Jak těžké bylo po prohraném semifinále najít motivaci?
„Cítili jsme se mizerně. V první třetině proti Švédům jsme byli dominantní, ale prohráli jsme. Museli jsme to hodit za hlavu. Pořád šlo o medaili. Pro americký hokej je to obrovský úspěch, to byla naše největší motivace.“
Měli jste v hlavách v lednu zesnulého manažera národního týmu Jima Johannsona?
„Ano, všichni jsme na něj mysleli. V šatně jsme měli celou dobu jeho fotku. JJ byl velký chlap, snad se na nás koukal.“
Dal vám něco šampionát z osobního hlediska?
„Pro mě osobně byl velkou zkušeností. Nová země, nová kultura, noví spoluhráči i trenéři. Bylo to skvělé. Celé ty tři týdny jsem si báječně užil.“
Vítězný gól proti Kanadě z konce utkání byl docela šťastný, že?
„To jo, šťastně se to tam odrazilo. Nick Bonino byl na svém místě a dorazil to. Byla to hodně důležitá branka.“
Vy sám jste naopak několik dobrých šancí nevyužil.
„Asi nemám na své straně hokejové bohy! (smích) Měl jsem spoustu šancí i včera, teď zase. Je to, jak to je. Gólmani tady byli dobří. Nakonec to ale vůbec nebylo důležité. Hlavní je, že domů vezeme medaili.“
Navíc takhle pěknou.
„Je nádherná! Navíc vypadá jako zlatá, no koukněte se! (smích) A taky je dost těžká. Pro nás má vážně cenu, jako by byla zlatá.“
Cam Atkinson si hýčká bronzovou medaili. • Foto Ondřej Kuchař (Sport)
