Trenér hokejové U18 mnohé překvapí: Být jako Kanada? Nikoho nevychováme, tvrdí Šmíd
V Česku je to obehraná písnička: Jak a s kým konečně najít efektivní způsob výchovy? Doma se neustále něco vymýšlí, předělává, na ideál se ještě nenarazilo. Kolikrát se ani nechce. Ale bacha, možná vás zarazí, že ani v Kanadě není hokej růžová záležitost. „Je velmoc, ale systém výchovy hráčů nemá nastavený ideálně. Ten náš je mnohem lepší a několikanásobně levnější,“ líčí pro iSport.cz Ladislav Šmíd, někdejší obránce Edmontonu či Calgary, nyní působící u reprezentační osmnáctky. Roční iSport Premium nyní za zvýhodněnou cenu >>>
Figuru má pořád stejnou jako z dob aktivní hráčské kariéry, ačkoli už tři roky nehraje hokej. Přesto kolem slyší, že by z fleku mohl naskočit do extraligy. Místo toho si Ladislav Šmíd umanul, že bude zlepšovat své následovníky. Herně i po mentorské stránce. Hodně toho zažil, fajn příběhy i ty méně pěkné. Zná však tvrdou a přísnou realitu. Zkraje roku slavil český bronz na MS dvacítek, odteď cepuje o dva roky mladší talenty.
Vypadáte, že se o sebe dál pečlivě staráte, mám pravdu?
„Mám svou rutinu. I tady v Kravařích kvůli mně otvírají dřív posilovnu, odpoledne mi nezbývá čas. Každé ráno začínám dvěma hodinami v posilovně.“
Nemůžete bez cvičení být ani po kariéře?
„Potřebuju to. Po pobytu na odvykačce potřebuju v životě pravidelnost. Pro někoho to může být nuda, ale já to tak mám. Zeptejte se manželky, jak jsem nervózní a nerudnej, když dva dny vynechám posilovnu… (usmívá se) Cvičení je součástí mého života.“
Nejen to, rychle se z vás stal trenér. U Edmonton Oil Kings zlepšujete dovednosti, Patriku Augustovi jste pomáhal u dvacítky, teď fungujete o patro níž. Jinak to ani být nemohlo, co?
„Já tuhle práci miluju. V Česku mě vychovali pro velký hokej, dlužím mu. Baví mě učit se od různých trenérů, nový realizák osmnáctky je taky výborný, s Honzou Tomajkem a Jardou Nedvědem jsem hrával za Liberec. Loni to byla super zkušenost s Aušusem a Albym Reichlem. Leccos odkoukáte a naučíte se, je potřeba se vzdělávat, hokej se posouvá, trenéři najíždí na nový přístup, vy musíte taky a nezmrznout jako dinosaurus.“
Vystoupit z komfortní zóny a nesázet jen na prožitky?
„Tak. Nejvíc se právě zlepšujete mimo komfortní zónu. Ve dvacítce už jsou hráči skoro profíci, v osmnáctce ještě ne.“
Tam je šance hráče víc tvarovat, že?
„Souhlas. Ale i minulý rok kluci ve dvacítce naslouchali všemu, co ode mě slyšeli. Probíhalo to s nimi na vysoké úrovni, od první repre akce bylo znát, že si jdou tvrdě za svým, za týmovým úspěchem. Nikdy není všechno ideální a perfektní, to ani v normálním světě, ale ziskem bronzu na mistrovství světa hráči dokázali, že odvedli kus práce. Na novou sezonu se k týmu vrátil Pavel Trnka, mohl jsem zůstat, ale na pozici čtvrtého trenéra mi to nedávalo smysl. Aušus mě chápal, tak jsem přemýšlel, co dál. Chtěl jsem být samozřejmě s rodinou, ale já k tomu potřebuju něco dělat. Angažmá u osmnáctky mi z toho vyšlo ideálně. Jezdím na srazy, skautuju kluky, přitom v tom nemusím být položený každý den. V Kanadě uvidím hodně zápasů naživo, tamní juniorka rozšiřuje možnost importů na tři, což smrdí větším odlivem našich hráčů daného ročníku. S klukama budu komunikovat za mořem během nové sezony.“
Co vy a práce na plný úvazek v budoucnu?
