Kapitán Židlický: Taky umím zařvat

Navíc se může těšit na novou roli v týmu. Na šampionátu, který pro Čechy startuje v sobotu duelem s Dánskem, bude kapitánem výběru!

Jak se s touhle rolí popasuje? Platí za velkého pohodáře a kliďase. Málokdo ho někdy viděl vytočeného, vše řeší s rozvahou a bez zbytečného zvyšování hlasu. Nebude tedy nový kapitán reprezentace až zbytečně tichý?
„Já se nehodlám měnit. Ale když už jsme u toho, i já umím zakřičet,“ ubezpečil s širokým úsměvem Židlický, když včera slezl z ledu po posledním tréninku před odletem do dějiště šampionátu. Ten je naplánován na dnešní dopoledne.

Jak jste se dozvěděl o tom, že budete kapitánem týmu?
„Když jsem přišel před tréninkem do kabiny, měli jsme poradu a tam to trenéři řekli.“

Cítíte tím pádem větší zodpovědnost?
„Zodpovědnost... Jde o to podávání vlaječky před zápasem, ne? (usmívá se) Ne, tak vážně. Vždycky záleží na celém týmu, jak se dá dohromady jako parta. Většinou musí jít kapitán příkladem v přístupu k zápasu na ledě i v kabině. To snad zvládnu.“

Už jste někdy v kariéře měl na svém dresu kapitánské céčko?
„Myslím, že v jednom zápase na Kladně. Ale to nevím jistě.“ (směje se)

Takže určitá zkušenost tady je...
„Přesně tak. Ten jeden zápas mi strašně dal.“ (zase se rozesměje)

Až bude třeba někoho v kabině seřvat, odhodláte se k tomu?
„Nezdá se to, ale já opravdu umím zakřičet, když je třeba. (usmívá se) A kdyby to náhodou nešlo, jsou tu i další kluci, kteří budou mít silné slovo v kabině. Myslím si ale, že nic takového nebude třeba. Všichni kluci vědí, o co na mistrovství světa jde.“

Marek Židlický • ČTK

Přestože to všichni vědí, nakupilo se opět velké množství omluvenek hráčů z NHL. Vy jste jediný bek ze zámoří, který je momentálně v týmu...
„Sezona v NHL je hodně náročná. Ono se to nezdá, ale je to vážně dlouhé a těžké pro každého hokejistu. Kluci na tom často nejsou zdravotně v pořádku už v průběhu ročníku a na konci se všechny problémy sčítají. Je to zkrátka každého věc a rozhodnutí, jestli na mistrovství světa pojede, nebo ne.“

A vy jste netoužil si dát po náročné sezoně v Minnesotě oraz?
„Jsem zatím zdravotně v pořádku. V sezoně nějaké problémy byly, ale to má každý. Klasika. Něco naraženého, nebo bolavého. Momentálně trénuju naplno a cítím se dobře. Nevidím jediný důvod, proč bych se neměl zúčastnit šampionátu.“

Teď z trochu jiného soudku. Pojede s vámi do Švýcarska vaše manželka?
„To nevím, ještě jsme se o tom nebavili. Proč?“

Protože když se vám na začátku sezony po přestupu z Nashvillu střelecky nedařilo, stačilo, aby za vámi vaše žena přijela, a hned jste dal v utkání dvě branky...
„Jo takhle. No vidíte, to je pravda. (usmívá se) Uvidíme, jestli ji poprosím. Já ale věřím, že se bude hned od začátku dařit.“

Když už jsme u vašeho přesunu z Nashvillu do Minnesoty. Jak jste strávil svůj vůbec první přesun v rámci NHL?
„Musel jsem si zvyknout na nové město, nové trenéry, spoluhráče. Zkrátka to pro mě bylo po všech stránkách úplně něco nového. Začátek byl pro mě hodně zajímavý. Nakonec mi sezona utekla velice rychle.“

Takže jste si zvykl v pohodě?
„Celkem jo. V Minnesotě je trochu odlišné počasí, ale před tím jsme strávili pět let ve Finsku, takže na zimu jsme byli zvyklí. Spíš jsme se na ní vždycky těšili i poté, co jsme se přesunuli do Ameriky. Jsme v Minnesotě spokojení a líbí se nám tam.“

F

Jaké to bylo po hokejové stránce?
„Domácí zápasy jsou pořád vyprodané, takže v takovém prostředí se hraje dobře. Lidé nás povzbuzovali. Jen škoda, že jsme nepostoupili do play off, protože fanoušci by si zasloužili zažít boje o Stanley Cup.“

