Pavelec první zápas zvládl: Jsem rád za výhru, hokej už umí hrát každý
PŘÍMO ZE STOCKHOLMU | Byl jedním z těch, kdo spíš hledal pozitivní stránky vydolované výhry s Dány. Přesto si Ondřej Pavelec, který po zranění kotníku chytal poprvé na šampionátu, uvědomuje, že páteční duel se Slovinci je už třeba bezpodmínečně sfouknout. „Když to nezvládneme, můžeme se dostat do velkých problémů,“ pochopil gólman Winnipegu.
Co převládá po takové výhře? Úleva?
„Jsem rád, že jsme vyhráli, ono to není jednoduché. Hokej už dneska umí hrát každý. Možná na konci bude tenhle bod rozhodující. Ale možná taky bude klíčové, že jsme jeden ztratili... To teprve uvidíme. Samozřejmě jsme chtěli tři body, ale můžeme být spokojení se dvěma. Nebylo to jednoduché. Já vím, že to proti takovému soupeři nevypadá, ale ten tým je hodně dobrý, umějí bruslit a takticky hrají výborně. Možná v televizi se zdálo, že bychom je měli snadno přejet, ale tak to prostě není. Aspoň že jsme hráli dobře vzadu, drželi jsme to celkem v klidu. Dánové toho neměli moc.“
Přesto byl před poslední čtvrthodinou utkání stav 0:0, to přece nesvědčí o tom, že by šlo vše hladce, ne?
„Ale ono bylo důležité udržet klid. Zápas se přece může rozhodnout deset vteřin před koncem, mohli jsme vyhrát 1:0 a bylo hotovo, takových utkání už bylo... Nebylo to tak, že najednou vedeme 3:0, to se pak hraje lehce, to jde každému. Nemůžeme taky čekat, že dáme z každé přesilovky gól, kluci se snaží, bohužel někdy to prostě nejde. Důležité bylo, že jsme pak ten gól přece jen dali, Zbynďa pěkně vystřelil. Škoda, že jsme pak udělali chybičku, která nás stála vedení.“
Ještě předtím ale zvonila tyčka. Jak jste tu situaci viděl?
„To byla asi tak nějak jediná chyba, kterou jsem udělal, neudržel jsem tam puk... Bylo by smutný, kdyby nám všechno zkazilo moje jedno zaváhání, jsem rád, že nakonec to nedali, i když ten kluk měl úplně prázdnou bránu. Kdyby si to chvíli podržel, jasně to dával. Bylo to štěstíčko, mohli jsme i prohrát. Když to cinklo, potěšilo mě, že moje chyba nerozhodne.“
Jenže vyrovnávací gól stejně přišel...
„Co se dá dělat. Snažil jsem se aspoň soustředit na to, aby nedali druhý. To už by se těžko otáčelo. V tomhle zápase mohla každá šance být nebezpečná.“
A proč je podle vás tak málo okamžiků, kdy tým vepředu zapne a vytvoří si tlak?
„Ono to pořád nejde. Zápas se nějak vyvíjí, má svoje fáze. Když to jde, kluci jdou do brány a střílí, vytvářejí si šance. Máme tady výborné střelce, je jen otázka času, kdy to tam začne padat. Potřebujeme nějakou haluz, aby se nám něco odrazilo tak, jako třeba Švýcarům od nohy do brány. Pak se to rozjede. Se Slovinci bude dobrý zápas na to, abychom tohle zlomili, je třeba se na to připravit.“
Prodělané zranění kotníku na vás při hře nebylo znát. Vnímal jste bolestivé místo?
„Samozřejmě jsem na to myslel, pořád si musím dávat pozor. Ale opravdu mě to zabolelo jen při jednom nájezdu, jinak to bude lepší a lepší a já budu jistější a jistější.“
