Svoje ano řekl hned. O mistrovství světa se Martin Frk přihlásil v zámořských médiích, ještě než mu v Detroitu skončila sezona. Loni se zálohou Red Wings vybojoval v AHL Calder Cup a po ledě jezdil do půle června. Tentokrát se balil už po základní části, o víc než dva měsíce dřív. „Když bude šance, chci jet určitě. Mám ještě chuť do hokeje,“ tvrdí 24letý útočník v rozhovoru pro Sport. Rodák z Pelhřimova se rozpovídal i o svém působení v Detroitu či spoluhráčích z národního týmu.
V nejvyšších hokejových kruzích zatím není vyhlášeným kanonýrem, ale tohle přízvisko k němu pasuje: jako by Martin Frk měl v hokejce dělo. Jeho pumelici využívali už kdysi v české dvacítce, taky díky ní se po čtyřech letech pinožení na farmách prodral do NHL. Příležitost uplatnit ji dostával v této sezoně i v týmu Red Wings.
Tak tvrdě jako vy dokáže vystřelit jen málokdo. I v reprezentaci to může být vaše přednost, co myslíte?
„Na to musím sázet, pokud chci hrát. Je to velká výhoda. Jen jde taky o to, aby mi to tam padalo. To je nejdůležitější. V Detroitu mě i kvůli tomu stavěli na přesilovku. Hrál jsem buď nalevo na místě beka, kam jsem to dostával na volej, nebo někdy na druhé straně. Na pravém křídle jsem to neměl na ránu bez přípravy, ale zase jsem mohl jet s pukem do brány. Kam se postavím, to se vždycky odvíjelo podle situace, jak se všechno seběhlo nebo co jsme chtěli hrát.“
O tvrdosti vašich ran se přesvědčují i obránci. Jednou jste sestřelil Dana Girardiho z Tampy, že ano?
„Já ho samozřejmě trefit nechtěl, natož takhle. Ale střílel jsem nahoru, on si přede mnou kleknul a odvrátil hlavu. Dostal to někam do zátylku a zůstal ležet. To nebyla chyba nikoho z nás. Vyplynulo to ze hry. Chci dát gól a on mi v tom chce zabránit. Proto je v NHL, ví, že musí poctivě blokovat střely. Dělal jen svoji práci. Já jsem mu potom i napsal, jestli je v pohodě a tak. Naštěstí se nestalo nic vážného, za dva týdny byl v pořádku.“
A co vašim mordám říkali gólmani Detroitu? Nemírnili vás, neutíkali na tréninku z brány?
„Musel jsem trošku ubrat, no. Na jednu stranu to chápu, zároveň se však chci zlepšovat, být platný pro mužstvo. A k tomu potřebuju pořádnou průpravu. Na tréninku jsem nestřílel skoro vůbec nahoru, nejvýš tak dvacet čísel nad ledem, aby se nic nestalo. Hodně jsem ubíral.“
Na druhou stranu to asi nemohlo být až tak moc, abyste nevypadl ze cviku.
„Přesně tak. Pak mi tedy zbývalo pálit jedině na prázdnou bránu.“
Pověsil jste si tam místo živého brankáře plachtu s dírami v rozích?
„Tu jsme měli, ovšem taky jsme měli třetího gólmana. Stoupnul si tam a musel vydržet všechno.“ (směje se)
Poměrně dlouho dopředu jste ohlásil, že byste se chtěl před mistrovstvím světa připojit k české reprezentaci a vybojovat si nominaci na šampionát. Jak se to zrodilo?
„Jiří Fischer (generální manažer) mi asi před dvěma týdny sdělil, že mě chce. Neváhal jsem, měl jsem fakt velký zájem si zahrát. Takže takhle nějak to začalo. Byl jsem z nabídky nadšený a zároveň překvapený
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
