Eliáš před MS: Nepřijel jsem dělat starosti

Do Česka se z USA vydal po dvou letech. Loni Patrik Eliáš kvůli rizikovému těhotenství manželky Petry zůstal v Americe, včera dorazil s partnerkou a dcerkou Sophií Gabrielou. Za dvěma vozíky s devíti plně naloženými kufry skoro nebyl vidět. „Velké stěhování, co?“ culil se v Ruzyni, spokojený, že jeho malá únavný přelet zvládla na výbornou. „Byl jsem trochu nervózní. Ale malá byla v pohodě. Spala šest hodin.“

Takže se v klidu můžete připravovat na mistrovství světa… Těšíte se hodně?
„Trošku (usmívá se). Ve čtvrtek jsem se stihl podíval na jednu třetinu našich s Finy, pak už jsme museli na letiště. Každopádně se na všechny kluky z týmu těším. Pokud bude v sobotu v Brně k dispozici led, tak bych se tam rád vydal. Ale kluci hrají už odpoledne, tak nevím, zda to půjde realizovat. Když to nepůjde, nevadí, v neděli jsem v Brně na sto procent.“

Neskočíte rovnýma nohama do zápasu se Švédy?
„Určitě ne. Bude potřeba pár tréninků, abych se do toho dostal. Sice jsem byl za posledních osm dní pětkrát na ledě, ale to by nestačilo. I když tréninky s Travisem Zajacem a juniory byly fajn.“

V Devils jste naposledy hrál na centru, patrně vám ta role zůstane ve formaci s Havlátem a Michálkem. Nebo je vám jedno, na jaké pozici odehrajete šampionát?
„Naprosto. Panu Hadamczikovi jsem říkal, ať mě nasadí, kam uzná za vhodné. Za poslední čtyři roky jsem vyzkoušel už všechno. V Devils mě to na centru pod Jacquesem (Lemairem) bavilo, vyhovovalo mi to. Ale nemám žádnou osobní prioritu.“

Na kumpána Havláta se však vyloženě těšíte, ne?
„Samozřejmě. S ním bych si zahrál rád. Ale budu hrát kdekoliv, s kýmkoliv. Ať si to pan Hadamczik poskládá podle svého. Nemusí mít žádné obavy, že bych měl nějaké požadavky. Maximálně se přizpůsobím. Jde o tým.“

Český tým vykazuje nadějnou hráčskou hodnotu, přesto, zaskočilo vás odřeknutí Tomáše Vokouna?
„Problém to není. Ale myslím, že jsme všichni trochu zklamaní. Já ho samozřejmě chápu, mluvím o zklamání jen z toho důvodu, že všechna jeho vyjádření v sezoně nasvědčovala tomu, že pojede. Gólman je základ týmu, víme, co Voky dokázal loni na mistrovství. Podržel tým a dal mu šanci uspět. To na druhou stranu neznamená, že nevěříme Ondrovi (Pavelcovi) a Štěpcovi (Štěpánkovi). Voky má však víc zkušeností, pocitově by kluci byli více v pohodě s Tomášem. Ale jak říkám, není to problém. Navíc, hvězdy se rodí přes noc nebo v důležitých zápasech, kdy to ani nečekáte. A my budeme od Ondry potřebovat, aby nám chytal stejně jako v NHL. V Atlantě si vedl fantasticky.“

Olympiáda ve Vancouveru, kde jste za Česko naposledy hrál, dopadla mizerně. Co všechno udělat pro to, aby tým dopadl lépe?
„Musíme za to vzít hned od začátku, jít do toho s čistou hlavou. Psychika hraje na těchto turnajích stěžejní roli. Jde o to, aby měli kluci dobrý pocit jeden z druhého, na ledě i mimo led. To může být naše cesta k úspěchu.“

Sednete si v Brně s Tomášem Rolinkem, abyste si vysvětlili jeho rok staré výroky ohledně neúčasti mladších hráčů NHL na šampionátu? Tehdy jste mu razantně odpověděl, že přestřelil…
„Uvidíme. Já si k tomu řekl svoje, měl jsem k omluvě pádné důvody (těhotenství manželky) a stojím si za nimi. Každý z nás má za sebou nějaký ten nešťastný výrok. A já nemám s Tomášem sebemenší problém. Přijel jsem proto, abych pomohl klukům, bavil se hokejem a uspěli jsme. Rozhodně nechci dělat a řešit nějaké starosti.“

Ve Vancouveru jste byl kapitánem, céčko má nyní Tomáš Rolinek. Nemrzí vás to v koutku duše?
„To je pasé. Tomáš měl jako kapitán úspěch, je logické, že pokračuje. Jde o správné rozhodnutí.“

Počítáte s rolí jednoho z lídrů?
„Rád bych jím byl. Být lídrem neznamená hrát za každých okolností nejvíc minut, být nasazován na všechny klíčové situace. Na druhou stranu, vím, čeho jsem schopen, co dokážu. A když se podívám na svoji poslední sezonu, byť se nám vydařila pouze půlka sezony, po osobní stránce jsem obrovsky spokojený. Nominaci na All Star Game jsem vnímal jako zadostiučinění.“

Bavil jste s parťákem s Devils Iljou Kovalčukem o mistrovství světa?
„My se spolu moc nebavíme... (rozesměje se) Ne, dělám si srandu. Ilja samozřejmě jede, na akce nároďáku se vždy hrozně těší. Jemu ruský hokej vyhovuje mnohem víc než ten, co praktikujeme v Devils. Jednoznačně bude jedním z nejnebezpečnějším hráčů na turnaji.“

A co Martin Brodeur, tomu se nechtělo chytat za Kanadu?
„Říkal, že pojede jedině jako člen realizačního týmu nebo trenér gólmanů. Aby si trochu žil volna a Slovenska.“ (usmívá se)

S Devils jste dlouho a statečně bojovali o play off, děsivá ztráta z první půlky ročníku se však ukázala nesmazatelnou. Smířili jste se s tím lehce?
„Byli jsme pořád ve hře, až přišel okamžik, kdy jsme prohráli pět zápasů ze šesti a bylo jasno. Tenhle úsek nás definitivně zlomil. V klíčových chvílích nám došly síly. Já už dlouho předtím říkal, že bodové manko je obrovské. Přesto všechno šance na postup pořád existovala. Nedá se nic dělat, je to pryč. Ten příběh ale byl parádní, druhou polovinu soutěže jsme zvládli fantasticky, máme se od čeho odrazit v příští sezoně. Bohužel nás opět čeká hledání trenéra. Celá liga viděla, jak skvěle pod Jacquesem dokážeme hrát. Měli jsme výborný systém, všichni jsme perfektně fungovali. Je pryč, takže ta nejistota, jak bude vypadat úvod příští sezony, v nás trochu zůstává.“

Lemaire si odchod nerozmyslí?
„Je stoprocentně rozhodnutý věnovat se rodině.“

Stejně mu ale zavoláte, až budete v nesnázích, že?
(usmívá se) „Jacques povídal, že se vrátí. Jen neví kdy a v jaké roli. Myslím, že jemu přesně vyhovovala ta půlsezona.“

Sledujete aktuální dění ve Stanley Cupu?
„Jo. Sice s naší malou není moc času, ale jakmile večer usne, pustím si hokej. Překvapuje mě Pittsburgh, jak si vede s Tampou. Čekal jsem od Tampy, že bude suverénnější. Jejich kouč nastolil hodně defenzivní systém, často až pasivní, typický pro play off. Stejně ale Penguins najdou způsob, jak vyhrát. Vedou 3:1, ačkoli nehrají se svými největšími esy.“