Pekař má v Seattlu střeleckou fazonu. Draft? Když to bude padat, věří
Zvolil jinou cestu než většina českých hokejistů. Už ve 13 letech se Matěj Pekař rozloučil s mateřskou Olomoucí a s celou rodinou se přestěhoval do Švýcarska, kde dál hokejově rostl. „Chtěl jsem vyzkoušet hokej v cizině a naučit se nový jazyk,“ ohlíží se sedmnáctiletý talent za velkým životním krokem. Sám před sezonou zvolil cestu za moře, ve WHL bojuje, aby jeho jméno zaznělo už na letošním draftu do NHL. Na přelomu ledna a února se o tuto výsadu rázně přihlásil.
Dvanáct zápasů, 11 zásahů. Matěj Pekař se po hluchém období nastartoval ve druhé polovině ledna a od té doby se zdá být nezastavitelný. Na konci měsíce byl jmenován nováčkem týdne, ve WHL bojuje se Seattlem o účast v play off. O to jsou jeho branky cennější. „Padá mi to tam, i když nedávám úplně nejhezčí góly. Všechno z předbrankového prostoru, ale i to se počítá,“ popisuje s úsměvem mladý útočník.
Říká se, že právě špinavé trefy jsou nejdůležitější.
„Náš trenér to miluje, je vždycky nadšený, když dáme takové góly. Já osobně se cítím čím dál líp a snažím se to udržet.“
Celkově máte v sezoně 16 branek, z toho 11 v posledních duelech. Co se změnilo?
„Vůbec netuším. Začátek jsem měl dobrý, pak přišel výpadek asi patnáct nebo dvacet zápasů, kdy jsem alespoň posbíral nějaké asistence. Teď to tam znova začalo padat. Nevím, čím to je.“
Nemohlo hrát roli ve výpadku i menší zranění kolem Vánoc?
„To si nemyslím. První utkání po zimní pauze jsme hráli s Everettem v Seattlu v hale NHL. Ve druhé třetině v přesilovce jsem vystřelil, puk se odrazil do rohu, měl jsem souboj a soupeř chtěl vyhodit puk. Trefil mě ale přímo do obličeje. Měl jsem rozseklý spodní ret, padlo pět stehů, na vrchním rtu jeden steh a měl jsem naštíplé tři zuby. Už jsou spravené. Dva týdny byly těžké, měl jsem napuchlý celý obličej a ještě byly vidět nervy ze zubů, takže jsem nemohl ani pořádně jíst. Už je to ale v klidu.“
Byl pro vás přechod na americká kluziště složitý?
„Když jsme měli Hlinka Gretzky Cup, zranil jsem se. Natrhl jsem si vazy v rameni. Pak jsem dva měsíce netrénoval, takže začátek byl těžší. Docela mi ale užší hřiště sedlo. Prvních pět zápasů po zranění jsem si zvykal a potom jsem hrál dobře. Pak byl výpadek, nevím z jakého důvodu. Nehrál jsem nejhorší zápasy, akorát jsem tolik nebodoval.“
S týmem usilujete o play off, aktuálně držíte poslední postupovou pozici. Věříte, že to klapne?
„Při trade deadline jsme udělali dvě výměny a získali dobré kluky ročníku 2004. Už jsou overage a hodně nám pomohli. Našli jsme chemii, všichni si teď rozumíme. Od začátku jsme chtěli jít na play off, teď chceme udržet osmou pozici a nasbírat co nejvíc bodů, aby to stačilo.“
Je hodně těžké hrát proti dvacetiletým soupeřům?
„Pro mě to není zas takový rozdíl, ještě minulý rok jsem hrál ve Švýcarsku dvacítku. Tam jsem mohl nastupovat proti hráčům ročníku 2002. Když jsme měli play off, byli tam kluci, kteří se třeba nedostali do áčka, takže působili ve dvacítce. Byl to rozdíl, ale pomohlo mi to zvyknout si. Teď už to nebyl problém.“
