Jeho lotyšská manželka Katrina se naučila velmi dobře česky. Jakub Sedláček (31) se snaží na oplátku pronikat do tajů jejího rodného jazyka. Občas se u toho pobaví. „Slova žaluzie a čurat jsou úplně stejná v obou jazycích. Tomu jsem se smál,“ popsal brankář, který stráví v dějišti MS kus léta. Poslední ročník dochytal v rakouském Villachu, hledá si nové angažmá.
Své působení v Lotyšsku začal Jakub Sedláček před osmi lety měsíčním testem. Uspěl, za Dinamo odchytal v KHL čtyři sezony (2013-17). V malebné Rize si také bývalý brankář Sparty našel ženu svého života a jednou se v pobaltské zemi usadí. Když se bude chtít podívat domů, sedne do auta a za nějakých patnáct hodin je ve Zlíně. Tuhle štreku už zná z paměti.
Vzpomenete si, jaký byl první dojem z Rigy?
„Všechno bylo pro mě nové. Něco úplně jiného. Do té doby jsem hrál a žil jenom ve Zlíně. Riga je taková menší Praha. Nádherné město, plné obchodních domů. Je tam co dělat. Celá země je krásná.“
Domluvil jste se v kabině?
„Uměl jsem trošku anglicky. Měl jsem štěstí, že v týmu byli Slováci Marcel Hossa a první rok i Marcel Haščák. Bavili jsme se česko-slovensky, a když bylo potřeba, Marcel Hossa mi to přeložil. Teď už je moje angličtina plynulá. Doma se bavíme směsicí češtiny, angličtiny, lotyšštiny. Její jazyk mi moc nejde, ale snažíme se na tom pracovat pilněji. Jednou se chceme v Rize usadit.“
Je lotyšský jazyk těžký?
„Velmi těžký. Přirovnal bych to k tomu, kdyby Kanaďan studoval češtinu. Je to pro něj španělská vesnice, jako byla pro mě lotyšština. Pár slovíček je ale stejných i v češtině, což je zajímavé.“
Jaká je cesta autem ze Zlína do Rigy?
„Když moc nezastavujete, jste tam za třináct čtrnáct hodin. Se zastávkami a jídlem to je tak patnáct, šestnáct. Jedu na Ostravu, pak přes Varšavu a litevský Kaunas do Rigy. Je to jednoduchá cesta, jede se víceméně rovně. Některé úseky jsou nové, v Litvě ale máte ještě kolikrát jen jeden pruh, takže je to pomalejší. Vím, že lotyšští kluci, co hrají v Česku, taky jezdí auty. Je to příjemnější. Můžete pak auto v té druhé zemi využívat.“
Platí, že se v Rize usadíte?
„Zatím máme bydliště ve Zlíně. Jakmile budeme vědět, že budeme víc na jednom místě, chceme být nejvíc tam. Holky to mají všeobecně tak, že chtějí být blíž rodině. Mají větší sociální cítění než chlapi. Mně to vyhovuje. V Lotyšsku mám kamarády z hokeje a znám i lidi mimo něj. Ale určitě budeme jezdit i do Česka. Není to tak, že už se nikdy nepodívám domů do Zlína.“ (úsměv)
Jak si vybavujete první šampionát v Rize v roce 2006, kdy vám bylo šestnáct let?
„Vím, že jsme byli druzí, Zbyňa Irgl dával proti Rusku ten památný gól. A vyřadili jsme je. Hrál tam tehdy Jarda Balaštík ze Zlína. To jsou pro mě hlavní vzpomínky. Jako teenageři jsme každé mistrovství hltali.“
Dává vám letošní turnaj bez vášnivých diváků smysl?
„Když si představíte, že by se hrálo bez lidí třeba v Praze…Pamatuji si, kolik domácí šampionát vydělal českému hokeji peněz. Je strašné, že diváci nemůžou jít na zápasy. Speciálně tohle mistrovství za mě úplně postrádá smysl. Bude to zvláštní a je to každopádně velká škoda. Pro každý národ, nejen pro Lotyše.“
Kolik znáte ze současného výběru hráčů?
„Kolem deseti určitě. S Renarsem Krastenbergsem jsem hrál tuhle sezonu ve Villachu. Občas si napíšeme s Bukym (Robertsem Bukartsem), Ralfim (Ralfsem Freibergsem). Jsem v kontaktu s Meijou.“
Zlínu jste kdysi doporučil útočníka Bukartse. Také v příchodu obránce Freibergse jste měl prsty?
„Tam už ne. V tom měl prsty spíš Roberts.“ (úsměv)
Je to tak, že Lotyši jdou do Česka v případě, že nemají místo v KHL?
„Máte pravdu. Ale v extralize mají dost podobné peníze jako v Rize. Nepůjdou někam, kde jim dají méně. Takže je jim celkem jedno, jestli jsou tam, nebo tady. Určitě by si nešli zahrát někde po Evropě jen tak pro radost. To asi nikdo. Extraligu berou prestižně a určitě našim klubům pomáhají, co tak sleduju. Obecně jsou Lotyši pohodoví do kabiny, dobří klidní kluci. “
Doporučíte zemi pro příjemnou dovolenou?
„Samozřejmě. Je to severský stát, má blízko třeba k Finsku. Je tam spousta nádherných jezer, jiné lesy než u nás. Do Lotyšska jezdí plno Švédů, Norů i Američanů. Udělají si trip Helsinky-Stockholm-Riga. Hrozně hezké město je Tallin v Estonsku. Jen u nás ve střední Evropě tahle destinace moc populární není.“
Cítíte se už v Rize jako doma?
„Cítím se tam výborně. Nazval bych to druhým domovem. Manželka navíc umí vařit skoro všechna česká jídla. Kachnu, svíčkovou, udělá tatarák. Tyto naše klasiky v Lotyšsku neseženete.“
Dinamo je jeden z nejchudších klubů KHL, že?
„Riga vždycky patřila k těm chudším. Co vím, vlastní to dceřiná společnost Gazpromu, která tam dává určitý budget. Ten není tak velký jako před deseti lety. Pro Dinamo je těžké vybudovat tým. Pamatuji se, jak jsem tam přijel před svou poslední sezonou, a oni teprve skládali kádr. Dělalo se to za pochodu. Bylo by jednodušší, kdyby klub vlastnil nějaký Lotyš a dával tam miliony eur. Takhle se musí čekat na druhou stranu, kolik peněz složí. Proto hraje Riga většinou na spodku tabulky.“
Občas to už vypadalo, že se klub ani nepřihlásí do soutěže…
„Přesně tak. Několikrát se říkalo, že ten rok hrát nebudou, ale vždycky se to nějak dalo do kupy. Mám pocit, že poslední dva tři roky je to stabilnější. Tým mají postavený, ale pořád se nemůžou rovnat středním klubům KHL.“
Prosadí se v týmu váš brankářský kolega ze Sparty Matěj Machovský?
„Bude záležet nejen na něm, ale i na týmu. Může být nejlepší, jenže když to nebude hrát týmu, je mu to prd platné. Bude to mít těžké. Aspoň ze začátku bude bojovat se Švédem (Johanem Mattsson). Myslím, že začnou na stejné úrovni. Machymu přeju, ať se tam prosadí. Třeba ho Riga katapultuje do lepších týmů. Matěj je určitě kvalitní gólman. Vůbec o něj nemám strach.“
