Voženílek: Mrzí mě, že ve Švýcarsku nechtějí víc Čechů. Proč zrušil twitter?
Kdybyste Danielu Voženílkovi v půlce listopadu řekli, že další ligový gól přidá až za necelé dva měsíce, myslel by si své. Nejen on. Faktem zůstává, že sadu duelů bez příjemné odměny natáhl na 22 zápasů, pech protrhnul až v úterý, den po 29. narozeninách. Těžké překvapení zvlášť poté, co zkraje sezony ozářil švýcarskou ligu sérií 11 partií s gólovou palbou a stal se zjevením prestižní NL. „Stalo se mi snad už potřetí, že kolem Vánoc přišel výpadek,“ rozebírá to s nadhledem nepřehlédnutelný tank. V rozhovoru pro iSport Premium se probírá i jeho nepochopení, proč švýcarské kluby nesází na víc Čechů – na úkor jiných zahraničních hráčů, třeba Švédů.
Doma už by se bilo na poplach, také z Česka do Zugu proudily spekulace, zda se Daniel Voženílek třeba nevrátí do Třince, „když mu to nejde“. V klubu zůstali zcela nad věcí. „Náš trenér zdejším novinářům říkal, že mě sem nebrali pro to, abych vyhrál nejlepšího střelce,“ vykládá loňský mistr světa z Prahy.
V úterý jste gólem v Davosu prolomil černou sérii, následovala velká vnitřní úleva?
„Určitá úleva jo, ale nic velkého, protože já se gólovým suchem extra netrápil. Jasně, každý gól potěší, o to víc po delší době. Na začátku sezony jsem měl nejdelší období s gólem v kariéře, tak teď přišla opačná série. Hokej občas takový bývá.“
Bylo důležité necpat si bezgólové zápasy do myšlenek?
„Určitě. Podstatné bylo, že jsme s Zugem vyhrávali, najeli jsme na vítěznou šňůru, takže nikdo moc neřešil, že nedávám góly. Nic negativního kolem mě se nedělo. Trenéři mě nechávali v klidu, ani nikdo z vedení se neozýval. Hráli jsme skvěle týmově, góly dávali ostatní kluci, mně se vyhýbaly, ale spíš jsme se tomu v kabině zasmáli. Samozřejmě, že s přibývajícím časem mi to přišlo už docela dlouhý a byl jsem rád, že jsem to v Davosu prolomil.“
Tečí nohou v přesilovce pět na tři…
„Jo, odrazilo se mi to od kolene. Lino Martschini vystřelil, trefil mě a šlo to do brány. Takové góly občas dávám, tyhle jsou nejlepší… (usmívá se) Přesně tohle je má práce, pohybovat se před brankářem.“
Měl jste hodně vyložených šancí a jen nevycházela koncovka, anebo se vám hůř dostávalo do gólovek?
„Zase tolik jsem jich neměl, ale jako lajna jsme si jich vypracovali docela dost. Což mi přišlo důležité, že se do nich dál dostávám. Věřil jsem, že časem to zase přijde. Zajímavé je, že minulou sezonu i tu předchozí jsem měl v prosince a kolem Vánoc období bez gólu. Možná s jedním, maximálně dvěma góly. Tak si říkám, proč tři roky po sobě, možná čtyři mám takovou osobní pauzu…“
Máte za to, že u nás se vaše sucho rozebíralo víc než ve Švýcarsku?
„Popravdě, sociální sítě jsem přestal sledovat, vymazal jsem si i Twitter. Ale to už je déle. Tady to téma opravdu nebylo, navíc pořád vedu střelecké pořadí v našem týmu. Řešilo se to tu jen málo, nic radikálního. Jen jednou se novináři Blicku ptali našeho trenéra, že jsem nedal patnáct zápasů po sobě gól. A on jim odpověděl, že střílení gólů rozhodně není hlavním důvodem toho, proč jsem přišel. A že v Zugu nejsem od toho, abych vyhrál nejlepšího ligového střelce. Že mé přednosti jsou v něčem jiném. Byť chápu, že odborná veřejnost i fanoušci ze všeho nejvíc zajímají góly a body. Jenže hokej není jenom o nich.“
Proč jste vyskočil ze sítě X, dříve twitter?
