Víc než čtvrtina profi cyklistů bojuje s duševním zdravím. Jak ho ovlivňují tréninky?
Případů, kdy profesionální cyklisté, muži i ženy, přiznali psychické potíže, je jako šafránu. Ovšem ve skutečnosti jich má problémy opravdu hodně. Mezi ty, kteří s nimi šli na veřejnost, patří Mark Cavendish. Hvězdný jezdec přiznal klinickou depresi v době, kdy se snažil oživit kariéru po onemocnění virem Epstein-Barrové.
Syndrom vyhoření vedl ke konci úspěšné kariéry Toma Dumoulina. Pauzu od profesionálního sportu si musel nedávno dát teprve čtyřiadvacetiletý Leo Hayter, jezdec týmu Ineos Grenadiers, který loni odhalil několikaletý boj s depresí. Také několik cyklistek uvedlo jako důvod pro přerušení, či ukončení značné psychické vyčerpání.
Podle průzkumu profesora Dr. Michaela Liebrenze, vedoucího katedry forenzní psychiatrie na Univerzitě v Bernu ve Švýcarsku, je míra rizika onemocnění depresí v případě cyklisty vykonávajícího svou profesi déle než deset let značná. „Pokud závodíte déle než deset let, pravděpodobnost zlomeniny klíční kosti je přibližně 25 %. Je to nejhorší ‚zranění‘? Ne, pokud vezmete v úvahu celoživotní riziko, že cyklista bude trpět depresí. To je přibližně 27,8 %,“ cituje Liebrenze web Cycling News.
Duševní onemocnění se může projevovat několika způsoby. Patří mezi ně porucha příjmu potravy, přetrénování nebo i zneužívání návykových látek.
Vedle syndromu vyhoření či samotných duševních poruch je také důležité uvědomovat si narůstající případy neurovývojových poruch jako je například ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou), které mohou zvyšovat riziko vzniku depresí, nebo je zhoršovat.
Případem cyklisty, jenž se netají tím, že mu bylo diagnostikováno ADHD, je Joey Pidcock, bratr Toma (dvojnásobného olympijského vítěze v cross country a třetího muže letošní Vuelty a Espaňa). Ten přiznal, že dokud se nezačal léčit, býval často deprimovaný a těžko hledal motivaci.
Faktorem je i trénink
Profesor Liebrenz, patřící k zakladatelům Švýcarského centra pro duševní zdraví, provedl ve spolupráci s týmem z Harvardovy univerzity výzkum u 531 vytrvalostních sportovců z cyklistiky, běhu, triatlonu a lyžování. Zaměřili se na souvislost mezi délkou tréninku (týdenního) a duševním zdravím.
„Za méně než sedm hodin vykazovalo příznaky duševní poruchy přibližně 5 % respondentů. Mezi osmi a třinácti hodinami to bylo přibližně 11 %. Mezi čtrnácti a dvaceti hodinami to bylo přibližně 20 %, což se zvýšilo na 26 % při tréninku více než 21 hodin týdně,“ uvedl Liebrenz pro Cycling News. Přitom profesionálové na úrovni WorldTour najezdí za rok ohromné porce. Ženy průměrně kolem 25 000 km a muži 30 000 km.
Tato čísla jsou alarmující a mnozí si uvědomují, že je potřeba s tím něco dělat. Mezinárodní cyklistická unie (UCI) už doporučuje týmům, aby při pravidelných zdravotních prohlídkách zařadili také nástroj pro hodnocení duševního zdraví ve sportu.
Jde v prvním kroku o Dotazník psychologické zátěže sportovce. Z něj se podle dané metodologie vypočítá skóre, na jehož základě zdravotnický personál týmu rozhodne, zda cyklista podstoupí specifické screeningové vyšetření. Pak následuje rozhodnutí, zda je potřeba i klinické vyšetření a případná léčba.
Příznaky duševní poruchy v závislosti na hodinách tréninku za týden:
Hodin tréninku za týden | Podíl respondentů s příznaky |
0–7 hodin | méně než 5 % |
8–13 hodin | 11 % |
14–20 hodin | 20 % |
víc než 21 hodin | 26 % |
