Emoce, rvačky, nadávky. Mezi protivníky běžná věc, ale na vlastní střídačce? Ve finále Spengler Cupu mezi Davosem a Pardubicemi to vřelo i na švýcarské straně. Slovenský útočník Tomáš Jurčo (31) se loktem vztekle ohnal po svém trenérovi Joshi Holdenovi, který se mu důrazně snažil vysvětlit, že by měl přidat.
„Na začátku to i mě překvapilo,“ přiznává Matěj Stránský, který v tu chvíli seděl hned vedle spoluhráče Jurča. „Tohle se opravdu nevidí často. Ani pořádně nevím, co se stalo. Ale vyřešilo se to o přestávce v šatně, na víc nebyl čas. Hráli jsme finále a museli jsme se soustředit na náš výkon.“
Slovenský útočník věděl, že za Davos hraje poslední zápas. Byl už dohodnutý s ruským Omskem, odchází do KHL. Možná i proto reagoval hodně podrážděně, když ho Holden chytil za rameno a důrazně s ním cloumal.
„Tomáš tady byl dva nebo tři měsíce, před Spenglerem podepsal Rusko,“ přitakává Stránský. „S podmínkou, že ho tady Omsk ještě nechá odehrát Spengler Cup. Ani nevím, co se trenérovi nelíbilo. Asi že Tomáš nedohrál souboj nebo situaci a emoce zapracovaly. Vypadalo to ale hůř, než jaké to ve skutečnosti bylo.“
Tomáš Jurčo, kterého si Detroit vybral v roce 2011 na draftu z 35. místa, odehrál v NHL 221 zápasů (22+31), ve Stanley Cupu přidal 10 duelů (1+1). Od roku 2021 je zpátky v Evropě. Dva roky nastupoval v KHL za Barys Astana a Kunlun, aktuální ročník rozjel v Davosu. Za 17 zápasů nasbíral 9 bodů (6+3). Teď se znovu vrací do Ruska.
„Byl tam poslední dva roky, líbilo se mu tam,“ krčí rameny Stránský. „Herní vytížení v Davosu moc neměl, protože cizinců je sedm a mohlo nás hrát jen šest. Přišel později, prostřídával, šancí neměl tolik, jak by si představoval. Když se ozval Omsk, vzal to. Je to jeho věc.“