Velkým rozdílem oproti ofenzivnějšímu Nashvillu pro vás musel být styl hry, který kouč Lemaire praktikoval. Je to přeci vyhlášený obranář...
„To je pravda, v tomhle byl pro mě hodně velký rozdíl. Většinu času jsem musel hrát hodně dozadu. Navíc tým hrál od začátku jednoznačně defenzivním systémem. Snažil jsem se plnit pokyny trenérů a myslím, že se mi to dařilo. Ale občas to bylo fakt těžké se držet vzadu. Někdy mě trenér nechal útočit, ale moc často to nebylo.“ (usmívá se)

Tak aspoň vás pouštěl na nájezdy. V penaltovém rozstřelu jste rozhodl v základní části tři zápasy. To je celkem solidní bilance, ne?
„Nad tím vůbec nepřemýšlím. Vím, že jsem nějaké góly dal, ale statistiku si nevedu. To je na mě moc ještě tohle sledovat.“ (směje se)

Máte na penalty nějakou speciální přípravu?
„Kdepak. Já jsem na ledě o jiných věcí. Když už na nájezd jdu, vždycky se snažím udělat něco nečekaného. Ale speciálně se na to nepřipravuju. To pak většinou člověk akorát pokazí.“

Vážně nemáte žádné osobité zakončení?
„Nějakou svojí kličku, jo? (směje se) To asi nemám.“

Takže, dejme tomu, ruský blafák a hotovo...
„Třeba. Nebo i tu kličku, ale při nájezdu je to vteřina, kdy se musíte rozhodnout. Neříkám si před tím: ´Vystřelím na lapačku nebo na vyrážečku.´ To opravdu ne.“

Až se nikomu nebude chtít třeba ve čtvrtfinále na rozhodující penaltu, tak byste mohl jít vy. Co říkáte?
„Sám bych se nikdy nepřihlásil. (usmívá se) O tom rozhodnou trenéři. Oni vidí, kdo je v pohodě a kdo dává z nájezdu pravidelně góly. Necháme to na nich.“

Zpět k uplynulé sezoně. I díky úspěšným penaltám jste dal v ročníku dvanáct branek...
„Dvanáct gólů, to je hezký. Ale radši bych, abychom si zahráli play off.“

Vidíte, další novinka... Po šesti letech jste se svým týmem nepostoupil do vyřazovacích bojů. To je pro vás nezvyk, že?
„Není to nic příjemného, to je jasný. V každé soutěži začíná sezona až v play off. Každý si chce zahrát o titul. Když se kouknete na NHL, tak je rok od roku těžší a těžší se do Stanley Cupu dostat. Týmy se strašně vyrovnávají a ti, co nepostoupí, mají ztráty na osmé místo v konferenci dva tři body. To je hrozně málo.“

Klubová sezona pro vás tedy skončila dřív, než jste zvyklý. Jaký jste měl po posledním zápase základní části režim?
„Měli jsme v klubu ještě nějaké porady, ale pak jsem hned sbalil věci a letěl domů. Tady jsem si chvíli odpočinul a už jsem zase připraven makat na sto procent. Jak říkám, ta sezona je náročná a člověk musí hodně odpočívat.
Tělo si musí orazit, zvlášť před takovým turnajem.“

Relax jste si jistě užil i při své oblíbené jízdě na motorce, že?
„Bohužel jsem ještě nestihl nikam vyrazit. Snad to po šampionátu napravím.“ (usmívá se)

Měl jste při odpočívání čas sledovat závěr přípravy českého týmu?
„Jojo, viděl jsem v televizi utkání z turnaje v Liberci. Třeba naše s Rusákama, to byl dobrý zápas.“

A co jste říkal kvalitě letošního výběru?
„Kluci předváděli dobré výkony. Já myslím, že náš tým bude silný. Ale kvalita se ukáže až po prvních zápasech ve skupinách. Teď je zbytečné předjímat. Ale věříme si.“

Na poslední trénink před odletem do dějiště šampionátu nedorazil Jaromír Jágr. Nelekl jste se v první chvíli, že nebude hrát na mistrovství?
„Slyšel jsem, že je nemocný. Ale on přijede další den. Co vím, tak má velkou chuť a chce na mistrovství hrát. Rozhodně dorazí a odejede s námi do Švýcarska.“