Nemazat se s pukem, rychle ho odpálit na polovinu soupeře. Šichta skončila. Takový byl v minulosti přístup české juniorské reprezentace k práci zadáků. Za poslední tři roky se situace vydatně změnila. Výkladní skříň tuzemské hokejové výchovy má v zadních řadách konečně více kreativních kusů a nejen psy obranáře. Výsledkem je líbivá podpora ofenzivních výpadů. „Vidím hodně výměn obránců s útočníky, čímž si dokážeme tvořit šance,“ přikývl kouč Patrik Augusta.
Pořád platí, že základem podstatného jména obránce je sloveso bránit. Přesto se sport na bruslích posunul a na mezinárodní scéně uspějí jen ti, kteří dokážou beky vytěžit v přechodové fázi i při následném pobytu před gólmanem soupeře.
Absolutní bezstarostnost Tomáše Galvase, kterou mnohokrát prokázal už v extraligovém Liberci, tvrdé bomby Jakuba Dvořáka s Adamem Jiříčkem nebo ukázkové žabičky, co skáčou do brankoviště z čepele Vojtěcha Porta. To všechno je nadstavba, která dříve scházela. Pod velením asistenta Ladislava Šmída se navíc spojuje s poctivostí a pozorným dodržováním defenzivního systému.
„Celou dobu nám říká, abychom byli aktivní na modré čáře a neodpalovali puky,“ zdůraznil koncepční práci nového odborníka na střídačce dvacítky Port. „Snažíme se toho držet. Být blízko soupeři, zbytečně neustupovat.“
Lekce o efektivním návratu naději z Western Hockey League