Vůjtek o MS: Neúspěch z loňska mě žere, Slováci letos urvou čtvrtfinále
V zahraničí se mu dostalo mnohem většího uznání než v Česku. V Rusku mu neřeknou jinak než pan Trenér. Na Slovensku ho zvou na svazové akce a mistrovství. Ve své vlasti se však Vladimír Vůjtek velkých ovací nikdy nedočkal. Na reprezentační lavičce se v Česku ohřál pouhý rok. „A to vlastně totálním omylem,“ směje se sedmdesátiletý kouč, který loni postavil základy letošního Jandačova týmu pro letošní šampionát. O nominaci svého nástupce, nových metodách, léta trvajícím nezájmu svazu a dalších věcech mluvil v rozhovoru pro iSport. Přečtěte si, co Vůjtek řekl...
O loňském mistrovství světa
„Člověk si na to vzpomene. Čtyři šampionáty jsem strávil na lavičce Slovenska, ten poslední na té české. Přehraje se vám, jak to běželo. Pořád mě ale žere ten loňský stín, kdy se nepovedlo přejít ve čtvrtfinále přes Ameriku. Byla to obrovská škoda. Tohle mě bude mrzet do konce života.“
O překvapeních v nominaci
"Tím největším je určitě Libor Šulák. Přiznám se, že jsem ho vůbec neznal. Tady jde pochvala za novými trenéry, kteří ho sledovali a vybrali si ho do týmu. Vím, že Šulák byl ve dvacítce a teď se prosazuje ve Znojmě v EBEL. Talent měl. Teď k tomu přidal zkušenosti. Uvidíme, zda na mistrovství světa dostane šanci si zahrát. A Robin Hanzl? O něm jsme uvažovali už loni. Chtěli jsme ho vyzkoušet, nakonec jsme měli centrů hodně a dali jsme přednost jiným hráčům. Robin hraje už několik let výborně v Litvínově. Má šikovné ruce, přehled, umí koncovku. Letos tu šanci dostal a chytil se jí. Naopak chybí tradiční opora Lukáš Kašpar. Když to řeknu na rovinu, Kašpar byl u nás už loni na hraně. Uvažovali jsme, jestli ho vůbec pozvat do kempu. Nakonec jsme ho na poslední chvíli vzali. On chtěl moc reprezentovat. Už byl na dovolené v Americe, ale vrátil se, aby se o místo popral. Když jsem mu volal, byly z něj cítit nadšení a chuť nosit národní dres. To se mi na něm moc líbilo. Letos je větší konkurence, nepřekvapuje mě, že nejede.“
O čekání na šanci u české reprezentace
„Byl jsem dlouho v Rusku, tady jsem moc času netrávil. Těžko říct důvod. Zkrátka byli ve vedení lidi, kteří tam chtěli jiné kouče. Já jsem opravdu šťastný, že se na mě dostalo aspoň na konec. Pořád tu jsou trenéři, kteří byli stejní nebo ještě lepší než já, a nedostali se k tomu. Ať už to jsou Marek a Venca Sýkorové či Franta Výborný. Teď je u kormidla Pepa Jandač, kterému moc držím palce.“
O nových metodách v trénování
„Trénování se úplně změnilo. Změnily se metody i názor na hokej, zejména ve hře dopředu. V obraně je to z velké části pořád stejné. Mně jako divákovi se dnešní hra až tak nelíbí. Je to celé takový hurá hokej. Na druhé straně pokud se takový styl zvládne a hráči mu dodají i špetku improvizace, může to vypadat velmi dobře. Trénoval jsem pětatřicet let, sledoval jsem zahraniční ligy. Fungují televize a internet. Není problém si najít videa, udělat si názor a pak něco měnit a snažit se naučit to tým. Celé se to měnilo postupně, docela pomalu. Největší změna nastala asi před třemi lety, kdy Kanada přišla s totálním agresivním hokejem plným krátkých přihrávek do jízdy. A uspěla. Tím pádem to všichni ostatní přebírají, tedy kromě Rusů. Ti mají stále svůj styl hokeje.“
O křiku na hráče
"Já jsem opravdu hodně klidná povaha, taky ale umím vybuchnout. Když se to stane, každý trenér musí umět dokonale ovládat své emoce. Nesmí se nechat unést a musí přesně vědět, co řve, koho napadá a jak ho napadá. Občas jsem křičel tak, až jsem se zahýkal. (smích) Ale přiznám se vám, že ve většině případů, kdy jsem se rozčílil, to bylo kompletně hrané divadlo. Bral jsem to jako součást své práce. Hlavně v klubu přijdou v sezoně zápasy, které hráčům nejdou pod nos a na trenérovi je, aby je probral. A to jde jen silnějším slovem. Pokud budete mluvit monotónně, oni budou dál spát. Byly doby, kdy jsem asistenta na konci třetiny varoval, ať se připraví na pořádný rachot v kabině. Uměl jsem být i nepříjemný, ale v 95 procentech případů jsem se maximálně kontroloval.“
O životě bez trénování
„Se zahrádkou jsem to trochu přehnal, kolem domu máme totiž jen trávník. To abych uvedl na pravou míru, aby se mi zase sousedi nesmáli. (smích) Tenis ale hraju dvakrát týdně, tím se udržuje v kondici. Trénování mi nechybí! Na lavičce jsem stál opravdu hodně dlouho, až do svých 69 let. Myslím, že jsem vyčerpal své možnosti a šel až na dno se silami. Teď si to opravdu užívám.“
O umístění Čechů a Slováků na MS
„Podle mě udělají semifinále, pak už je to loterie. Záleží, na koho narazí, jak budou ta mužstva silná, v jaké formě. Papírově by měli být silní Švédové, Finové, samozřejmě Kanada. Rusové jsou vždycky kvalitní, ale v mých očích favority nejsou. A co Slováci, bez jediného hráče z NHL? V přípravě špatní nebyli. Z počátku se jim nedařilo, pak dvakrát porazili Norsko. To není takový soupeř, ale… Slováci mají stabilně dobré brankáře a solidní obranu. V defenzivě jsou silní, z toho můžou těžit. O medaile hrát asi nebudou, ale čtvrtfinále by urvat měli.“
