Už nelze otálet. Český mládežnický hokej musí projít zásadní revolucí. Dvacítka se z medaile naposledy radovala před pěti lety, od té doby se ani jednou nedostala do semifinále.
A letos dosáhla krize dalšího vrcholu – svěřenci kouče Jaromíra Šindela hráli jen o záchranu, nakonec skončili na sedmém místě.
Holík: Přestaňte brečet a kecat o únavě! »
Deník Sport našel pět bodů, které je potřeba zásadně zlepšit.
1. JUNIOŘI PATŘÍ MEZI CHLAPY
Zápasy s vrstevníky jsou dobrá věc, ale nejlepším ke zlepšování nepomohou. Budoucí hvězdy si musí vyzkoušet hru proti silnějším a zkušenějším soupeřům, tedy mužům. Výkvět českých juniorských nadějí patří do první ligy, lépe do extraligy.
„První, co bych požadoval, je, aby extraligové a prvoligové týmy musely využívat své juniory. Kluby by pak neměly jinou šanci, než si své hráče vychovat a stáhnout si je zpět ze zámoří. Protože na tři pětky se celá sezona jednoduše odehrát nedá,“ tvrdí Slavomír Lener, který se jako trenér podílel i na zlatém naganském úspěchu.
„Švédi, Kanaďané a další jsou daleko před námi, protože jejich mladí hrají doma nejvyšší soutěž, chodí na přesilovky, oslabení a tady se jim to vrací. To je hlavní. Klíčem k úspěchu je nechat hráče hrát extraligu. Nebo minimálně první ligu,“ myslí si i Jaroslav Holík, který v letech 2000 a 2001 s českou dvacítkou mistrovství světa vyhrál.
2. TRENÉŘI SE MUSÍ VÍCE VZDĚLÁVAT
Už nelze spoléhat jen na léty načerpané zkušenosti z domovského prostředí. Je potřeba českou hokejovou školu konfrontovat se zahraničními poznatky. Ale to není jen starost samotných koučů, do jejich vzdělání by měly investovat i jednotlivé kluby.
Zatmění slunce v hlavě. Dvacítla opět propadla »
„Zahraniční trenéři se každý rok schází na mezinárodních seminářích, kde si vyměňují svoje názory. Navíc se pak navštěvují ve svých zemích, Kanaďané jezdí od Švédska a obráceně. Ta konfrontace je strašně důležitá,“ upozorňuje Lener.
3. MUSÍ SE SNÍŽIT POČET MUŽSTEV V JUNIORSKÉ EXTRALIZE
Dvaadvacet mužstev hraje nejvyšší juniorskou soutěž. V takovém počtu velká koncentrace kvality snad ani být nemůže. Vždyť i extraliga se potýká s problémem, že pro čtrnáct týmů není dostatek dobrých hokejistů.
„Juniorské soutěže je potřeba snížit na deset týmů. A hrát osmdesát zápasů. Nebrečet, že to je moc, že budeme unavení. Ono by to pak šlo rychle nahoru,“ vysvětluje Holík. „Mít přes dvacet klubů v juniorské lize je absolutní nesmysl. Švédská nejvyšší má dvanáct týmů a uvažuje se o regulaci na deset,“ přidává Lener.
4. CHYBÍ SOUBOJE S ELITOU
„Je mi zle, když zjistím, že naše osmnáctka hraje s Polskem a Maďarskem. To můžou být slušné týmy, ale do absolutní špičky prostě nepatří. Pokud nebudeme zase hrát s nejlepšími, tak se naši hráči nikdy nevyhrají v těch nejtěžších podmínkách,“ zlobí se Lener.
Slavomír Lener • Foto Aleš Krecl (Sport)
Navíc sehnat elitní soupeře by nemusel být zásadní problém. Sám trenér druhého týmu švédské ligy Linköpingu nabízí, že by sjednal zápasy proti skandinávskému soupeři.
Upozorňuje, že Švédi mají dva výběry do sedmnácti i osmnácti let a oba neustále hrají proti nejsilnějším evropským sokům. „Nechci se pasovat do role nějakého spasitele, ale rád bych českému hokeji pomohl. Jen chci cítit, že nejsem sám a budu mít nějakou podporu,“ vzkazuje s tím, že je připraven podělit se o své poznatky s vedením svazu.
5. MUSÍ SE SJEDNOTIT METODIKA
V tomto bodě se názor obou expertů rozchází. Jaroslav Holík tvrdí: „Nějaká metodika je s odpuštěním na nic.“ Slavomír Lener kontruje: „Musím říct, že s panem Holíkem ve většině názorů souhlasím. On některé věci zjednodušuje, ale má v nich pravdu. Jen s tímhle nesouhlasím, metodika je zásadní.“
Faktem je, že pokud si každý klub bude dělat výchovu mládeže podle svého receptu, asi to nebude to pravé. Svaz by měl zasáhnout a vypracovat základní „návod“ jak s talenty pracovat, celý projekt by měl zastřešovat a finančně dotovat.
„Oni ve světě také nepřicházejí na nic moc nového, všechny jejich metody už u nás byly. Jenže před dvaceti lety. Oni je jen rozvinuli a obohatili. Všichni kvalitní hráči se přes léto scházejí v kempech a trénují společně. To je ve Švédsku, Kanadě i USA naprosto běžný. A zásadní. My jsme od toho utekli, ale musíme se k tomu vrátit. Chybí ta rutinní práce, kdy se opakují důležité věci pořád dokola,“ uzavírá Lener.
