Během dvoudenní karantény v hotelu sledoval novácký seriál „Ordinace v růžové zahradě“. Ale ne proto, že by Libor Šulák v povinné izolaci už nevěděl, po čem sáhnout. „Sledujeme to i přes sezonu doma s manželkou. Takže to není jen o karanténě. Doma to prožíváme,“ usmíval se 27letý obránce, který v této sezoně působil ve finském Oulu.
Čeští hokejisté dopoledne měli v dějišti mistrovství světa první trénink. Chválili led i provizorní zimák v Olympijském sportovním centru, kde sehrají všechny zápasy základní skupiny. „Kabina na mě působí slušně, je to podobné jako před třemi lety v Dánsku, jen ji máme ještě větší. Led mi přišel lepší než v O2 aréně, kde bylo vedro a byl trošku měkký,“ srovnával Libor Šulák.
Od mistrovství světa v roce 2017, kde jste poprvé smočil nohu ještě jako hráč Znojma, se chystáte na svůj třetí šampionát. Cítíte se už jako mazák?
„To nevím, ale určitě si připadám líp, než na tom svém prvním mistrovství světa, když jsem začínal. Už taky nejsem v týmu nejmladší, má víc zkušeností. Nervozita by měla jít stranou.“
Čeká vás ostrý start proti Rusům, s nimiž jste se střetli v poslední přípravě v Praze. Už jste se na něj pozvolna začali připravovat?
„První trénink vypadal tak, že jsme měli klasické cvičení, abychom se trochu rozjezdili a dostali se do toho. Co se týče sestavy, ještě uvidíme, jak to trenéři na utkání s Ruskem poskládají.“
Už máte představu o svém zařazení? Předpokládáte, že se s vámi počítá taky na druhou přesilovku za Filipem Hronkem?
„Určitě bych byl rád. Pokud takový prostor dostanu, budu ho chtít využít naplno a vynasnažím se, abych týmu co nejvíc pomohl. Čekají nás ještě mítinky na hotelu, kde probereme nějaké věci k utkání. Už se na utkání připravujeme. Ale ještě nevíme, jak co přesně bude. Na první zápas už se těším. Jen škoda, že tam budou chybět diváci. Atmosféra tím utrpí. Ale fakt se těším a věřím, že ten zápas zvládneme.“
Jak jste se na ledě cítil po dvou dnech nuceného odpočinku?
„Já to mám tak, že když nejdu na led, je to pak trošku znát. Ale dopadlo to nad očekávání a ty dva odpočinku taky bodly. Byl jsem v pohodě.“
V hale vás šatny nemají strop. I když se v každém týmu se mluví jiným jazykem, nebudete se navzájem rušit? A taky víc hlídat, co říkáte?
„Zatím to ještě nebylo moc znát. Hned vedle nás sídlí Bělorusové a Švýcaři. Během našeho prvního tréninku tam nebyli. Rusové jsou ještě o jednu kabinu dál, s nimi přímo nesousedíme. Ale až tam bude ticho a sejdou se dva týmy najednou, myslím, že to slyšet bude. Jakmile trenéři nebo někdo z hráčů v kabině pozvedne hlas. Určitě si na to budeme muset dát pozor.“
Zase můžete líp zjistit, jaká nálada panuje u soupeřů. Až třeba Rusové začnou křičet, vycítíte, že jsou nervózní. Může vám to tedy i pomoct…
„To je možné, ale jen aby to na nás jen nehráli… To samé jsme zažili už v Dánsku. Vedle jsme měli Švédy, dělila nás od nich jen stěna. S tím si však každý poradí.“
Do tréninkové haly se máte dopravovat autobusy v plné výstroji. To asi nebude moc pohodlné, viďte?
„Na tohle se moc netěším, ale nevadí. Popadnu brusle do ruky a pojedeme jinam. Hlavně nesmím nic zapomenout.“ (směje se)
