Kus světa procestoval už jako elitní obránce. Coby trenér prošel Leo Gudas tři evropské země, naposledy působil dokonce v Kuvajtu. Vedl reprezentaci a během sezony najednou dva ligové týmy, do nichž je národní mužstvo rozdělené. Jeho výsadek u Perského zálivu však skončil. „Podepsáno jsem měl na dvanáct měsíců. Jsem zpátky,“ hlásí 58letý otec beka NHL Radka Gudase.
Kontrakt v Kuvajtu mu vyprší až za měsíc, k 30. říjnu. Leo Gudas se ovšem vrátil už zhruba před měsícem. „Dohodli jsme se, že smlouvu nebudeme prodlužovat. Sdělili mi to, když jsem se v srpnu vrátil po dovolené. Další den jsem přišel na trénink, byli tam tři hráči. Tak jsem si říkal, co tam budu asi dál dělat. Kuvajt čeká kvalifikace na olympiádu, ale vůbec nevědí, jestli do ní vůbec půjdou. Pak je pro ně důležité v březnu mistrovství světa a ještě důležitější Arabský pohár, který se hraje v květnu. Smlouva mi vyprší za měsíc, ale už jsem volný. Něco bych rád dělal, nechce se mi být doma,“ tvrdí.
Kuvajt je členem IIHF od roku 2009. V minulé sezoně hrál mistrovství světa nejnižší Divize IV v Ulánbátáru. Dosáhl tam vůbec prvního vítězství na šampionátu, když porazil Indonésii 4:2. Zbývající utkání s domácím Mongolskem a pozdějším vítězem z Filipín prohrál.
„Ale bronzová ze šampionátu se počítá,“ usmívá se Gudas. Tanec mezi kuvajtskými šejky považuje zpětně za dobrý experiment. „Poznal jsem zase něco nového. Když jsme s Pavlem Arnoštem v Kuvajtu začínali, bylo tam víc českých hráčů. Poslední rok tam byl (brankář) Adam Barvík. Čekal, že mu vyřídí papíry, aby mohl chytat za kuvajtský nároďák, což se nestalo. Všechno dlouho trvalo. Takže se rozhodl jít domů. V Kuvajtu skončil i Pavel Arnošt,“ pokračuje.
Misi v jedné z nejbohatších zemí světa nepovažuje za krok stranou. Ještě před odchodem měl nabídku taky z německého Herne, jež hraje nižší soutěže. „Jenže tam jsem měl být šéftrenérem mládeže a v Kuvajtu vedl národní tým. První historický úspěch, první vítězství na mistrovství světa, Asi to nestačilo,“ dodává.
V extralize působil jako asistent ve Spartě a Mladé Boleslavi, naposledy byl před deseti lety v Chomutově, kde dělal sportovního manažera a pomáhal tehdejšímu kouči Jiřímu Doležalovi. Později ještě působil ve slovenských Piešťanech, vedl rumunskou Csíkszeredu, s níž získal před pěti lety tamní titul, a Dunaújváros v Maďarsku. Teď už zase zblízka sleduje českou nejvyšší soutěž.
„V neděli jsem se byl podívat na zápase v Mladé Boleslavi. Kometa byla v první třetině lepší, pak se jim to rozpadlo. Byl jsem se předtím podívat v Liberci za maminkou a bráchou. V Boleslavi jsem se zastavil cestou zpátky. Pořád jsou tam navíc lidi z dob, kdy jsem v Boleslavi trénoval,“ pokračuje.
Osm let dělal hlavního trenéra. Leo Gudas byl z českého hokeje pryč, ale věděl, co se děje. Zůstal v obraze. Nejvíc ho trklo, jak kluby v posledních letech angažují mladší trenéry. „Myslím, že to není úplně dobře. Často bývalí skvělí hráči, ovšem ve své podstatě nemají moc zkušeností. Tak to bylo třeba i s Pavlem Paterou. Hned z něj udělali trenéra. Všechno chce čas. Když jsem začínal, byl vždycky starší kouč a k němu někdo mladší jako asistent. Pět, deset let jste si museli odmakat asistenta a pak jste mohli dělat hlavního trenéra. Tak to v historii někde je,“ konstatuje.
