Hadamczik: Na svazu jsou neúspěšní lidé a nic se neděje. Jakou čeká reakci?
Hráči, kteří před patnácti roky získali poslední českou medaili na šampionátu dvacítek, finišují svoje kariéry. Bronz z Grand Forks 2005 byl přijímán jako solidní počin s klasickou podotázkou u týmů vedených Aloisem Hadamczikem. A nešlo vytřískat víc? Mít dnes tehdejší medaili, trenéři by aspirovali na státní vyznamenání. Realita je jiná, zlá. Svět utekl do nedohledna.
V ostravské aréně byl přítomen každému českému vystoupení, nechal se fascinovat bitvami o medaile. Alois Hadamczik si vytvořil celistvý obrázek, kudy pádí elita a kde všude se zadýchává česká družina. Skvělou známku dostali jen čeští fanoušci. „Ti byli největším kladem celého mistrovství, smekám před nimi klobouk. Pochvalu zaslouží ještě gólman Dostál,“ říká bývalý úspěšný kouč reprezentace pro iSport Premium.
Zarazilo vás, že lidé zaplnili místa i na zápasy jiných týmů?
„Ano. A byl jsem z nich nadšený. Češi prokázali, jak hokej pořád milují, je to pořád velkým fenomén. O to větší škoda, jakých výsledků poslední dobou dosahujeme. Diváci byli na jedničku, což o našich výsledcích říci nejde. Kluci se ostatním vyrovnali pouze v zarputilosti, ve chtění. Jenže to je strašně málo.“
Patřil jste k těm, kteří rozporovali už finální nominaci Václava Varadi. Kdo vám nejvíc chyběl?
„Vzal bych asi šest, sedm jiných hráčů. Čímž netvrdím, že by se celý obraz hry změnil a došli jsme k medaili. To si nemyslím. Ale chyběli mi hráči jako Sedlák, Řehák, zarazila mě neúčast obránce Svozila, který stabilně hraje extraligu za Kometu. Místo toho dáváme přednost hráčům, kteří prokazatelně nedosahují takové úrovně. To mě zarazilo. Čekal jsem na soupisce i Mužíka s Langem, kluky, které jsem měl v osmnáctce, a patřili k nejlepším. A klidně to řeknu, nebudu alibista. Nominaci si zasloužil i můj vnuk (Marcel Barinka). Ale každý trenér má právo svého výběru, já jim ho neberu. Vy se ptáte, já odpovídám.“
