Malík odmítl reprezentovat. Jde o věc, která začíná hráčům dávat smysl
Chytá skvěle, v nejvyšší finské soutěži se vypracoval do špičky. Za normálních okolností by se Nick Malík stal jedničkou juniorské reprezentace na nadcházejícím MS. Jenže nestane, nominaci odmítl. Chce se soustředit na klub. Po roce se tak opakuje podobná událost, tehdy odmítl útočník Marcel Barinka. Jeho rozhodnutí přineslo bouři reakcí, v Malíkově případě je reakce obdobná. Přitom odmítnutí mohou dávat smysl, jak ukazuje nedávná minulost.
Rok 2019, Buffalo. Česká juniorská reprezentace tehdy dorazila na mistrovství s gólmanskou trojicí Lukáš Dostál, Jiří Patera a Jakub Škarek. Poslední jmenovaný tehdy zažíval parádní ročník ve finském Lahti. Pronikl do dospělého hokeje, vydřel si pozici v renomovaném týmu. Trenér dvacítky Václav Varaďa o něj stál a přemluvil ho, ať na šampionát do USA jede. Výsledek? Škarek dostal čuchnout na jedinou třetinu, z turnaje se vrátil rozebraný, bez sebevědomí a o pozici na severu Evropy přišel.
Druhý příklad je z loňska. Marcel Barinka dostal v sezoně rozvrácené pandemií možnost odejít do Kolína nad Rýnem. Příležitost využil a vzdal se tehdy možnosti naskočit na mistrovství. Jeho rozhodnutí rozčílilo trenéra reprezentačního áčka Filipa Pešána, jenž kritizoval mladíka za jeho vzdání se reprezentačního dresu. „Kde je, k čertu, česká hrdost,“ pěnil tehdy na Twitteru. „Šlo o nejlepší rozhodnutí, které jsme mohli udělat. Kluk se parádně chytil,“ shrnul celou záležitost v červenci otec Michal Barinka.
Z obou případů si lze vzít něco k aktuální situaci okolo Nicka Malíka. Ten chytá v KooKoo, což je třetí tým finské ligy. Malík má nejlepší úspěšnost zásahů v soutěži, daří se mu parádně. Pro Karla Mlejnka, šéfa střídačky českých talentů, by šlo o jasnou jedničku. „Rozhodl se reprezentace vzdát s tím, že nechce přijít o místo, které si vybudoval,“ vysvětlil však absenci devatenáctiletého mladíka ve svém týmu trenér.
Pochopení však znovu marně hledal trenér reprezentace seniorů Filip Pešán. „Mám názor úplně stejný jako posledně. Je obrovská škoda, že Nick odmítl Česko na juniorském šampionátu reprezentovat. Doufám, že toho nebude v budoucnu litovat. Opět se ptám, kde je česká hrdost, když hráči raději zůstanou v klubu. Nickovo rozhodnutí ale respektuji. Víc se k tomu asi nemá cenu vyjadřovat,“ řekl na nominační tiskové konferenci.
Z hlediska budoucích nominací se zde tvoří zajímavý precedent. Hokejisté, co už prošli draftem, nebo kteří v něj už třeba ani nedoufají, začínají odmítat národní dres, aby si vybojovali, nebo naopak udrželi první angažmá v dospělém hokeji. Třeba Barinka v německé lize obdržel kontrakt a hraje pravidelně.
Malík, dvojnásobný účastník juniorského turnaje, cítí strach, že by v době pandemie letěl přes půl světa do uzavřené bubliny s příslibem několika utkání a s mizivou nadějí na medailové umístění. A že by po návratu klec opanoval jeho kolega Oskar Setünen, se kterým se teď pravidelně střídá. To je objektivně důvod, který dává smysl. Z kariérního hlediska rozhodně.
Už neplatí, že pro mládežnické reprezentanty je turnaj na přelomu roku vším. Dilema, zda vybrat mezi postavením v seniorském celku v renomované soutěži, nebo turnajem, jenž vás na měsíc vytrhne z rozjeté sezony, se bude zvětšovat. Snaha postavit se na vlastní hokejové nohy, navíc s lákavou vidinou toho, že se angažmá může prodloužit na roky budoucí, tomu se těžko odolává. Navíc, když povedené angažmá v zahraničí může klidně přitáhnout příležitosti v NHL. Nebo kdo ví, třeba i pozvánku do seniorské reprezentace za několik let. Fakt že v posledních dvou letech nominaci odřekli už dva reprezentanti, to jen potvrzuje.
