Kaut si buduje roli na farmě Colorada: Nekoukej na body! S čím volá Sakic?
PŘÍMO Z COLORADA | Ročník 1999 je pro český hokej výjimečný. Najdete v něm čtyři útočníky, kteří prošli prvním kolem draftu. Martin Nečas, Filip Zadina i Filip Chytil už NHL hrají. Martin Kaut na první zápas zatím čeká. Pracuje na farmě Colorada, hledá svoji roli. „Říkají mi, ať se vůbec nekoukám na body, ať se soustředím na moji hru, mám z ní dobrý pocit a jsem výrazný,“ popisuje, jak probíhá jeho vývoj. Plus prozradil, jaké dostává lekce a co mu radí Joe Sakic.
Je jiný, než si ho možná pamatujete z extraligy. Martin Kaut byl pohyblivý střízlík, hubeňour, který v 18 letech dokázal hrát dospělý hokej za Pardubice. Za rok a půl zmohutněl, nabral svaly. Taky si nechal narůst dlouhé vousy. Styl bruslení, kdy se mírně přihrbí a hlavu zastrčí mezi ramena, mu zůstal. A styl hokeje? Když se na něj díváte v dresu Colorada Eagles, změnil se. Často byl proti farmě San Jose prvním hráčem, který se vracel.
Druhý rok v Americe, druhý rok v AHL. Co se ve vašich očích změnilo za tuhle dobu asi nejvíc?
„Vyspěl jsem, nebo aspoň doufám. Když to řeknu blbě, minulý rok jsem si hrozně užíval, že mám vedle sebe Francíka (Pavla Francouze), hodně jsem na něj spoléhal. Ale teď mi pomohlo, že jsem tady sám. V minulé sezoně jsme byli pořád spolu, nechodil jsem s týmem ani moc na večeře. Tohle se teď změnilo. Víc se musím starat sám o sebe, což mi rozhodně neublížilo.“
Před chvíli jste se ale usmál, když vám Pavel Francouz po zápase napsal. Hlídá si vás dál, ne?
„Jsme v kontaktu pořád. Pořád se navštěvujeme, tedy spíš já jezdím za ním. (usmívá se) Mají v NHL náročnější plán než my, taky má rodinu, tak nechci zase moc otravovat.“
Dovedu si představit, že mladý hráč má po draftu myšlenku, že se jen na chvíli ohřeje na farmě a pak hned hurá do NHL. Bolí pak poznání, že to zase taková sranda asi nebude?
„Hned po draftu jsem si říkal, že když mě vzali v prvním kole, sednou si ze mě na prdel. Šel jsem na řadu vysoko, takže si v NHL zahraju. Rychle jsem přišel na to, že to je pěkná blbost. Jedu tady od nuly. Co bylo v Česku, se nepočítá, nic to neznamenalo. Beru to tak, že první sezona byla rozkoukávací, ani výborná, ani špatná. Čekalo se ode mě ale určitě víc. No a začátek druhé sezony jsem měl hodně špatný, deset zápasů po sobě jsem neměl ani bod. Navíc pak otřes mozku...“
Těžké období?
„Pěkně na prd. Nemohl jsem koukat ani na televizi, jak mě bolela hlava. Jen jsem seděl, koukal do blba. Mamka mi sem pak aspoň přivezla knížku. Už je to ale naštěstí za mnou. Každého asi něco podobného potká. Teď jdu postupně nahoru a věřím, že šance do NHL přijde. A jestli to bude v téhle sezoně, nebo v té příští? Na tom zase tak nezáleží. Jdu si za snem a věřím, že se mi splní.“
Říkal jste, že se nepočítá to, co bylo v Česku. Hrál jste ale extraligu, teenager mezi dospělými. To vám něco dát muselo, ne?
„Jenže když jsem hrál tady jako v Česku, rychle jsem poznal, že to je málo.“
Málo?
„Jo. Musel jsem přidat další věci,
