Za sebou už má dva juniorské šampionáty, pro ten nadcházející se s ním počítalo jako s lídrem, jako s jedničkou. Nick Malík však z klubových důvodů odmítl nominaci na MS do 20 let. „Bylo to těžké, neustále jsem si opakoval pro a proti. Ale vím, že by za mě ve Finsku přišla náhrada,“ okomentoval důvody své volby. Volby, která znovu rozvířila emoce. „Opět se ptám, kde je česká hrdost,“ nechápal trenér seniorské reprezentace Filip Pešán.
Ve finském KooKoo si Nick Malík vybojoval silnou pozici a sám říká, jak je překvapený. Našel pohodu. Lidskou i herní. Oba faktory hrály roli v rozhodnutí, které o víkendu učinil: „Na MS nejedu, trenére,“ oznámil Karlu Mlejnkovi. V obsáhlém rozhovoru popisuje své důvody, které ho k tomu vedly, současnou situaci v klubu, nebo rozepře s gólmanským kolegou z posledního šampionátu.
Vaše rozhodnutí nejet na juniorský šampionát je velkým překvapením nominace. Co přesně za ní stojí?
„Abych řekl pravdu, přemýšlel jsem nad tím od začátku sezony. Takhle, myslím to tak, že od startu ročníku bylo mým cílem vybojovat si pozici jedničky reprezentace pro šampionát. Jak ale sezona šla, dařilo se mi víc a víc. Nikdo, včetně mě, nečekal, že to bude takhle super. Vybojoval jsem místo, chytám hodně. Hlavní důvod, proč jsem nakonec odmítl, je ten, že bych ztratil minimálně měsíc ve Finsku a oni by museli získat nového gólmana.“
Bál jste se tedy, že by se klubová situace po vašem návratu razantně změnila?
„Ano, tak nějak. Museli by se pojistit a získat brankáře a na měsíc to nikdo nepodepíše, jednalo by se o posilu minimálně do konce sezony. Bál jsem se, že když pojedu, ztratím svou pozici. Navíc teď chytáme super oba, já i můj parťák. Pokud se vrátím a jemu se bude i nadále takhle dařit, jaký by byl důvod měnit pozici v brankovišti?“
Nehrálo u vás roli třeba i loňské rozhodnutí Marcela Barinky, který z podobných důvodů juniorskou reprezentaci odmítl a mohl vás tak trochu „inspirovat“?
„Inspirace ne, ale pamatuji se, že se omluvil. I on tehdy asi cítil, že má v klubu pozici, která někam povede. A vidíte, dařilo se mu a teď má super sezonu. Vím, že se do něj zpětně někdo pustil. Já to trenérům řekl dopředu. Máme spolu dobré vztahy, vše jsme řešili na rovinu. Ani jsem nechtěl, aby to řešil agent. I kvůli tomu, jak se ke mně zachovali minulý rok, protože mě podrželi. Cítil jsem, že je fér, abych jednal sám. Jsem rád, jak to vzali. Respektují to.“
Sám Karel Mlejnek zmiňoval, že se vás snažil trenérský tým přemlouvat. Bylo to tak?
„Přemlouvali mě. Všechny hovory jsem absolvoval s Martinem Láskou, trenérem brankářů. Máme skvělé vztahy, tykáme si. A pan Mlejnek o všem věděl. Měli jsme asi 6 hovorů. Záleželo na mně, jak se budu cítit. Řekli mi, že mě chtějí, že na to mám výkonnost, že by byli rádi. Já i chvíli přemýšlel, že pojedu. Pak jsem si zase říkal, že ne. Nebylo to lehké.“
Pár bezesných nocí?
„Pořád jsem nad tím přemýšlel. Neříkám to proto, aby to hezky vyznělo. Blbě se mi spalo, cítil jsem na sobě tíhu. Bál jsem se, aby to trenéři nebrali jako podraz. Zároveň jsem nechtěl přijít o pozici ve Finsku. Nelituji toho, je to dobré rozhodnutí, nebo alespoň doufám.“
Ulevilo se vám, když finální rozhodnutí padlo?
