Sedláka vychovali ve stroji na talenty zn. Kärpät: Tlak nevadí, zlepšuje vás | iSport.cz
Pavel Ryšavý
22. dubna 2021 • 11:00

Sedláka vychovali ve stroji na talenty zn. Kärpät: Tlak nevadí, zlepšuje vás

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
PRVNÍ DOJEM: Bílkova tvrz je zpět. Nervózní Spartu vykoupili Hložek a Karabec
Vrba po obratu: Díky fanouškům! Karlsson nebyl vidět, jak bychom chtěli
VŠECHNA VIDEA ZDE

Od patnácti procházel Zdeněk Sedlák (21) mladší výchovným procesem Kärpätu Oulu. Finský stroj na talenty umí vypiplat velké hráče, tady vyrostli Sebastian Aho nebo Jesse Puljujärvi. První je hvězdičkou NHL, druhý nastupuje s Connorem McDavidem v Edmontonu. „Máte tady úplně všechno. Vy nabídnuté možnosti chcete využít, protože tam je na vás zase tlak, že se musíte posouvat,“ říká útočník. V zamčené části článku mluví o úspěších v druhé nejvyšší soutěži Finska, o tamních fanoušcích i výchově mladých hráčů. V závěru se dočtete o Sedlákovi starším, který hrál extraligu za Spartu či Plzeň. Jak často syna sleduje a jak radí?



Sedlák je teď nejproduktivnějším hráčem play off ve druhé nejvyšší finské soutěži. Návrat do Česka? S tím moc nepočítejte, proti je bizarní tabulkový systém.

Nejvyšší finská soutěž funguje samostatně, nesestupuje se z ní, ani do ní nejde postoupit. Patro pod ní už ale tyhle boje o přežití zuří. Zdeněk Sedlák má ale jiné starosti, lepší. Je ofenzivním tahounem Hermesu, jeho ofenzivní kousky ho pomohly dostat do finále, které začalo v úterý. „Měli jsme dvě karantény kvůli covidu, předposledním zápasem základní části jsme se dostali do play off. No, a tam nevím, co se s námi stalo. Rozhodující zápas předkola jsme otočili z 0:3 na 4:3 v prodloužení,“ říká nejproduktivnější hráč play off, který vyrostl ve Finsku.

Z Mestis se nikam nepostupuje, má v Česku pověst, že jde o soutěž, kde se rozjíždějí mladí hráči. Jaký má zvuk druhou nejvyšší finskou soutěž vyhrát?
„Je pro mladé hráče, ale ne zase pro úplně tak mladé. V každém týmu najdete pár dvacetiletých kluků, ale nejvíc je tady hráčů mezi 26-27 roky. Liga se hraje převážně v menších městech, kde není nic jiného než hokej. Tady je to pak takové polonáboženství, jen teď lidi všechno sledují v televizi, ne přímo na stadionu. Ale po zápase někdy čekají venku s odstupy, aby nám před zimákem zatleskali.“

Padesátitisícová Kokkola vám taky dává najevo, jak s týmem žije?
„Na rovinu, lidi šílí. Třeba po každém zápase nám nosí kupóny, ať si zajdeme do jejich restaurací pro take away jídlo. Zbožňují hokej. (usměje se) Vyřadili jsme první i druhý tým tabulky 2:0, byli jsme dominantní, lepší.“

Prosadit se v nabitém Kärpätu je docela těžká věc. Může vám pomoci, že jste Hermes do finále dostal vy a aktuálně jste nejproduktivnějším hráčem play off?
„Dostat se do Kärpätu je hodně těžké, to je pravda. Play off mi ale pomohlo. Jak tady dohrajeme finále, stáhnou si mě do Oulu, pokud bude Kärpät pokračovat dál. Doufám, že bude. Mestis mi po hokejové stránce dává strašně moc. Celkově se tady cítím dobře, po letech už jsem se naučil finsky, zapojím se do konverzace. Jako mladší jsem začínal s ne úplně dobrou angličtinou, časem jsem ji zlepšil a začal slušně mluvit i finsky. Mám teda hodně blbej přízvuk, pořád budu cizinec, ale cítím se tady dobře.“

