PŘÍMO ZE ŠVÉDSKA | Se sedmi body (4+3) je hlavním tahounem české ofenzivy na mistrovství světa hokejistů do 20 let ve Švédsku. Jiří Kulich si zatím v roli lídra vede výborně. Spoluhráče se snaží povzbuzovat a předávat jim zkušenosti, které posbíral na předchozích dvou šampionátech. Ty se budou hodit zejména ve čtvrtfinále, kde čeká obhájce zlata z Kanady. „Budeme se snažit i některým klukům víc pomoct, abychom se do zápasu rychleji dostali,“ přiblížil český kapitán.
Co očekáváte od nejdůležitějšího zápasu turnaje proti Kanadě?
„Mají tady kluky, kteří jsou na tom individuálně velmi dobře. Téměř celý tým je draftovaný. My jsme si ale s Amerikou ukázali, že můžeme hrát s každým. Když si budeme věřit a budeme hrát naši hru, myslím si, že máme velkou šanci je porazit. Nesmíme ze zápasu vypadnout a držet se plánu.“
Důležité asi bude chytit tempo hned od úvodního vhazování?
„Přesně tak. Začátek je vždycky velmi důležitý. Budeme se muset dobře a důkladně nachystat. Příprava už vlastně začala po zápase se Švýcarskem.“
Jak navodit správné rozpoložení?
„Myslím, že každý už máme věk na to, abychom se s tlakem popasovali. Víme, že čtvrtfinále nám může zařídit buď hru o medaile, nebo cestu domů, takže plán máme jasný.“
Může pomoct, že v týmu jsou hráči, včetně vás, kteří už loni dokázali Kanadu porazit?
„Přesně tak. Budeme se snažit i některým klukům víc pomoct, abychom se do zápasu rychleji dostali. Pro nás je to jenom výhoda.“
Druhé utkání ve finále jste prohráli až v prodloužení. Je to extra motivace navíc?
„Samozřejmě. Všichni si to pamatujeme. Tenhle rok je ale nový tým a nový příběh.“
Cítíte, že se od začátku turnaje posouváte?
„Určitě jo. Samozřejmě poslední zápas se Švýcary nebyl úplně podle našich představ, ale zase je to pro nás dobrá zkušenost, že nesmíme vypustit ani minutu.“
Jste s průběhem šampionátu spokojen z osobního hlediska?
„První zápas jsem se cítil strašně. Velké hřiště a všechny věci okolo na mě trochu před startem padly. Den ode dne se ale cítím lépe a lépe.“
Co je potřeba, aby si hráč zvykl na větší rozměry ledové plochy a dostal se do obvyklé pohody?
„Asi úplně zapomenout na to, jestli je velké hřiště, nebo ne. Snažit se víc bruslit.“
A co pocit z prvního tréninku v Scandinavium aréně, kde odehrajete čtvrtfinále? Patrik Augusta říkal, že na něj působí ještě větším dojmem, než stadion, ve kterém jste odehráli skupinu.
„Popravdě já to na tréninku moc nevnímám. Uvidím až v zápase.“
V osobních soubojích působíte hodně silně, umíte je ustát. Je to něco, na co vás připravila AHL?
„Oproti minulé sezoně jsem nabral přibližně deset kilo. Samozřejmě mi to hodně pomohlo ve fyzické síle. Nejsem tedy ten, kdo by někoho boural. Někoho dohrávat musím, ale spíš mi pomohlo, že mě tolik neboří jako v minulém ročníku.“
Dostal jste tyhle pokyny z Rochesteru?
„Ani ne. Během sezony spolupracuji s mými kondičními trenéry, takže ti mě připravovali už od začátku. V létě jsme tomu dodali ještě korunku. Většinu kil jsem ale nabral už minulou sezonu.“
Přijel jste ale s velkým sebevědomím, ne? V AHL máte na kontě 16 gólů.
„Určitě sebevědomí pomůže. Mohl jsem ale gólů dát daleko víc.“
Zmiňoval jste svalovou hmotu, pomohlo k progresu ještě něco dalšího?
„Asi střelba a bruslení. Na tom jsem hodně zapracoval.“
Individuální dovednosti pilujete s Radkem Dudou. Jste se spoluprácí spokojený a jak často jste v kontaktu?
„Jsme v kontaktu skoro denně. Pořád mi dává zpětnou vazbu, na čem zapracovat. Věřím mu a myslím, že ví moc dobře, co mám a co nemám dělat.“
Je výhodou, že je asistentem v Rochesteru Václav Prospal?
„Je to výhoda pro celý tým. Pro nás s Lukášem Rouskem pak ještě větší. Když máme problém něčemu rozumět, tak nám pomůže. Mně osobně pomáhá vždycky po tréninku. Chodíme na bule. Má sakra zkušenosti. Pilujeme i střelbu, nemůžu si vůbec stěžovat.“
Kromě Lukáše Rouska se hodně bavíte i s Isakem Rosénem. Sedli jste si?
„Už od začátku, co jsme přišli do Rochesteru. Motivujeme se navzájem každý den a to je pro nás nejlepší věc. Chceme se neustále zlepšovat.“
Buffalo vás povolalo na jeden zápas do NHL. V čem byl oproti AHL největší rozdíl?
„Bylo to rychlejší a hráči jsou i chytřejší. V tomhle ohledu to bylo asi nejtěžší. Hrál jsem zrovna proti Jacku Hughesovi, a když jsem ho viděl, jak si jezdí a dělá si, co chce, to byl fakt splněný sen.“
Vypadá to hrozně jednoduše.
„No právě. Koukal jsem na něj a myslel jsem si, že to umím taky.“ (směje se)
