Nová reprezentační sezona začíná, dvacítka se sešla v Chomutově. Na ledě jen tým stále cepuje hlavně parta kouče Radima Rulíka s Jiřím Kalousem a Markem Židlickým. Přesune se k áčku, ale kemp plánovali ještě oni, tak nový hlavní kouč Patrik Augusta je zatím spíš stínový trenér. „Nejdřív jsem moc nabídek neměl, tak jsem pomalu plánoval menší odpočinek. Ale pak se v jednom týdnu objevily dvě,“ rozebírá svůj přesun k dvacítce. S Rulíkem mají dost podobný směr.
Proč vyhrála reprezentační dvacítka?
„Je to čest, hrdost pro každého trenéra, když se může postavit na lavičku národního týmu. Těším se i na spolupráci s Radimem (Rulíkem) a dalšíma klukama, které znám. Hrozně se těším na práci, ve dvacítkách se hraje nejhezčí hokej, živelný, všichni chtějí být na puku. Každému přitom kariéra teprve začíná. Těším se na kluky, moje kolegy i Radimův (Rulíkův) tým.“
Říkal, že je důležité, abyste na zásadní věci měli stejný pohled. Máte tedy podobné naladění?
„Jednoznačně. Pracoval jsem v Liberci, byli jsme soupeři, ale naše playbooky byly velmi blízký. Líbí se mi, co mi Radim ukazoval, obohacuje mě to. Budeme fungovat. V žádných velkých věcech se nelišíme, základy máme stejné, chceme hrát hodně pospolu, rychle otáčet hru. Naše pohledy na hokej jsou podobné, cítím se ve společnosti trenérů reprezentačního áčka velmi dobře.“
Radim Rulík s vámi pojede na dvacítky, váš realizační tým by zase měl pomáhat při velkém MS. Že by se český hokej fakt ubíral cestou vzájemné trenérské spolupráce, jak se o ní roky mluví?
„Současná struktura, kterou Radim nastavuje, mě hodně těší. Kdysi dávno to už bylo, trenéři spolu hodně komunikovali. Mluví se o tom hodně, ale hlavní je tyhle věci fakt dělat.“
S Rulíkem je dělat budete?
„Na soustředění jsme dva tři dny a vyměňujeme si kreslené tréninky, cvičení. O tomhle to je, obohacovat se navzájem. Nechci planě jen mluvit, co všechno budu dělat... Vím, že tyhle věci je potřeba hlavně uvádět do praxe. Chci objet i juniorské trenéry, ať jsme na jedné vlně. To, že pak nevyberu jejich hráče? Není to nic proti nim. Jen s kolegy uděláme nějakou nominaci a není to nic proti jejich práci. Těším se, až poznám, jak fungují oni, posune mě to a snad obohatím i já je. Pár let jsem pracoval v extralize, jezdil na stáže do Ameriky, ale současně vím, že jsem nesnědl všechnu moudrost světa. Otevřený směr se mi hodně líbí, je dobře, když budeme komunikovat a potkávat se. Když neděláte práci s vášní, je to cítit. Prací musíme žít.“
Není těžké, když jdete ke kategorii, která z minulého MS přivezla stříbro a vyloženě nadchla svým hokejem?
„Spíš doufám, že s jídlem roste chuť a hráči budou chtít být i dál úspěšní. Ne všechny turnaje vám vyjdou, to je jasné. Ale primárně jdete vyhrát každý zápas. Žádné cíle ale teď vyhlašovat nemá smysl, je červenec, nikdo neví, jak se povede mužstvo poskládat kolem Vánoc.“
Zkusím otázku jen trochu otočit. Není těžké jít k týmu, do kterého přichází generace z posledního MS do 18 let, které se naopak vůbec nepovedlo?
„Tam jde o ročník 2005, ale je tady ještě spousta hráčů ročníku 2004, kteří nebyli na dvacítkách a šest z nich si tam už zahrálo. Otevřené dveře mají všichni, chci se jet podívat do Břeclavi na Hlinka Gretzky Cup, jsou tam mladší a talentovaní kluci, kteří by se do sestavy taky mohli dostat. Není potřeba se dívat zpátky, jak turnaje vypadaly, každý rok poskládáte jiné mužstvo. Hlavní je, že hráči musí být motivovaní uspět.“
Klíčový turnaj by se měl asi točit kolem Jiřího Kulicha s Eduardem Šalém. To asi není tajného, že ne?
„Není, Jirka Kulich je dnes v pozici jako David Pastrňák u áčka. Když přijede, úroveň týmu je najednou jiná. Ale zase nemusíme český hokej stavět jen na jednom hráči, i když znamená obrovskou výpomoc. Máme spoustu dalších dobrých hokejistů, kteří by se měli chtít dotáhnout k těm nejlepším a nečekat, že je k úspěchu dovede někdo jiný.“
Musí nový trenér dvacítky teď nakoukat desítky zápasů, aby se zorientoval a nikdo mu neunikl?