Hodně hráčů z bohatších klubů chodí do Mestis dozrát právě kolem dvacítky, když opustí juniorku. Druhá nejvyšší soutěž je tedy hlavně šance?
„Pro mě je to super. Je mi dvacet jedna a jsem v pozici prvního útočníka, hraje se všechno přese mě a na mě. Kdybych zůstal v Kärpätu, tak někde na pomezí třetí, čtvrté lajny bych podobnou roli dostat nemohl. Pořád se ještě hraje, ale celkově mě sezona posunula hodně. Jo, s těmi zastávkami kolem covidu to bylo všechno těžké, ale vyzkoušel jsem si, jaké to je, když na mě tým spoléhá. To beru hodně pozitivně. Lepší si zkusit hodně ofenzivní roli, která vám sedí, než házet puk na zadní plexisklo a jít střídat.“

Narozen 23. března 2000 (21 let) ve Zlíně
Výška/váha 189 cm/88 kg.
Pozice útočník
Klub Hermes/Mestis (Finsko)
Kariéra Zlín (do 2015), Kärpät Oulu/mládež Finsko (2015-), RoKi/Finsko (2018-2020), Hermes/Finsko (2019-2021).
Největší úspěchy 2. místo na Memoriálu Ivana Hlinky (2018), vítěz finské U20 (2019), vítěz finské U18 (2016)

Prostě Mestis není trest, ale velká šance, jak se zlepšit, dokázat i sobě, na co máte?
„Přesně, je to hlavně liga dospělých. Chtěl jsem se zapsat lidem do podvědomí jako ofenzivní hráč, který takhle dovede hrát i v dospělé kategorii, ne jenom v juniorce. Většina hráčů ve Finsku si tímhle aspoň na pár zápasů taky projde, nebo tedy záleží, v jaké se nacházíte organizaci. V Oulu je těžké se dostat do áčka, mají každý rok našlapaný kádr, vychovávají si hodně talentovaných hokejistů, plus mají skvělé starší hráče. Takže u nás se pravidelně chodí přes Mestis, v horších týmech je to trochu jiné. Když po Vánocích vidí, že neudělají play off, tak prodají tým, a protože se nesestupuje, nechají hrát mladé. Pro mě je hodně důležité, že jsem dostal šanci, tenhle systém se mi líbí, navíc se Mestis hraje na malých rozměrech hřiště. Je to hodně tvrdé, padají góly, hraje se rychlý hokej a každý se chce dostat nahoru. Fakt to má úroveň.“

Kärpät je, co se týká akademie a výchovy hráčů, v Evropě pojem. Můžete trochu přiblížit kouzlo celého systému?
„Vyhráváte. Tady se pořád vyhrává. V téhle sezoně byla juniorka stříbrná, a to jí chyběly ještě dvě lajny, které byly na taxi squad v áčku, plus pár hráčů bylo v Mestisu. Než se ukončily mládežnické soutěže, starší dorost byl dominantní, první o hodně bodů, mladší taky. Každý chce hrát za Kärpät, na try out sem jezdí třeba vždycky dvě stě hráčů.“

Je prestižní v téhle společnosti vyrůstat?
„Je, užil jsem si to. Od staršího dorostu, když jsme vyšli z autobusu, se nás všichni báli. Neprohráli jsme jediný zápas. Věděli jsme, kdy má být sranda a kdy se má pracovat. Před tréninkem to vždycky je uvolněné, klasika, zábava. Ale začne se a všichni makají naplno, klidně i bez trenéra. Trenér v dorostu kolikrát ani nebyl, jen nám dal papír a...“

Počkejte, v dorostu jste nepotřebovali trenéra?
„Ne. Suchou přípravu jsme zvládli bez něj, nikdo vám nic nepočítá. Na nástěnku připíchl papír, co máme dělat, dal si kafe a šel se opřít. Když jste od něj potřebovali pomoc, tak hned samozřejmě přišel. Ale nebyl tam od toho, aby nám počítal opakování a dohlížel, jestli cvičení nešidíme. Kluci si pomáhají i mezi sebou, dívají se na vás ostatní, a když jdete při dřepu málo dolů, hned vás kamarád opraví, že byste měl jít níž.“

Sedlák v sezoně (Hermes/Mestis)
  základní část play off
zápasy 26 7
body 20 (6+14) 12 (7+5)

Stejně ta cvičení bez trenéra moc nechápu.
„Je to jednoduchý, všichni chtějí být lepší. Každý ví, proč hraje v Kärpätu, navíc je tam ta ohromná konkurence, takže chcete být lepší než kluk vedle vás, ale zároveň z nikoho necítíte nezdravou rivalitu.“

