Ze základní skupiny nepostoupili slovenští hokejisté úplně hladce. Ve čtvrtfinále se ale postarali o zázrak, po kterém vyřadili favorizovanou Kanadu. Co stojí za tím, že český kouč Vladimír Vůjtek na střídačce slovenské reprezentace uspěl?
1. STEJNÁ NÁTURA
Experiment s kanadským trenérem Glenem Hanlonem se Slovákům nevyplatil. Vůjtek byl sice na začátku také vnímán jako cizinec, proti jeho angažování byl například Žigmund Pálffy. Jenže Vůjtek si Slováky okamžitě získal. „Vždyť já jsem Čechoslovák, hrál jsem za Trenčín, manželku mám ze Slovenska, mým zetěm je Robo Petrovický a ze všeho nejradši mám halušky...“
2. KLIDNÁ SÍLA
Vůjtek umí zakřičet, když je potřeba, ale celou kariéru platí především za trenéra demokrata. Na střídačce zůstává klidný, nestresuje hráče nervozitou, dokáže svůj tým v klíčových momentech podržet. Vždycky si dokázal získat hráče na svou stranu a ti pak za něj na ledě vyplivnou duši. To platí i v tomto případě.
3. UMÍ SLOŽIT TÝM
Možná největší Vůjtkova deviza. Umí si do mužstva přesně vybrat potřebné typy hráčů a těm pak vtisknout vyhovující styl. Slováci na šampionátu nedrtí soupeře ofenzivou, jako za zlatých časů Bondry, Pálffyho či Demitry. Ne, kolem zkušených borců (Chára, Šatan, Handzuš, Radivojevič) je parta „bezejmenných“ bojovníků. A všichni šlapou jako tým.