PŘEHLED: Češi na MS faulují a ztrácí. Podívejte se KDE
Nejvíc času v oslabení, nejvíc inkasovaných gólů v početní nevýhodě… Nemusíte spoléhat jen na dojem z české hry na šampionátu v Minsku, abyste viděli, co je špatně. Rozkrývají to i fakta. Bolest Růžičkova výběru přichází v okamžiku, kdy se plní trestná lavice a následkem toho i střelecké konto protivníků.
Při vyváženém počtu hráčů na ledě to má šmrnc. V přesilovkách to není vyloženě špatné. Ale běda, jak český hráč míří na dvě (či víc) minuty ze hřiště pykat za přestupek hokejovým pravidlům. V jednom ze čtyř případů to na šampionátu končí inkasovaným gólem. A že těch případů je až příliš, je jen začátek potíží.
„Máme moc vyloučených, což nás stojí hodně sil. Určití hráči jsou pak hodně vytěžovaní, jiní zase nechodí na led,“ zhodnotil jasný nešvar kouč Vladimír Růžička. „Všechno to jsou fauly, což je další věc. Samozřejmě chápu, že hráči jsou do zápasu vtažení, ale musíme si na tohle dávat pozor.“
To se zatím poněkud nedaří, reprezentace v dosavadních třech utkáních strávila v početním nepoměru skoro půlhodinu, přesně 28:56 minuty. Je to nejvíc z účastníků turnaje a především zhruba šestina celkové hrací doby.
„Hlavně se musíme vyvarovat faulů v útočném pásmu. Když někdo někoho sebere v našem rohu nebo před brankou, to je v pořádku, ale nejde dělat zbytečné fauly v útoku,“ hořekoval Růžička. Právě takové ale připravily mužstvu klíčové ztráty proti Švédům i s Kanadou, kdy si byť přísných, ale opodstatněných pět minut a do konce vysloužil Jan Kovář.
Pak přichází další nešvar. Zdaleka ne bezchybná hra v oslabení. Češi v ní dosud inkasovali čtyřikrát, po dvou kouscích od Tre Kronor i Kanaďanů. Hůř na tom nikdo z dalších účastníků turnaje není. „Pořád máme na čem pracovat. Jde o to, aby si každý plnil svoji pozici. Jak útočník, který musí zamezit střílejícímu hráči volnou dráhu, tak si i my obránci musíme poradit se soupeři před bránou,“ věděl Ondřej Němec, tahoun defenzivy.
Jaroslav Špaček, asistent trenéra, který má obrannou část výkonu na starosti, si pochvaloval zvýšenou agresivitu v oslabeních proti Kanadě. Jenže dva puky za zády Jakuba Kováře stejně skončily. „Pořád tam jsou chyby. Detaily, které musíme vychytat,“ pravil. „Neblokujeme první střely, nejsme ve správném směru. Je to o tom, že se člověk chce obětovat pro tým. My pořád hrajeme spíš tělo na tělo, než tělo na puk.“
Taky se vám zdá, že Češi nechávají protihráče na hraně svého brankoviště? Nepletete se. To je totiž Špačkův záměr… „Tak to chceme hrát, to je trend, který jde pozorovat i v NHL,“ vysvětloval bývalý výtečný zadák. „Se Švédy jsme se s protihráčem na brankovišti dvakrát zaklínili a oni to rázem měli do prázdné. Pořád je nás na ledě o jednoho míň, musíme věřit gólmanovi, že si svého hráče na brankovišti odehraje. Kluci pak musejí hlídat dorážky, které už s Kanadou oproti dřívějším partiím nebyly.“
Zásahy soupeřů v početní výhodě však přišly. A to je potíž, kterou je třeba urychleně odstranit. Jinak může být zle.
