Zásadním faktorem české porážky na MS U20 se Švédskem je, že chyběl jeden gól. Příliš banální? Pokud vše ale zasadíte do desetiletého kontextu, vidíte jeden podstatný rozdíl. Za minulé ročníky by byl totiž výčet nedostatků mnohem delší a bolestivější: rychlost, důraz, kreativita, odvaha, fauly... Prohra 2:3 v prodloužení je mrzutá věc, na druhou stranu, Česko soupeře přehrávalo, což nejde jen tak přejít. Vybrali jsme 5 zásadních momentů ze hry národního týmu.
Napadání a dva vyspělé týmy
Česko si Švédy načetlo. Od prvních minut zápasu se snažilo jet podle zásadní poučky, že soupeř vám nemůže dát gól, pokud nemá puk. V posledních 15 letech většinou vyšlo nastejno, pokud jste se dívali na českou dvacítku, nebo jste si lehli do kopřiv. Pocit nic moc. Teď se ale věci vyvíjejí diametrálně jinak. Česko umí soupeře přehrát, hodně bavilo, když od prvních minut napadali Chmelař, Szturc nebo klidně i bek Svozil rozehrávku Švédů. Najednou můžete směle říct, že na sebe narazily dva vyspělé týmy. Velké aktivitě chyběla jen o zlomek sekundy rychlejší střelba, protože Švédsko často umělo ránu ještě zblokovat, nebo ťuknout na poslední chvíli do hokejky. Ale aby trvalo zhruba 18 minut, než si tým typu Švédska vytvoří aspoň menší tlak? To se jen tak nevidí.
Síla na mantinelu
Kdyby byl tohle český trend, bylo by z velké části hej. Do tlaku se proti Švédsku dařilo jít i silou v osobních soubojích. Ne, teď nejde jen o obry typu Marcela Marcela, tam takovou schopnost čekáte. A ani nejde o hity a tvrdé střety. Klíčové je, že čeští hráči dokázali ustát v útočné třetině souboj u mantinelu, udržet puk a neskončit akci v rohu. Dařilo se zůstávat v pohybu, pracovat s kotoučem, dostat ho na beky nahoru, kteří mají velmi dobrou střelu i práci na útočné modré čáře. Když u podobných kousků sledujete NHL, tak přichází ještě jeden detail. Před brankou najdete borce, kteří dovedou tečovat i hodně prudkou ránu. Tohle právě třeba proti Švédsku scházelo, co brankář Lindbom viděl, chytil.
Plíce zatím drží
Někdy máte u českých mládežnických výběrů (oprávněný) pocit, že kondičně jsou proti soupeři na štíru. Když nezvládáte koncovky zápasů, nejde jen o psychiku, ale kolikrát i o nohy a plíce. Pokud stíháte, je pro vás hra daleko pomalejší, než když končíte střídání v předklonu. A s pomalejší hrou je snazší nají nahrávku, udělat kličku. Jiříček a spol. na konci zápasu svírali Švédy, šroubovali tempo. Teď ještě, aby šťáva nedošla s koncem turnaje, což se poslední dobou stávalo osmnáctce i dvacítce. Dostanete se do semifinále, ale pak jako kdyby v nádrži chyběl benzín.
Válec Jiříček
Kochejte se, bavte se, užívejte si. Proti Švédsku jste mohli vidět, co v reprezentaci dovede zdravý David Jiříček. Na MS dospělých jeho výkon trochu zkreslovala nerozehranost po dlouhém marodění s kolenem, neměl takovou jistotu. V létě na dvacítkách zase skočil do turnaje po covidovém arestu. Ale teď? Říkáte si, že ten chlap bude střílet na bránu i ze sprchy. Má výborný pohyb, sebevědomí. Dal jeden gól, mohl rozhodnout prodloužení. Přesně typ hráče, u kterého musíte tolerovat, že situaci někdy riskne a možná nevyjde. Ale vynahradí ji.
Nešťastný Hamara
Jestli chcete důkaz, že se na nejvyšší úrovni za špatné rozhodnutí pyká, tady je. Tomáš Hamara je bek, který se za každou cenu snaží o konstruktivní rozehrávku. Máte pocit, že by si radši strčil pod ribano škorpiona, než aby puk jen tak odpálil. Ale se Švédy takovou věc udělat patrně měl, pokud neviděl jinou možnost. Za stavu 1:0 namazal soupeři od zadního mantinelu na snadný gól. Na druhou stranu, pokud z něj má jednou vyrůst světový bek, podobné situace musí umět zpracovat. Vyhodnotit si chybu, přiznat si ji v klidu, poučit se, příště ji neopakovat. V zápase ho to ale na chvíli rozhodilo, protože za moment zbytečně fauloval.
Související články
