvěděl ještě ve středu večer. Pořádně jsem nemohl spát. Ani se mi nesnilo, že si někdy takové utkání zachytám, byl to určitě největší zápas mé kariéry,“ zářil brankář. Ještě víc úsměvů by rozdal, pokud by Slezané duel s finským protivníkem zvládli. To se ale nestalo, Třinec prohrál 1:3.
Bývalý mládežnický reprezentant a velký talent už letos za svůj mateřský klub odchytal nájezdy proti Zlínu. Od začátku však naskočil za Oceláře po neuvěřitelných jedenácti letech! 8. ledna 2008 odchytal zápasu proti Spartě. „Tehdy jsem byl v Prostějově, musel jsem si ale odskočit na Spartu, abych naskočil za Oceláře. Je to už ale vážně strašně dávno,“ vzpomíná.
Už v 18 letech přitom chytal za Třinec extraligu, v nejvyšší soutěži se však udržet nedokázal. „Nechci na nikoho nadávat, že mi házel klacky pod nohy. Nevím, prostě mi to nevyšlo. To se v hokeji stává. Byla moje chyba, že jsem se v extralize neudržel. I když za mojí éry mladí v Třinci nedostávali tolik prostoru, co dneska. Vinu na nikoho neházím, je to moje osobní věc. Je mi třicet let, tak uvidíme, kam to ještě potáhnu,“ ušklíbl se Daneček.
V roce 2008 byl dokonce v kádru pro mistrovství světa juniorů, které se konalo v Pardubicích a Liberci. Za dvojicí Michal Neuvirth - Jakub Kovář však nedostal ani minutu.
„Hokeji jsem vždycky dával maximum, nikdy jsem nic nevypustil. Objížděl jsem všechny nároďáky. Nezatrpkl jsem, ani když mě trenéři nevzali na mistrovství světa osmnáctek. To mě ale hrozně mrzelo, protože jsem měl na to tam chytat. Vzali Michala Neuvirtha a k němu dalšího brankáře, který dneska už ani nechytá. Nakonec tam získali stříbro. Zklamalo mě to, ale šel jsem dál. Pak jsem se dostal na šampionát dvacítek.“
Co přesně mu chybělo popsat neumí. „Jsem menší postavy, chytám jiným stylem. Navíc jsem samouk, nikdo mě nikdy chytat neučil, všechno jsem se učil sám,“ krčí rameny 176 centimetrů vysoký chlapík.
Celý život patří Ocelářům. Pět let hostoval v Havířově, aktuálně je čtvrtým rokem ve Frýdku. Na prvoligových kolbištích je jeho jméno dobře známé. O patro výš už nikoli. Chytá proti Kadani nebo Benátkám nad Jizerou. Zápas proti finalistovi finské ligy z roku 2017 si užil. „Už před začátkem jsem si v hlavě říkal, že to bude to nejtěžší, co mě kdy v kariéře potkalo. Jsem rád, že jsem si to splnil. Na tento duel nikdy nezapomenu,“ uzavírá gólman.
V sobotu čeká Třinec na Spengler Cupu čtvrtfinále. Kdo se v něm objeví mezi třemi tyčemi, je zatím neznámou. Daneček by však moc rád zapsal další dílek do své pohádky možného znovuzrození dávné naděje.