Vy jste říkal, že si tohle všechno užíváte. Ale jste Čech, cizinec, nevnímal jste tam spíš brutální tlak, jak by každý chtěl ukrást vaše místo?
(usměje se) „Jasně, ale takový tlak vás přeci zlepšuje, ne?“

Ideálně by to tak být mělo.
„Já to tak beru, roste z vás díky vysoce konkurenčnímu prostředí lepší hráč. Navíc tam je ten tlak zdravý, všichni jsme byli vždycky kamarádi, posouváte se pak dopředu.“

A dá se říct, co z Kärpatu dělá takhle výjimečnou značku?
„Asi celý systém, jak mají všechno zajeté. Třeba juniorka má zázemí jako áčko, starší dorost má fyzioterapeutku, kustody, kteří cestují s týmem. Od dorostu dostanete zázemí, jako kdybyste byl profesionál, o všechno se klub postará. Na zimáku máte třeba kvalitní jídlo, všichni kluci dostanou oběd a večeři.“

Důležité detaily, které do sebe zapadají, chápu.
„Ano, všechno dává hlavu a patu. V mládeži jsme měli třeba i dělené tréninky dovedností, probíhaly každé ráno. Rozdělili jsme se na dvě až tři skupiny, ať nás není tolik, na led se chodilo po sedmi, potom se šlo do posilovny a na oběd. Všechno máte na zimáku, nemusíte nikam chodit. Jen se zajdete pak na dvě hodiny domů vyspat, odpočinout a jdete zpátky, kde vás čeká posilovna, nějaké běhání a společný led. Tohle vás musí zlepšit, protože máte všechny podmínky. Vy je chcete využít, protože tam je na vás zase ten tlak, že se musíte posouvat.“

Pak je docela snadné vyloženě žít hokejem, ne?
„Je to tak, máte byt kousek od zimáku. Cokoliv chcete dělat, máte veškeré zázemí k dispozici. Potřebujete si jít sám na led? Není problém, kdykoliv. Kabiny jsou na kód, ne na klíč, nic se tak nezamyká, naťukáte kód a jste v šatně. Když chcete jít trénovat sám, můžete.“

Češi v elitních mládežnických soutěžích ve Finsku*
  2020/21 2019/20 2018/19
U20 13 8 9
U18 10 13 2
U16 1 1 2

*V přehledu jsou započítáni pouze hráči s minimálně deseti zápasy.

Hráč si může v Oulu přijít na zimák a vzít si jen tak led?
„Jo, když je volno. Na velkou halu vás nepustí, ale jinak to není problém. Zajdete za ledařem, zaťukáte na něj, zeptáte se, jestli můžete. On vám řekne, že ano, vy se převléknete, uděláte si věci, které potřebujete, on za vámi led zarolbuje. Hotovo.“ (usměje se)

Jen si představuju, co by vám ledař řekl na zimáku v Česku. No, vyrazil by vás.
„To asi jo. (směje se) Ale tady to prostě tak mají nastavené.“

A tohle byl přesně důvod, proč jste v patnácti vyrazil směr Oulu, že jste čekali takové možnosti?
„Věděl jsem, že půjdu do zahraničí, jen jsme řešili kam. Chtěl jsem si všechny akademie objet, no a jako první jsem jel do Oulu. Pak jsem řekl, že jinam nechci. Už v patnácti letech se k vám chovají jako k profesionálovi. A smrdí tam vítězství. Přijdete do kabiny a hned poznáte, že tady se vyhrává, všichni chtějí být první. Proto jsem se rozhodl pro Oulu. Každého baví vyhrávat.“

Ale když tam přijdete s horší angličtinou plus nulovými základy finštiny, není těžké zapadnout do party teenagerů a nebýt jen vetřelec?
„Právě že vůbec. Všichni kluci byli hrozně fajn. Začátek jsem měl trochu snadnější, začal jsem ve své věkové kategorii, abych se oťukal, a až zhruba za měsíc mě dali výš. Za tu dobu jsem už pochopil, jak věci v klubu chodí a kluci mě přijali bez problémů. Vůbec jsem se necítil blbě. Vyhráváte, všichni jsou spokojení, pořád se trénuje, nebyl čas o ničem ani moc přemýšlet.“

Otec Zdeněk Sedlák starší hrával extraligu v dresu Sparty
Otec Zdeněk Sedlák starší hrával extraligu v dresu Sparty

