Cibulka pomohl gólem poslat Kanadu domů: Ani nevím, kam to letělo
PŘÍMO ZE ŠVÉDSKA | Trefil se poprvé na turnaji, ale naštěstí pro český tým přišel zásah v nejdůležitějším utkání. Tomáš Cibulka propálil od modré čáry všechno, co mu stálo v cestě, a výrazně přispěl k senzačnímu vyřazení Kanady a výsledku 3:2. Dvacítka si tak po roce opět zahraje o medaile. „Ani jsem moc nevěděl, kam puk letěl. Chtěl jsem trefit na bránu a dát co největší ránu. Někdo říkal, že to hráč od nich tečoval, ale já vůbec nevím,“ popisoval svůj gól český obránce.
Dokážete popsat své pocity, když rozhodnutí čtvrtfinále proti Kanadě přijde 11 sekund před koncem?
„Úžasný, je to neskutečný. Zatím jsem nic takového nezažil. Byl to dar z nebes. (směje se) Všem nám spadl kámen ze srdce po druhé třetině, která nebyla úplně podle našich představ. Naštěstí to ale dopadlo a jsme šťastní. Teď se musíme připravit na další zápasy.“
Do utkání jste skvěle vstoupili a soupeře k ničemu moc nepouštěli. Přišla vám Kanada zaskočená?
„Byli jsme výborně připravení. Věděli jsme, že jim nechceme dát nic zadarmo, a snažili jsme se hrát nejlepší možný hokej, který umíme. Překvapilo je to. Nám se podařilo vstřelit dva rychlé góly, což hodně pomohlo. Bohužel jsme si zápas ve druhé třetině nechali trochu utéct.“
Co se v ní stalo?
„Ubrali jsme trochu nohu z plynu. Mysleli jsme si, že to půjde trochu jednodušeji, dáme další dvě branky a zápas uhrajeme. S Kanaďany to ale nikdy není jednoduché. Jsou urputní a hrají hodně do těla. Zabrali ještě víc a bylo to ve druhé třetině vidět. Naštvalo je, že prohrávali. Taková je jejich povaha.“
Pro vás nejtěžší moment čtvrtfinále?
„Ano. Hodně nás tlačili. Nedostali jsme se moc k puku a báli jsme se hrát. Nejdůležitější bylo přečkat třetinu bez toho, aniž bychom je pustili do vedení.“
Mohl být herní útlum způsobený i vzdálenější střídačkou?
„Nevím, jestli to bylo úplně tímhle. Párkrát jsme měli trochu horší střídání. Možná jsme je pustili trochu do šancí, byli jsme na ledě dlouho. Nakonec se ale vyhrálo.“
Byl to fyzicky nejtěžší duel na turnaji?
„Dost možná jo. S Amerikou a Kanadou to je vždycky těžké. Kanaďani hrají ještě víc do těla a k tomu jsou neskuteční na puku.“
Jaké pokyny padaly v kabině před závěrečnou dvacetiminutovkou?
„Snažit se hrát stejným stylem jako na začátku utkání. Potřebovali jsme přestat být pos*aní, to jsou teda slova trenéra. Chtěli jsme zase začít hrát hokej, neodpalovat puky. Pořád tam sice byly pasáže, kdy nás přehrávali, ale taky jsme se dostávali k šancím. Celkově už to ale byla lepší třetina.
Vstřelil jste druhou branku čtvrtfinálové bitvy ranou od modré. Cíleně jste pálil po ledě?
„Vůbec ne. (směje se) Popravdě jsem ani moc nevěděl, kam puk letěl. Chtěl jsem trefit na bránu a dát co největší ránu. Někdo říkal, že to hráč od nich tečoval, ale já vůbec nevím. Neviděl jsem záznam, ale možná se na to podívám.“
