Z extraligových koučů má nejvíc zápasů i výher, ale na další přírůstky do statistik si musí počkat. Teď se Vladimír Růžička věnuje dorostu. „Baví mě to, i když je to časově náročnější než u chlapů,“ tvrdí 59letý trenér, jenž dvakrát dovedl k titulu Slavii (2003 a 2008).

Jak se vám líbila stříbrná dvacítka?
„Moc. Hlavně jsem měl radost, že kluci hráli všechny zápasy velice dobře. Většinou jsme mužstva přehrávali. Měli jsme vynikající obránce, musím říct, že jsem je strašně dlouho neviděl hrát takhle dobře a aktivně. Útoky byly vyrovnané, jakákoliv pětka byla na ledě, tak mohla rozhodnout. Hezky se na ten hokej koukalo. A ještě jedna věc mě mile překvapila.“

Jaká?
„Že jsme neměli žádný velký výkyv. Většinou se stávalo, že po výborném zápasu přišel útlum. S někým papírově slabším přišla porážka. Ale teď ne. Mužstvo ukázalo obrovskou sílu.“

Výborně znáte někdejšího skvělého obránce Marka Židlického. Jeho rukopis na hře obrany byl znát, že?
„Nejde jenom o něj, ale i o další kouče. Všechno to k sobě pasovalo. Hlavně bylo vidět, jak si kluci na ledě věří, vytvořili super partu. A v hokeji právě tohle rozhoduje. Když se celý tým promění v jednoho chlapa. Ne, že každý hraje trošku na sebe… Tady to bylo jasně vidět, že jak drží při sobě.“

Z jakých detailů tohle pozná zkušené oko trenéra i na dálku?
„Jak se hecují, jak žila střídačka. Člověk ani nemusí být kouč, aby to viděl. Všechno si sedlo. I z toho, jak se kluci různě poklepávali, radovali se. Krásně se na ně koukalo.“

Čekal jste, že bude hrát obrana až tak dobře?
„Musím říct, že jsem byl hodně mile překvapený.“

Kdo vás nejvíc zaujal?
„Výborně hrál