U jména mu svítí i česká vlajka, v ochozech bude mít rodinné příslušníky z Kladna, ale devatenáctiletý útočník Jacob Pivonka se dnes v Ostravě postaví proti rodné zemi svých rodičů. Syn excelentního útočníka Michala Pivoňky, mistra světa z roku 1985, se narodil a vyrůstal v USA a jako Američan se cítí. Navzdory solidní zásobě českých slovíček.
V americkém dresu proti české reprezentaci už Jacob Pivonka několikrát hrál. V osmnáctce dokonce býval kapitánem. Bitva na juniorském mistrovství světa, navíc v rodné zemi rodičů, bude ale pro něho speciální. „Těším se, je fajn být v Česku, ale já hraji za Ameriku a patří jí i moje srdce.“
Dušuje se, že české nadávky v duelu využívat nebude. „Já vlastně ani žádná sprostá slova v češtině neznám,“ usmívá se Pivonka. „Od rodičů jsem se je nenaučil, nepoužívali je, když se mnou česky mluvili.“ I pro povídání před zápasem s Českou republikou si vybral angličtinu. „Rozumím, ale moc nemluvím,“ omlouval se česky.
Na šampionát v Ostravě a Třinci se těšili hlavně známí mladého Pivonky. Na zahajovací duel Američanů s Kanadou (4:6) přijela rodinná výprava z Kladna. „Prarodiče, strýc, bratranci,“ vypočítával mladý útočník. „Hlavně pro ně je to něco speciálního, že mě mohou vidět tady hrát. I já se cítím dobře, těšil jsem se. Sám do Kladna jezdím skoro každé léto, rád se tam vracím, ale teď se soustředím jenom na hokej. Na návštěvy nemám čas.“
Táta Michal Pivoňka, jedna z velkých osobností československého hokeje, ovšem v ochozech chybí. „Ne, tati tady není,“ reagoval syn česky. „Nemá čas, moc peníze.“
Po rodičích má Pivonka i české občanství, ale o reprezentaci měl odmalička jasno. „Vyrostl jsem v Americe a cítím se jako Američan,“ vysvětlil.
Své schopnosti rozvíjel v národním tréninkovém centru pro rozvoj mladých hokejistů a zkušenosti pak sbíral i v juniorské USHL, kde nastupoval proti starším hráčům. „Byla to výzva,“ pochvaloval si už dřív. „Soupeři byli starší a měli více zkušeností, musíme se jim vyrovnat chytrostí a rychlostí. Právě tyto zápasy nám pomáhají se zlepšovat a nabírat zkušenosti, které pak zúročíme na mezinárodní scéně proti stejně starým klukům.“
V mládí ho trénoval i táta, který v roce 1985 pomohl Československu ke zlatu na mistrovství světa v Praze. Tehdy mu bylo jen devatenáct let. „Opravdu?“ reagoval překvapeně syn. „Slyšel jsem, že hrál na třech juniorských šampionátech, že z nich má bronz a stříbro, to je vynikající bilance. Rád bych se mu někdy vyrovnal, zkusím udělat to nejlepší.“
S tátou hokej stále probírá. „Je to u nás hlavní téma. Když mi bylo šest nebo sedm let, začal mi postupně předávat zkušenosti, což mě velmi obohatilo,“ líčil Pivonka. „Snažím se usilovně trénovat, abych mohl být jednoho dne jako on. Pokud by se mi to povedlo, znamenalo by to pro mě opravdu hodně.“
Porovnávání se ale brání. Michal Pivoňka byl výborný střelec, precizní nahrávač. Ve Washingtonu odehrál včetně Stanley Cupu 920 zápasů, nasbíral v nich 654 bodů (200+454). Mladý Pivonka také umí být produktivní, v loňském draftu si ho vybrali Islanders ze 103. místa a druhou sezonou hraje za University of Notre Dame.
Zámořští skauti oceňují především jeho poctivou hry do obrany. „Vynikající defenzivní centr, je silný na puku směrem dopředu i dozadu. Je to hráč, se kterým můžete vítězit,“ říká na jeho adresu Andrew Sykes, agent webu TheScout.ca.
„Neřekl bych, že mě s tátou porovnávají nějak často,“ pokrčil rameny Pivonka. „Jsme rozdílní a moje hra se stále vyvíjí. Snažím se. Tátu jsem neměl šanci vidět v NHL na vlastní oči, skončil dřív, než jsem se narodil, bohužel. Ale znám jeho historii, je velmi úspěšná. Vzhlížím k němu, je pro mě svým způsobem motivací.“
Slova uznání má i pro odvážné rozhodnutí rodičů emigrovat. Michal Pivoňka utíkal v létě roku 1986 s manželkou Renatou přes Jugoslávii a Řím. „Párkrát jsem tu story slyšel a bylo to bláznivé,“ pousmál se Jacob Pivonka. „Jak se táta dostal do Washingtonu a všechno kolem toho. Jsem rád, že i díky tomu mám takovou šanci.“