„Dost. Když jsem se totiž vnitřně rozhodl, tak jsem nad tím i tak ve volných chvílích přemýšlel. Když jsem ležel, odpočíval, pořád mi to jelo v hlavě. Říkal jsem si plusy a mínusy. S trenéry jsme si řekli, že se musím rozhodnout od určitého dne, aby měli čas reagovat. Když jsem jim to finálně řekl, ulevilo se mi. Dal jsem to z hlavy pryč a už jsem to řešit nechtěl.“
Ve Finsku jsem zhubl, cítím se lépe
Mohl ve vašem rozhodnutí sehrát roli i fakt, že z posledního turnaje prosákly ven informace o vašich rozepřích v rámci gólmanského týmu s Lukášem Paříkem?
„To ne, ale řeknu, jak to bylo. Tam nikdy nebyl problém. Lukáš Pařík, a on asi nebude naštvaný, když to řeknu, je jiný, a my dva si nerozumíme. A když to řeknu blbě, tak si s ním nerozuměl nikdo z tehdejšího týmu. Řekl tehdy v jednom podcastu před MS věci o spoluhráčích, které se nehodily, což nedělalo dobrotu v kabině. Byl vždycky jinačí, ale každý jsme se ho snažili brát. Když jsme byli mladší, tak jsme to nechápali, byli jsme děti. Trochu jsme se tomu možná občas i smáli. Ne v rámci nějaké šikany, ale jako děti. Ale postupem času jsme to všichni brali a já už ho pak neřešil.“
Co si lze představit pod slovem jinačí? Že je víc zahleděný do sebe?
„Asi bych to nechal takhle. Řekněme, že je to prostě typický gólman. Má svůj svět, což není nic špatného. Já myslím, že ani nebude naštvaný, protože je to tak a on to sám ví.“
Pojďme zpět k vašemu angažmá. Řekněte, čekal jste, že Finsko vezmete takhle útokem?
„Nečekal. Stojí za tím důvěra. Od hráčů, od realizačního týmu. A také to, že hráči, co hrají přede mnou, umí všichni hrát hokej, perfektně znají svou roli. Dělají hrozně málo chyb. Má čísla jsou pěkná, snad to vydrží, ale hlavně funguje ten tým. A pak čistá hlava. Zároveň mě trénink dostal do úplně jiné kondice. Jsem schopný chytat dva zápasy ve dvou dnech. Necítím únavu, a když ji člověk necítí, dělá méně chyb.“
Další příběh, jak hokejista jde do Skandinávie a až tam vidí, jak správně makat?
„Nemyslím, že bychom u nás letní přípravu dělali zle. Tady to ale bylo jiné. Když se na začátku dělaly běžecké testy, tak jsem je měl nejhorší. Ani doma jsem je neměl dobré, ale nikdy mi nedokázal nikdo poradit, co dělat. Ve Finsku byl výsledek špatný a oni přišli a řekli, že to vůbec nesoudí, že důležité to bude po konci přípravy. Pak mi během každého tréninku brali krev a dostal jsem plán na míru, co bych měl dělat, abych se zlepšil. Dlouhé tratě v určité tepové frekvenci, abych si zvedl kapacitu plic. Běhal jsem každý den, žádný sprint, ale vždy třeba 40 minut. Zhubl jsem, cítím se lépe. To je jeden z důvodů, proč to teď tak dobře jde.“
Takže pomoc, namísto kroucení hlavou, když vám vyjdou špatné kondiční výsledky.
„Ano. Na konci přípravy jsem test běžel znovu a zaběhl jsem ho tak, jak se má. V Česku, když někomu testy špatně dopadnou, okamžitě jde na kobereček a je mu dáno najevo, že je všechno špatně. Takovou mám zkušenost. U nás se testy dělají na kole a znám kluky, kteří na něm zajedou čísla jako na triatlon, ale nepřihrají puk. Ale na kole se hokej nehraje. Ale to je jen příklad, kondice je samozřejmě důležitá pro hokej, to vůbec nechci zpochybňovat.“