„Stoprocentně, odložil jsem dovolené. Budu jezdit na Hlinku i na přípravné zápasy. Uvidíme, jak se domluvíme, jestli vyrazím v listopadu a prosinci i na nějakou inspekční cestu za mořem. Musíme vzít na mistrovství hráče s nejlepší formou, kterou neuvidím teď v červenci. Varianta taky je, že se domluvím s Markem Židlickým, který může skautovat hodně hráčů, jako to dělal před rokem. Máme za mořem i Láďu Šmída, Venca Prospal bude působit v Rochesteru (farma Buffala). Nečeká mě každodenní práce na ledě, ale hodně budu hledat a jezdit.“
U mládeže jste působil už dřív a trénoval kategorie od šestnáctky po devatenáctku. Vidíte u nejstarší kategorie nějaký posun?
„Hlavně bych řekl, že tihle hráči toho mají víc za sebou. Když jsme šli s Robertem Reichelem k šestnáctce, ve většině případů šlo o kluky z českých zimáků. Dnes máme většinu z nich venku, dostal jsem list kluků, kteří hráli v zahraničí minulou sezonu. Je na něm sedmdesát jmen, mám na svém seznamu nějakých sto hráčů. Mým úkolem je všechno vyselektovat a hledat ty nejlepší.“
S Václavem Varaďou jste trénoval i silný ročník 1999, kde váleli Martin Nečas nebo Filip Chytil. Čekal jste, že tihle dva svůj talent opravdu takhle přetaví ve skvělou kariéru v NHL?
„Celkově to byl výborný ročník. Vzpomínám si ale na jednu věc, která se mi líbila. Všechny kluky hokej neskutečně bavil, vidět to bylo na každém tréninku. Martin Nečas uměl ostatní kluky navíc strhnout. Nejen, že makali naplno, ale vždycky chtěli vytvořit i něco navíc, udělat správné rozhodnutí. Chtěli vyhrát, ať jsme hráli cokoliv. A tohle je důležité.“
Mít mentalitu vítěze?
„Můžete mít super systémy a všechno kolem. Ale potřebujete, ať hráč uhraje jeden na jednoho, ať vyhraje souboj v rohu nebo na modré čáře. Jsou to malé věci, ale na druhou stranu, tyhle detaily vám pak udělají z jakéhokoliv systému ten úspěšný. Jenže když tam chybí vůle, případně síla malé souboje vyhrávat? Pak se jakýkoliv systém zhroutí.“
Nečas došel od MS osmnáctek v roce 2017 k sezoně v NHL se 71 body. Posun mezi nejlepší hráče světa trval šest let. Dobrý důkaz, jak cesta od talentu k velkým věcem je těžká?
„Neskutečný. Taky to neměl jednoduché. Na rovinu, ne každý tuhle cestu zvládne. Ale zase, je opravdu důležité se snažit, bojovat, abyste si pak řekli, že jste pro splnění snu udělali všechno. Martin je ve fantastické éře kariéry, pořád se bude zlepšovat, protože u něj pořád vidíte jiskru a hlad.“
Trénoval jste i Filipa Zadinu. Co říkáte na jeho rozhodnutí nechat za sebou slušnou smlouvu v Detroitu a jít vybojovat místo v San Jose?
„Ze své pozice udělal výbornou věc. Chce hrát a ukázat, že na NHL má.“
Ale taky dost riskuje...
„Ano, nechal v Detroitu nějaké peníze. Ale podle mě to jenom ukazuje, jak šíleně chce NHL a nevzdává ji. Kdyby šel do Evropy, vydělá si podobně dobré peníze taky. Speciálně u něj se mi moc líbí, že to nevzdal. Byl zraněný, nedařilo se mu tolik, hrál málo. Co si budeme povídat, body děláte, když hrajete přesilovku. V San Jose má šanci se na ni dostat.“
Sympatické, že mu jde „jen“ o hokej, co?
„Přesně, líbí se mi, že nic nevzdal. Mohl jít pohodlnější cestou, sedět na zadku v Detroitu nebo jít do Evropy. Ukazuje, že má taky hrozný hlad a hokej není jen o penězích. Přeju mu jen to nejlepší. Měl jsem ho na dvou mistrovstvích a Filip je skvělý střelec. Tady je to pak vždycky o hlavě a abyste chytili vlnu.“
Pak dáte gól i od červené?
„Nebo z rohu, o kalhoty, jakkoliv. Tyhle věci se dějí v určitých sinusoidách, Filip se musí vydrápat z té spodní na nejvyšší vlnu.“