Ani o tom, že v patnácti letech vám chybí domov a rodina?
„Měl jsem těžké období v sedmnácti, kdy jsem byl poprvé zraněný, nedařilo se mi. Šel jsem navíc jako mladší hráč do juniorky a celé léto jsem měl problémy s kolenem. Tam se mi trochu stýskalo, ale do té doby jsem jel pořád na hokejové vlně. V sedmnácti letech tam byly dva měsíce, které byly horší... Ne až tak, že bych se na to chtěl ve Finsku vykašlat, ale překonal jsem to.“

Plán do budoucna je, že ve Finsku zůstanete?
„Příští sezonu jsem zatím ještě moc neřešil. Máme play off a věci okolo se mi moc hrotit nechtělo.“

Zůstat ve Finsku je prioritou?
„Jsem do toho vlastně i dost tlačený, aby to tak bylo. V Česku jsou tabulky, takže by za mě musel někdo zaplatit Zlínu plné výchovné. Absolutně mi to nedává smysl, když jsem od patnácti ve Finsku. Najednou mám v Česku hodnotu jedenadvacetiletého hráče, když mě šest let vychovával Kärpät?“

Ano, to je absolutní bizár.
„Hlava mi to nebere. Pokud by už někdo měl brát nějaké výchovné, tak Kärpät, když už. Tohle je důvod, proč budu muset ve Finsku asi zůstat, protože velké peníze za kluka, kterému je jednadvacet let a neprověřili jste si ho nijak, nikdo nedá. Je to problém. Nechápu, proč by za mě někdo měl dávat výchovné, když mě nikdo nevychoval. Ne, hlava mi tohle nebere.“

Táta radí. A buď se potkají, nebo ne...

Jasně že si řeknete, že tohle jméno jste už v extralize viděli. Znáte ho. Zdeněk Sedlák starší hrál nejvyšší českou soutěž za Zlín, Spartu, Opavu, Plzeň, Třinec a Vsetín. V roce 2002 nastoupil i na mistrovství světa. Teď pozoruje vývoj svého syna. „Táta sleduje každý můj zápas, pak hned vždycky volá,“ popisuje Zděnek Sedlák mladší.

Není to tak, že by otec jen chválil. Spíš rozebírá nedostatky, hledá mouchy. „Pořád je kritický, vždycky si něco najde. I když dám hattrick, řekne mi, jakou jsem udělal kravinu na modré, že tohle příště dělat nemám. Pořád se spolu o hokeji bavíme,“ říká Sedlák mladší. Zvykl si, že s tátou zápas do detailů proberou. „Dřív byl tedy drsnější,“ usměje se. „Teď už je to na bázi, že on mi řekne názor, já zase dám svůj názor. Buď se potkáme, nebo ne,“ pokračuje.

Někdy je pak taková debata docela výživná, hlavně, když se názory nepotkají. „Oba jsme tvrdohlaví, každý má svoji pravdu. Maminka to pak vždycky žehlí,“ vypráví Sedlák junior. Váží si toho, jak se mu táta věnuje a že se mu snažil předat svoje zkušenosti: „Když jsem byl menší, pomáhal mi hodně, ukazoval mi detaily, co mám dělat.“

Však také Sedlák starší byl jedině pro, když se rodina rozhodla, že syn odejde v patnácti letech do Finska. „Samozřejmě že jsme byli smutní. Tohle by nebylo pro nikoho jednoduché, ale získal i obrovské životní zkušenosti. Neříkám, že se v Česku trénuje s mládeží špatně, to bych si říct nedovolil. Ale ve Finsku jsem hrál, když jsem viděl jejich tréninky, jak s mladými kluky pracují a už v patnácti vás berou jako profesionála? Ten progres je tam úplně někde jinde,“ přibližuje svůj pohled bývalý reprezentant. „Teď je vidět, jak to Zdeňkovi prospělo. Udělali jsme dobře,“ říká.

Fabrika na hvězdy? Oulu. Tady jste správně

Řeknete si, že destinace nic extra. Oulu je město kousek od polárního kruhu. Takže tady slunce klidně zapadá i ve dvě odpoledne. Světlo? Moc si ho neužijete. Zima. Sníh. Tma. Proč sem proboha chodit? A dobrovolně? Protože tahle finská fabrika na talent vám pomůže v kariéře. Prací s mládeží je Kärpät Oulu vyhlášený. Proto je to tak výjimečná adresa, odtud se chodí za lepším.

