Růžička po premiéře: Byl jsem spíš jako divák. Angažoval mě manažer
PŘÍMO Z NITRY | Nitranské peklo Vladimíra Růžičku (60) a jeho tým nespálilo. V premiéře na střídačce Slovanu Bratislava měl český trenér nervy, tepovka mu po faulech jeho nových svěřenců letěla nahoru. Nakonec si po výhře 4:1 oddechl, první zahraniční angažmá rozjel úspěšně. Zásluhy si však na sebe nevztáhl. „Byl jsem spíš jako divák. Docela jsem si to užil,“ pousmál se v rozhovoru pro deník Sport a iSport.cz. Po zápase se srdečně rozloučil s krajanem Antonínem Stavjaňou, koučem Nitry a dlouholetým spoluhráčem.
V kádru máte plno zámořských hráčů. Jakým jazykem jste mluvil na střídačce?
„Napůl česky a napůl anglicky. S angličtinou na tom nejsem extra dobře, ale doufám, že mi něco rozumí. (směje se) Je jich tam asi šest, ještě přijel další (obránce Shawn Lalonde) a dorazí centr. Liga se posouvá tím, že kluby berou zahraniční hráče, kteří dělají kvalitu. Pak můžou potáhnout i domácí. Samozřejmě souhlasím s tím, že by mělo být jádro ze Slováků. Klub na tom pracuje. Co mi říkali, mají farmu a chtějí vybudovat akademii. Věnuje se tomu hodně času a finančních prostředků.“
Jak tedy vytvořit zdravý základ mužstva?
„Měli by se přitáhnout například slovenští hráči z Česka, kde jich hraje dost.“
Je pro vás vůbec Slovan zahraniční angažmá?
„Byl jsem na vojně v Trenčíně, hrál jsem československou ligu a v reprezentaci jsem byl i se Slováky. Není to pro mě, jako kdybych šel do Německa nebo do Švýcarska. Bratislava je krásné město. Znám ji. Zatím jsem jenom na hotelu a na zimáku.“
Žijete nyní sám?
„Zatím ano, ale počítám s tím, že sem přijede i rodina. Mám smlouvu do konce dubna. Pak uvidíme. Jsem tu dva dny a zatím jsem se vším spokojený. Funguje to. Velice dobře si rozumím se sportovním manažerem Rosťou Dočekalem. Máme podobný náhled na hráče. Dá se říct, že Rosťa mě víceméně angažoval. Pracoval v béčku a teď sem přišel místo Oty Haščáka.“
Znáte se dobře?
„Je výborný kamarád.“
Za jeden trénink jste nemohl všechny hráče poznat, co?
„Ještě ne. Ale mám napsané na papíře čísla a je dobré, že je mají na helmě. Na dresu pak je jméno. Obličeje už trošku poznávám. Pár dnů si to vezme. Střídání měli na starosti asistenti, jeden beky, druhý útočníky. Já jsem hráčům maloval na tabulku, co chci, aby na ledě dělali. Měli jsme strašně moc vyloučených. Musíme to stáhnout. Naopak mě potěšilo obrovské nasazení a bojovnost. Měli jsme i výborné protiútoky. Musím říct, že mě kvalita slovenské ligy překvapila. Byl to hodně dobrý hokej.“
Perfektně zachytal Jared Coreau, borec se zkušenostmi z NHL. Líbil se i vám?
„Byl výbornej. Když jsem ho viděl, asi není moc důvod hledat gólmana.“
Co jste říkal na kulisu na plném zimáku?
„Byla tady parádní atmosféra. Hokej takovou potřebuje. Závidím hráčům, že v takové můžou hrát. Na ledě to musí být bomba.“
Bylo obtížné ukončit rozdělanou práci v Ústí nad Labem?
„Odchod byl jednoduchý. Na druhou stranu jsme něco s hráči za ty dva měsíce prožili. Doufám, že ti kluci něco pochopili a naučili se. Když mě kamarád vezl do Bratislavy, cítil jsem břicho, jako kdybych šel ve škole na písemku.“ (směje se)
Někdo říká, že je to vaše poslední šance ve špičkovém hokeji. Co vy na to?
„Je mi šedesát. Nevím, jestli je to poslední šance. Trénování mě baví. Musím se tomu trošku smát. Přitáhneme do Česka trenéra, kterému je třiašedesát let (Kari Jalonen) a já jsem o čtyři roky mladší než on. Kouč, který toho má hodně za sebou, je zkušenější a asi má mladým co předávat. To je můj názor.“
Jaké to bylo potkat se s Antonínem Stavjaňou, který je jen o čtyři měsíce starší?
„S Tondou jsme procházeli národním týmem od šestnácti let. Prožili jsme toho v hokeji strašně moc. Tondy jsem si vždycky hrozně vážil jako neskutečného obránce i jako trenéra. Teď se vidíme po dlouhé době. Nevím, kde se potkáme příště.“ (úsměv)
