Ničeho se nebojím, hlásí jednička Pavelec

Nezůstal omráčený jako většina hokejového národa. Pavelec dopředu tušil, že je ve hře možnost Vokounovy neúčasti na mistrovství světa. V pátek od kouče Hadamczika slyšel jen potvrzení – ty jsi náš první brankář. „Je mi jasné, jaká je situace. Voky určitě měl svoje důvody a rozhodl se podle sebe,“ pochopila opora Thrashers.

Když se Vokoun defi nitivně omluvil, sepnulo vám hned, že vám tak naložil na záda velkou zodpovědnost?
„I tohle mi samozřejmě trochu proběhlo hlavou. Ale jak jsme viděli minulý rok, na mistrovství jede tým, ne pár jednotlivců. Každý hráč tam má svoji zodpovědnost a já se té svojí nebojím. Budu se snažit připravit co nejlíp. Tak, aby co nejlíp dopadl i turnaj pro celou reprezentaci.“

Jistě. Ovšem brankářská jednička národního týmu je přece ta nejzodpovědnější pozice…
„Určitě jde o velkou zodpovědnost, s tím souhlasím. Ale já s tím opravdu nemám problém, nemám z toho strach. Věřím, že se připravím tak, abych podal co nejlepší výkon. Je teď na nás mladých, abychom se s tím poprali.“

Fanoušci si v první chvíli řekli, že když nejede Vokoun, je to průšvih. Vy to ale určitě vidíte z druhé stránky, že? Máte možnost si pořádně zachytat na velkém turnaji.
„Ještě jsem se nesetkal s nějakou reakcí, ale určitě to je, jak říkáte. Pro mě tohle každopádně znamená šanci, ne něco špatného. Samozřejmě, Tomáš je jeden z nejlepších gólmanů na světě, ale takhle se to zkrátka vyvrbilo a takhle to je. Teď se s tím musím poprat. Věřím tomu, že to zvládnu úspěšně.“

Co obnáší fakt, že je z vás rázem jednička a ne čekatel za Vokounem? Musíte přepnout svoje přemýšlení už během přípravy?
„Nemyslím si. Já se snažím chystat na všechny zápasy tak, jako bych je chytal, protože nikdy nevíte, co se může stát. Už jsem se několikrát přesvědčil o tom, že se takový přístup vyplácí. Rozhodně je velký rozdíl, že si teď zachytám, ale co se týká přípravy, nic se nemění.“

Pomůžou vám zkušenosti z velkých turnajů, olympiády a loňského šampionátu? Sice jste celkem odchytal jen jeden zápas, ale byl jste přímo u toho.
„Rozhodně. Hlavně mi pomůže to, že jsem tam byl s Tomášem Vokounem a mohl jsem vidět, jak on se na turnaj připravuje a jak se chová během něj. To z televize neuvidíte. Když jste s tím klukem v kabině, dá vám to hodně, i pro mě to byla obrovská zkušenost. Jsem si jistý, že mi to teď pomůže. Viděl jsem Vokyho, co dělá před zápasy, jak reaguje po nich, to je neocenitelné.“

A viděl jste taky, jak vychytává zlato…
(usměje se) „Jasně, i v tom mě inspiroval. Nádherný zážitek.“

Máte sen dokázat to samé?
„O tom nepochybujte. Jako malý jsem koukal v televizi, když se vyhrával jeden titul za druhým, loni už jsem byl přímo u toho, ale chytal jsem jen jeden zápas. Teď už mám možnost stát přímo na ledě. Půjdu do mistrovství s tím, že ho chci vyhrát. Tak, jako jdu do každého zápasu. Bylo by super, kdyby to vyšlo.“

Berete to tak, že budete taky mít příležitost ukázat se českým fanouškům, kteří na vás slýchají chválu ze zámoří, ale neviděli vás přímo chytat?
„Ne, to nejde takhle vnímat. Mistrovství není o tom, že se někomu ukazujete nebo předvádíte. Tam jede dvaadvacet hráčů jako jeden tým a na nich je, aby udělali co nejlepší výsledek. Každý hráč má svou roli a tu když splní, mohlo by to vyjít. Já tam jedu chytat co nejlíp, pomoct mužstvu k úspěchu. Nic víc.“

Už jste po středečním návratu ze zámoří někde trénoval?
„Byli jsme akorát jednou s Vorasem (Jakub Voráček, útočník Columbusu) na ledě ve Slaném, abychom nevyšli úplně z tempa. Ale to hlavní začne v pondělí na srazu.