Minulou sezonu si škrtněte, play off se ve Finsku nehrálo. A když se kouknete šest let dozadu? Kärpät Oulu byl v letech 2014-2019 čtyřikrát ve finále Liigy, třikrát ji vyhrál. Ve znaku má lasičku, ale je to hokejový obr. Co se týká výchovy talentu, tak určitě.

Pravidelně se sem snaží dostat i trenéři na stáže, prohlédnout si zázemí i způsoby práce. Jednu misi zde absolvoval i Vladimír Országh, současný kouč Litvínova. „Každý rok jim odcházejí hráči do KHL nebo NHL, vždycky jim tak čtyři až pět hokejistů odejde. Jenže mají opravdu dobře propracovaný svůj systém výchovy hráčů, klidně už mají čtyři hráče nachystané v juniorce, aby mohli hned naskočit. Jsou připraveni prakticky okamžitě zaplnit díry,“ popsal svůj dojem.

Ano, s tímhle v Oulu počítají. Nevychovávají průměr, chtějí vychovávat hvězdy. Ti nejlepší zkrátka odejdou, což je příklad Jesse Puljujärviho, Sebastiana Aha, Markuse Nutivaary nebo Joonase Donskoie, ti všichni mají smlouvy v NHL. Pak sem chodí i starší hráči, aby se posunuli výš. „Dá se říct, že je to takový mezistupeň. Upřímně je pro mě Finsko přestupní stanicí,“ přiznal i v rozhovoru pro Sport reprezentační bek Jakub Krejčík. V sezoně 2019-20 se s 30 body odrazil do Jokeritu, kde hraje KHL.

Češi v Oulu podle zápasů
Ivan Huml 347
Petr Tenkrát 275
Michal Broš 184
Radek Koblížek 183
Viktor Ujčík 161

Dobře poznal, jak systém v Oulu funguje, chrlí do áčka svoje talenty. „Víte, je to vcelku jednoduché,“ usmál se nad tím, že za Kärpät hrají teenageři, byť jde o jeden z nejsilnějších klubů ve Finsku. „Prostě na to mají. A to je proti Česku vůbec největší rozdíl. Jsou tak vybavení, že to tempo stíhají. Osmnáctiletý Aatu Räty je u nás schopný řídit přesilovku, úplně v klidu. A není to žádná výjimka, že by byl jeden z tisíce.“ Aatu a Aku Räty, tahle dvě jména si taky zapamatujte. Oba taky mají cestu nastavenou směr NHL.

Stejnou cestu jako Zdeněk Sedlák našlápl v Oulu už dřív Radek Koblížek. Do Finska odešel ve čtrnácti letech, prošel si celou akademií Kärpätu, stáží v Mestis. Teď je mu třiadvacet a patří do prvního týmu. Prošel sítem, ze kterého se až do áčka dostanou jen ti nejodolnější a nejlepší. „Co se týče hokejové stránky, tak jsem se nejvíc zlepšil v bruslení. Mimo hokej jsem do sebe dostal pokoru a chuť tvrdě pracovat, což jsem na začátku úplně neměl. To do mě dostali, kousnout se, makat, tvrdou práci chtějí po každém,“ prohlásil na reprezentačním srazu.

Když dostal otázku, jestli by finskou cestu doporučil i ostatním, hned přikyvoval: „Doporučil. Ale zase na druhou stranu to není pro každého. Když vás někdo v patnácti letech dá do vlastního bytu, nikdy nevíte, co tam kluci budou vyvádět. Já to zvládl a doporučil bych to, protože finská škola je výborná.“

To dokazuje i Krejčíkův postřeh: „Vidíte, jak tady podporují kreativitu. Když něco chcete vymyslet, a holt se to nepovede a padne z toho gól, nic se neděje. Kouč vás neseřve. Nikdo vám hlavu neutrhne. Právě díky tomu se ti mladí kluci nebojí hrát, něco udělat. Když se ale třeba vykašlete na poctivý návrat do obrany, to vám ale kouč pocítit dá.“

V Oulu byla tradičně slušná česká stopa, za první tým si zahrálo už 29 hráčů. Žádná jiná cizí země v Kärpätu tak silné zastoupení nemá. Úplně první byl na začátku 90. let Vladimír Kameš, který se stal hvězdou. Šest let tady odehrál Ivan Huml, pět Petr Tenkrát. Teď zde kromě Koblížka působí ještě Libor Šulák. V play off by se k nim měl připojit Zdeněk Sedlák.

Vstoupit do diskuse
0