Brankář Kovář vychytal semifinále: O tomhle jsem snil! Ale byl to záhul

Skvělá podívaná. To si během čtvrtfinále všiml i Jakub Kovář přímo na ledě. Tenhle dojem v něm zůstával. „Zápas se musel lidem líbit, vedly oba týmy, houpalo se to,“ věděl 23letý gólman. Mrzelo ho, že tým dovolil Švédům snížit a pak vyrovnat na 3:3 v časech kolem druhé přestávky. Všechno ale přebila nezměrná radost…

Snil jste o podobném zápase jako malý?
„Jo, přesně o takovém. Ten závěr byl úplně úžasný. Když vidíte, jak odbil konec, a hrnou se na vás kluci s úsměvy na tvářích, jak jsou šťastní a všichni se objímají, to je nádhera. Pak ještě hymna pro vítěze, což jsou ty nejkrásnější okamžiky, na které člověk později vzpomíná.“

Dokážete si připustit, jak zásadně jste svými zákroky přispěl k výhře?
„Jsem strašně rád, že jsem u toho, protože tohle byl největší zápas mojí kariéry a jsem strašně rád, že jsem ho vyhrál. Byl to opravdu záhul, do poslední minuty. Musím říct, že nejvíc práce jsem měl vždycky po obdrženém gólu. Ale šance jsme měli i my.“

Posunul vás tenhle zápas v kariéře dál? Je to pro vás zlom?
„Vůbec ne… Před turnajem jsem říkal, že je třeba udělat několik kroků k tomu, aby se člověk mohl cítit spokojený. Dokud nejsme na konci, nedá se nic hodnotit.“

Čím jste podle vás předčili sebevědomé domácí Švédy?
„Věděli jsme, že jsou ohromně silní, ale zároveň nám bylo jasné, že v tom prvním zápase nás porazilo hlavně to, že jsme se jich báli. Řekli jsme si, že teď se jich už bát nebudem, ukážem jim a budeme chtít, aby se oni báli nás. Nakonec to tak asi i bylo, proto jsme pak asi v rozhodujících chvílích měli navrch.“

Jak se těšíte na semifinále se Slováky?
„Mám zprávy, že hrají výborný hokej, že jezdí po zadkách od první do poslední minuty. Nám nezbývá, než dělat to samé, ale to jsme proti Švédům dokázali. Uvidíme, na soupeře se začneme chystat až v sobotu…“