Na farmě moc nesouhlasili. Šalé o útoku na třetí kov či domluvě v Seattlu

Zažil přísnou školu Radima Rulíka, na kterou navázal současný kouč českých juniorů Patrik Augusta. Od držitele dvou medailí z MS U20 Eduarda Šalého nečekejte velkohubá prohlášení. Talent patřící Krakenům ze Seattlu dobře ví, že cesta za další medailovou sklizní vede přes poctivou práci. Jen úlohy vůdčí osobnosti se nezříká. „Cítím velký tlak. Ale nejde o nic, čeho bych se měl bát. Je o mně, jak se s ním vypořádám,“ popsal Šalé na startu turnaje.

Jak moc se vám chtělo na třetí mistrovství světa?
„Chtělo, jinak bych asi nejel. Jsem moc rád, že můžu být v Ottawě a těším se na turnaj.“

A co stálo za rozhodnutím, aby vás Seattle na akci uvolnil?
„Začalo to tím, že jsem dostal email, že nemůžu. Situace se řešila jak nahoře v Seattlu, tak dole v Coachella Valley, kde s mým startem moc nesouhlasili. Čekal jsem, jak rozhodování dopadne. Nakonec mi volal generální manažer (Ron Francis), který neměl problém. Tím pádem jsem mohl odjet na mistrovství.“

Vy jste neposílal prosebný dopis?
„Ne ne, čekal jsem. Uvolnění se řešilo docela dlouho. Já jsem všechno řekl až v hovorech s GM, kdy jsme se bavili třikrát. Napodruhé mi pověděl, že klidně můžu, pak jsme se dohodli, že pojedu. Pro mě jde o poslední mládežnické mistrovství světa, takže manažer říkal, ať se rozhodnu, že to budou respektovat. Jsem rád.“

Smažený kapr a rychlé špunty na silvestra s blízkými chybět nebudou?
„Snad příště… (směje se) O to tady vůbec nejde.“

Z Čechů se jen 12 hráčům podařilo dostat na 21 a více startů na mistrovství světa juniorů. Vy k metě máte nakročeno. Jak vám zní?
„Bylo by to hezké. Moc jsem se na statistiky nedíval, asi ani nebudu.